Hana se narodila v Čechách, ale už téměř půlstoletí žije v Německu, kam v srpnu 1968 přesídlila s rodiči. Do studia přichází s dávným a toužebným přáním – setkat se s nevlastním bratrem Bohuslavem a jeho dětmi, svými synovci. Bohuslav z pořadu Pošta pro tebe ze dne 19. 10. 2014 je synem Hanina otce z předchozího vztahu. Přestože žili v jiných rodinách a daleko od sebe, jistou dobu se stýkali a Hana si k bratrovi vytvořila silné pouto. Vztah nevlastních sourozenců byl však víceméně závislý na společném otci. Kdysi před lety se mezi otcem a synem něco přihodilo a od té doby Hana bratra neviděla. Neví nic o něm ani o jeho rodině. Otec jí nevysvětlil, co bylo důvodem ochlazení jejich vztahů, přestože se o to velmi zajímala.
Bratr se ztratil Haně ze života a ona nevěděla, proč. Pochopila, že otce nemá smysl se ptát. Po jeho smrti mnohokrát prohlížela dokumenty z pozůstalosti v marném domnění, že najde nějakou stopu, adresu, cokoliv. Našla pouze pár starých fotografií. Před nedávnem se rozhodla jednat. Musí to konečně udělat, musí Bohuslava najít. Je to přece její jediný bratr, mají stejnou krev. Je jí jednašedesát, bratrovi víc, jeho synové jsou dávno dospělí a mají jistě své rodiny. Dál čekat nemá smysl. Příběh Hany bude mít nečekané rozuzlení. V Poště pro tebe budeme opět svědky souvislostí uplynulých a nových setkání, propojení lidských osudů...
Mirek z pořadu Pošta pro tebe ze dne 19. 10. 2014 je spokojený, šťastný muž. Všechny životní události, které jej potkaly, považuje za normální a samozřejmé. Přestože v šestapadesáti letech nezná svého otce, bere to jako běh života. Nikdy mu nic výrazně nechybělo, měl maminku, která jej vychovala bez potíží a bez traumat. Měl rodinu a i když mu manželství nevyšlo, se svými dětmi a vnoučaty vychází dobře a je na ně hrdý. Před rokem mu maminka umřela. Po její smrti se mu dostaly do rukou dokumenty, které mu znovu neznámého otce připomněly...
Miroslav z pořadu Pošta pro tebe ze dne 19. 10. 2014 je, jako mnoho našich „poštovních“ hostů, osvojenec. O svém původu většinu dětství neměl ani tušení. Ani potom, když mu začínalo být vše jasné, minulost nijak významně neřešil. Byl šťastné dítě, rodiče i babička jej zahrnovali pozorností a láskou a všemožně se mu věnovali. Své rodiče velmi miloval, každému by takové přál. Když chtěl v dospělosti založit vlastní rodinu, zjistil, že nemůže mít děti. Přemýšlel tedy o adopci. Chtěl získanou lásku předat dětem, kterým se jí nedostává. Nebylo mu to však dopřáno. Když mu umírající otec svěřil, že má někde mladší sestru, která možná mohla vyrůstat s ním, jeho život se zásadně změnil. Byla to pro něj úžasná zpráva – není sám! Od toho okamžiku veškerou svou energii směřuje k jedinému cíli: setkat se s ní.