Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Halloween v roce 2024Halloween v roce 2024 Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 01.11. 2024
Dnes má svátek Felix
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Chytrá žena

Druhá - Táňa Keleová-Vasilková

2. 10. 2013 | Televizní tipy
Název knihy: Druhá
Autorka: Táňa Keleová-Vasilková
Nakladatelství: Noxi
Vázaná vazba
Datum vydání: září 2013
Počet stran: 368
Cena: 215 Kč

Manželka a milenka. Alena je přesvědčená, že jejich manželství nic nechybí, jediným stínem společného života je, že Robert bývá v práci příliš dlouho a na rodinu mu zbývají jen drobečky času. Daniela věří, že Robert se brzy rozvede, a sní o společné budoucnosti. Každá z nich je ta druhá. Která bude první?

Ukázka z knihy Druhá:


Druhá - Táňa Keleová-VasilkováIrena se hrne dovnitř, svalí se do křesla a zapálí si. Přes kouřový závoj hledí na kamarádku.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co se stalo? Nezvedáš mi dva dny mobil… a vypadáš příšerně!“
dodá zaraženě. Daniela má oteklý obličej, oči podlité krví, rudý nos a ani flekaté triko jí na
kráse nepřidává. Nemluvě o tom, že vlasy by nutně potřebovaly šampon.
„Robert se se mnou rozešel,“ vydechne.

„A neříkala jsem ti to?“
„To sis fakt mohla odpustit,“ zamračí se na ni Daniela.
„Cos čekala od ženatého chlapa? Podle statistik se kvůli milence rozvádějí minimálně…
Chvíli si zaskotačí a pak tradá, lásko!“
„Ale… on mi celou dobu tvrdil něco jiného!“ vykřikne zoufale Daniela, jako by věřila, že tím
může něco změnit. Vrátit Roberta do svého života.
„Lhal ti.“
„To sám přiznal,“ povzdechne si zmučeně Daniela.
Irena vykulí oči. „Jak přiznal?“
„Volala jsem mu. Chtěla jsem, aby mi vysvětlil proč… no a on mi řekl, že lhal. Že svou
rodinu nikdy nemínil opustit.“

„No a je vymalováno! A víš, co ti povím? Je to jen dobře.“
„Dobře? Jak to může být dobře, když bez něj umírám?“
„Dostaneš se z toho. A konečně začneš normálně žít.“
„Normálně žít?“ vzlykne Daniela. „Nechápu, jak to myslíš. Já bez Roberta fakt umřu.“
„Houby umřeš!“ protočí oči Irena a zapálí si další cigaretu, jasná známka toho, že je
rozrušená. Jindy kouří jen málo… jak říká, kvůli pleti. Nechce ji mít ve čtyřiceti vrásčitou a
našedlou jako většina silných kuřaček. „Kdys byla naposled v kině, ha? Anebo někde jinde?“

Když Daniela mlčí, pokračuje: „Uvědom si, žes celou dobu nikam nechodila. Z práce rovnou
domů, protože co kdyby náhodou přišel Robert! Zavírala ses tady jako panna ve věži…,“
uchechtne se, když si uvědomí, co řekla, „no tak panna zrovna ne… ale i tak. Svět je plný
báječných mužských, určitě nějakého brzy potkáš. Ale nejdřív budeš muset vylízt z bytu.“
„Když je to tak, proč ty střídáš chlapy jako ponožky?“
„Protože mě to baví,“ zasměje se Irena rozjařeně. „Dobře víš, že nemám ráda trvalé vztahy.
Ještě jsem k nim nedozrála…“
„Proboha, Ireno, bude ti třicet!“

„No a? Všechno je teprve před náma, tak proč se trochu nepobavit?“ Tvář jí ožije. „Víš dobře, jak miluju ty začátky… seznámení a první týdny, kdy je všechno ještě nejisté a vzrušující, kdy se jen tak oťukáváte a zjišťujete, co je ten druhý zač.“
„Nechápu, k čemu ti to je, když se s ním stejně po čase rozejdeš.“
„Ještě jsme nepotkala toho pravýho, to je celý. Až ho potkám, končím. Bude ze mě vzorná
manželka a hospodyňka…“
„Jo?“ ušklíbne se Daniela přes slzy. „Jak prosím tě, když nesnášíš uklízení a vařit neumíš?“
„To se dá vždycky nějak zařídit,“ prohodí zlehka Irena a namíří prst na Danielu. „A ty se teď
mazej oblíct, vyrážíme!“
„Nikam nejdu,“ zamumlá Daniela.

„Blbost! Něco na sebe hoď a skáknem do baru na dobrý drink.“
„Já fakt nikam nejdu,“ trvá na svém Daniela.
Ireně je jasné, že ji nepřemluví. Vstane a zamíří do kuchyně. Otevře lednici a zase ji zavře.
„Ty tu nemáš nic k pití?“
„Protože nepiju, pokud jsi náhodou zapomněla.“
„Ježíši, holka, s tebou je ale nuda!“
„Tak běž domů.“
„No to určitě! Nechat tě tu brečet kvůli nějakýmu blbovi. Že tě to baví!“ zavrtí kamarádka
nechápavě hlavou.
„To nemůžeš pochopit,“ zamumlá Daniela. „Ztratila jsem největší lásku svého života.“
„Hovadina! Vážně nikam nepůjdeme?“
„Už jsem řekla.“

„Tak fajn,“ vzdává to Irena a sáhne po časopisu na stolku. „Koukni!“ vyhrkne po chvilce
nadšeně. „Nabízejí slevy na Ibizu. Týden s plnou penzí v hotelu u pláže jen za tři sta padesát eur na osobu! Jedem?“
„Já… nemůžu.“ V Danieliných očích je znát váhání.
„Proč? Chceš tu brečet a čekat, jestli se ti miláček Robert náhodou neozve?“
„Já…“
„Neozve! S tím se laskavě smiř!“ pronese už docela jiným tónem Irena. „A ta Ibiza, to by byla
bomba! Naše sousedka tam byla a prý je to neskutečná nádhera. Bílé pláže, tyrkysové moře, prostě pohádka!“
„Kdy je odlet?“ pípne Daniela.
„V sobotu.“

„Cože? Ale to je už za tři dny!“
„No jo,“ přikývne vesele Irena a vstává.
„Kam tak najednou?“ podiví se Daniela.
„Jak kam? Jde se nakupovat!“
„Teď?“ Daniela na ni zírá jako na zjevení. „Vždyť je devět pryč.“
„To máš pravdu… Tak aspoň začnu balit.“
„Ale já jsem neřekla, že pojedu,“ namítne Daniela.
„Ty ne, ale tvoje oči ano,“ zasměje se Irena a pošle jí vzdušný polibek. Za chvíli už mizí za
dveřmi.

Daniela se dívá na sbalené kufry a nemůže uvěřit, že je to doopravdy. Ráno s Irenou odlétají. Ta se svou obvyklou energií řešila věci ještě zatepla a druhý den ráno zabukovala zájezd. Daniela to ale takhle jednoduché neměla… vždyť právě začal školní rok a otevírali dvě nové třídy. Čekal ji rozhovor s majitelkou jazykové školy, a jak se dalo očekávat, ta byla proti. „Proč jste nejela v létě?“ vyhrkla podrážděně a otráveně si Danielu měřila zpoza brýlí.
„Já… tehdy jsem to ještě nepotřebovala,“ vyslovila Daniela první, co jí přišlo na jazyk, a tím
ředitelku zaujala.

„A teď to potřebujete?“
„Rozešel se se mnou partner,“ přiznala tiše Daniela. „Chodili jsme spolu skoro tři roky a…
dost mě to sebralo. Potřebovala bych změnu prostředí jako sůl.“
„Chápu. Tak co s ním uděláme?“
„Jistě si najdete někoho, kdo by mě na ten týden zastoupil,“ chopila se iniciativy Daniela,
když viděla, že ředitelka zaváhala.

„No dobře, zkusím to…“ Šéfová sáhla po telefonu a za chvíli už s někým vrkala. „Helenko, to
jsem já, Gitka. Mohla bys na týden u nás zaskočit? Moc by nám to pomohlo. Jedna učitelka
potřebuje volno, je na tom psychicky nějak špatně a… Výborně! Tak v pondělí ve dvě.
Začínáš malými žáky, potom jsou tam tři hodiny s dospělými. Končíš v sedm.“ Položila
sluchátko a spokojeně se usmála. „Máte to v suchu. Ale udělala jsem to jen proto, že jste tak dobrá.“

Tuto knihu Druhá - Táňa Keleová-Vasilková koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách Bux.cz.

Vendula Vrablová
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !