Vaše nová kniha Africké noci se odehrává během protestů v Keni v letech 2024 a 2025. Proč jste si vybrala právě toto bouřlivé období?

Protesty v Keni v roce 2024 jsem bohužel zažila na vlastní kůži a byl to jeden z nejintenzivnějších a nejhorších zážitků mého života. O nepokojích jsem se dozvěděla zhruba dva týdny před odletem. I když jsme měli pojištění storna letenky, na nepokoje se nevztahovalo, a pokud bychom cestu zrušili, každý z nás čtyř by přišel o 23 tisíc korun. Rozhodli jsme se tedy letět a být maximálně opatrní.
Africké noci jsem začala psát krátce po návratu z Keni v roce 2024. Byla to pro mě určitá forma terapie, způsob, jak zpracovat strach, který jsem po návratu velmi intenzivně cítila, a zároveň možnost zachytit příběhy lidí, kteří během protestů bojovali za lepší budoucnost své země.

Hlavní hrdinka Gabriela se v Keni ocitá v nebezpečných situacích. Kolik z jejích zážitků vychází z vašich vlastních zkušeností?

Lidé, kteří mě trochu znají, si možná budou při čtení myslet, že Gabriela jsem já. Ano, v něčem si podobné jsme, zejména proto, že jsem do příběhu částečně promítla svou poslední cestu do Keni. V některých ohledech je ale Gabriela úplně jiná.
Gabrieliny zážitky, kdy je nejprve obklíčí sloni a poté se ocitnou v epicentru demonstrací v Karatině, vycházejí ze skutečnosti. Hořící barikádu před námi na silnici a dav lidí, kteří nám házeli kameny pod přední kola auta, budu mít před očima do konce života.

V knize se objevuje postava Timothyho, mladého keňského malíře s velkým talentem. Je inspirován skutečnou osobou?

Ano. Timothy je inspirován dvanáctiletým keňským chlapcem Kennedym Onyangem, kterému je kniha věnována. Jeho příběh mě hluboce zasáhl a přála jsem si, aby se o něm lidé dozvěděli. Víc ale prozrazovat nemohu, protože bych čtenářkám a čtenářům odhalila, jak se jeho osud vyvíjí v knize.

Jde o příběh Gabriely, která se vrací do milované Keni v době, kdy zemí zmítají násilné nepokoje a společnost stojí na prahu revoluce. Taxikář Michael, na kterého se při svých cestách vždy spoléhala, na ni tentokrát po příletu nečeká a neodpovídá ani na zprávy. Zdá se, že zmizel beze stopy.
V ulicích Nairobi každým dnem sílí protesty mladé generace, která se bouří proti zkorumpované vládě. Navzdory varováním a rostoucímu chaosu se Gabriela pouští do nebezpečného pátrání po Michaelovi a uprostřed dramatických událostí prožívá situace, které znovu rozvíří nejen strach, ale i její vlastní city.

Ano, strach z létání patří k mým největším démonům. Kdysi jsem byla svědkem letecké havárie v nepálské Lukle, při níž zahynuli všichni kromě pilota. Navíc šlo o letadlo, kterým jsme měli z Lukly odlétat. Od té doby se můj strach z létání jen prohlubuje.
Paradoxní je, že letiště i letadla mám ráda. Fascinuje mě sledovat starty a přistání, jen v tom letadle nesmím sedět.

Do Keni létám už od roku 2005, kdy jsem tam poprvé byla jako dobrovolnice. Každá další cesta mi přináší nové zkušenosti a hlubší porozumění místní realitě. Musím ale přiznat, že čím víc Keňu poznávám, tím víc se prohlubuje můj pocit, že o ní vím vlastně stále málo. Když o Keni píšu, cítím obrovskou pokoru. Ve svých knihách se snažím zachycovat skutečnou Keňu: nejen krásy, ale i každodenní život, politické napětí a sociální problémy.
Plánujete další knihy zasazené do afrického prostředí?

Ano, rozhodně. Právě začínám pracovat na knize Jak chutná Masaj, která se věnuje fenoménu sexuální turistiky na Zanzibaru. Je to citlivé a kontroverzní téma, ale myslím si, že je důležité o něm otevřeně mluvit.