Hitlerův poklad a itinerář na Prima ZOOM

Závratný politický vzestup syna celníka a neúspěšného malíře Adolfa Hitlera, který vedl až k rozpoutání druhé světové války, počáteční úspěchy německé armády, její konečná porážka, Hitlerova sebevražda a osud ostatků největšího zločince v dějinách… podrobný plán vzestupu a pádu přináší druhý zajímavý dokument rovněž na Prima ZOOM.

Prima ZOOM dokrývá další Hitlerova tajemství:

Během rakouského anšlusu v roce 1938 nechává Adolf Hitler převézt korunovační klenoty Svaté říše římské z Vídně do Norimberku. Tento krok vnímá Hitler jako osobní pomstu městu, které odmítlo jeho malířský talent a ke kterému cítí neskonalý odpor. Tyto korunovační klenoty mají pro Hitlera až posvátný význam. Věří, že s jejich pomocí ožije tisíciletá moc a sláva německého národa a že právě on je vyvolený, aby nastolil čtvrtou říši. 

Během války německá armáda odcizila mnoho vzácných uměleckých předmětů ze všech dobytých území. Zvlášť vzácné předměty pak byly umístěny do speciálního bunkru, který byl zbudován ve sklepě jednoho norimberského domu. V září 1944 se během výslechu německých zajatců dozvídá poručík Walter Horn, odborník na středověkou evropskou kulturu, zajímavou informaci o utajovaném bunkru v Norimberku. Když válka skončila a úkryt pro vzácné umělecké předměty byl odhalen, zjistili památkáři, že část insignií korunovačních klenotů chybí. Konkrétně se jednalo o symboly moci: korunu, zlaté jablko a dva meče. 

V tu chvíli dostává poručík Horn rozkaz, že do začátku Norimberských procesů musí být zbylé insignie nalezeny. Horn okamžitě rozjíždí pátrací akci, během které vyslýchá mnoho svědků. Mezi nimi byli i zaměstnanci městské rady, kteří přímo zodpovídali za umělecký bunkr. Konrad Fries a Heinz Schmeissner se ve svých výpovědích odvolávali na Heinricha Himmlera. Ten pár týdnů před koncem války nechává z uměleckého bunkru přemístit několik beden s neznámým obsahem na neznámé místo. Pátrání Horna dovede až na Himmlerův zámek Wewelsburg. 

Tento zámek, který se nachází v pomyslném středu Německa, se stal Himmlerovým útočištěm pro jeho okultní experimenty. Himmler byl stejně jako Hitler přesvědčen o výjimečnosti německého národa, který je předurčen vést lidstvo. Poručík Horn však při prohledávání zámku nic nenachází. Až další výslechy a výhružky přiměly Konrada Friese, aby Hornovi sdělil celou pravdu. Symboly moci korunovačních klenotů Svaté říše římské byly v březnu 1945 převezeny z uměleckého bunkru na Paniers Platz v Norimberku a ukryty do sklepa mateřské školky. Odtud byly také vyjmuty, odborně ošetřeny a v lednu 1946 vráceny zpět do Vídně. Poručík Horn tak splnil rozkaz jen pár dní před začátkem Norimberských procesů.

Hitler se narodil 20. dubna 1889 v pohraničním rakouském městě Braunau am Inn, kde vychodil školu, ale maturitu nesložil. Miloval kreslení a chtěl se stát malířem, proti čemuž se ostře stavěl jeho otec-celník. Teprve po jeho smrti se Hitler ve Vídni dvakrát pokoušel o studium na Akademii umění, ale nebyl přijat, což ho navždy poznamenalo. Celý život byl totiž přesvědčený o vlastní genialitě a už tehdy zaujímal vyhraněně antisemitské postoje. Po smrti milované matky, kterou paradoxně ošetřoval židovský lékař Eduard Bloch, propadá Hitler depresím. V roce 1909 už nemá z čeho žít a živí se malováním pohlednic. Za vše dává vinu Židům.

V první světové válce se stává kurýrem, v roce 1914 je povýšen na desátníka a vyznamenán. Po válce zůstává v armádě, navštěvuje kurzy pro budoucí agenty propagandy, píše svůj první ostře antisemitský text a vydává se na politickou dráhu. Nejprve je členem Německé dělnické strany DAP, z níž se později stává neblaze proslulá NSDAP. Hitler je výmluvný řečník, pořádá politické mítinky v hospodách, inspiruje se Mussolinim a zakládá úderný oddíl SA. V listopadu 1923 se pokusí o puč, který je ale potlačen. Je lehce zraněn, prchá, ale brzy je zatčen a obviněn z velezrady. 

Jelikož mnoho soudců nesouhlasilo s oficiální politikou státu, je Hitler sice odsouzen na 5 let vězení v Landsbergu, ale po nepříliš dlouhé době propuštěn. Jeho spoluvězněm byl Rudolf Hess. Ve vězení sepíše Hitler svůj traktát „Mein Kampf“, obsahující ultranacionalistické teze a fanatický antisemitismus. Po propuštění pobývá v luxusním berlínském bytě a dostává dary od příznivců, což mu umožňuje vést velkolepou volební kampaň. Vystupuje s četnými projevy a jeho NSDAP se brzy stává nejsilnější stranou v zemi. Přispěla k tomu velká ekonomická krize z roku 1929 a špatná hospodářská situace Německa.

Zavládne diktatura, která využije proti komunistům i dodnes zcela neobjasněný požár Říšského sněmu. Vzniká první koncentrační tábor pro politické odpůrce v Dachau. Aby naplnil své válečné plány, musí se Hitler zbavit oddílů SA, požadujících větší roli v armádě. To se stane během „noci dlouhých nožů“, kdy jsou vůdci SA v čele s Ernstem Röhmem pozatýkáni a posléze popraveni. Po smrti prezidenta Hindenburga se Hitler stává neomezeným vládcem diktátorem. Po obsazení Porýní přichází v roce 1938 anšlus Rakouska a nakonec 1. září 1939 vpád do Polska, který je začátkem druhé světové války.

Adolf Hitler byl jediný z německých pohlavárů, který si skutečně přál válku a usiloval o to, aby k ní došlo co nejdříve. Po anexi Rakouska se rozhodl totéž učinit v případě Sudet, protože se domníval, že německé je celé území, kde se hovoří německy. Mnichovská dohoda z 29. září 1938, podepsaná Hitlerem, Mussolinim, Daladierem a Chamberlainem za slib, že nedojde k válce, znamenala obětování části tehdejšího Československa. V Německu zatím vládl teror namířený proti Židům, který vyvrcholil tzv. „křišťálovou nocí“, následkem čehož bylo odesláno do koncentračních táborů na 30 000 židovských obyvatel. Hitler se v té době často uchyloval do Obersalzbergu v Alpách, do Berghoffu, kam ho nejednou následovala i dlouholetá a zapíraná milenka Eva Braunová.

V srpnu 1939 uzavřel pakt o neútočení s Ruskem a 1. září téhož roku vtrhla jeho vojska do Polska. V dubnu 1943 následovalo Norsko a Dánsko a 10. května 1940 rozpoutal diktátor invazi do Francie. 17. června 1940 byla Francie poražena, Hitler navštívil Paříž, stále ale usiloval o dohodu s Británií. Ta ovšem tvrdošíjně odolávala německým letadlovým útokům a Hitler v roce 1941 zahájil ofenzivu proti Rusku. 

Po počátečních úspěšných obsazeních několika měst zastihla jeho armádu během tažení na Moskvu zima. V červnu 1941 se Hitler stáhl do svého „Vlčího doupěte“ v Polsku, kde vznikl plán „konečného řešení“ židovské otázky předpokládající vyhlazení 11 milionů Židů. V létě 1942 sledoval tažení na Stalingrad v hlavním stanu v ukrajinské Vinnycji. To skončilo rozdrcením 6. armády a kapitulací v únoru 1943. Největší ránu hitlerovské armádě zasadilo vylodění spojenců v Normandii 6. června 1944, které předznamenalo definitivní konec války. Přes úsilí vyvinout nové zbraně – rakety dlouhého doletu a také atomovou bombu – byla porážka nevyhnutelná. 

Počátkem roku 1945 se Hitler stěhuje do zabezpečeného bunkru v Berlíně, odkud prakticky nevychází. V dubnu 1945 je osvobozen tábor v Buchenwaldu a němečtí obyvatelé z okolí se mohou na vlastní oči přesvědčit o zvěrstvech, která se zde odehrála. V noci z 28. na 29. dubna si Hitler v bunkru bere za manželku Evu Braunovou a 30. dubna spáchají manželé sebevraždu. Hitlerovo tělo je spáleno, ale podle zachovaných zubů konstatuje pitva nařízená Stalinem, že se jedná nepochybně o zločincovo tělo. Pitevní zpráva je ovšem odtajněna až v roce 1968 Brežněvem. Ostatky jsou pak několikrát přemístěny a 4. dubna 1970 definitivně zpopelněny a popel vyhozen do řeky v severním Německu.