Kolegovo odcházení do starobního důchodu

Snad každého člověka to jednou v životě čeká, ale ne každý se této události dožije. Řeč je o odchodu do důchodu. Jsou lidé, kteří do něj odcházejí plní sil, nápadů a přání, co vše by chtěli na zaslouženém důchodu ještě udělat, prožít a zažít. Zkrátka chtějí ještě být užiteční a prospěšní nejen sobě, ale také těm nejbližším, chtějí být prospěšní své obci či svému městu a potažmo celé společnosti. Jsou však i ti, kteří jdou do důchodu unavení, nemocní a prací zcela vyčerpaní.

Proč píši tento článek? To proto, že nedávno jsme se na naší dílně při této příležitosti rozloučili s naším mechanikem, který tam pracoval spoustu let a všechny stroje a zařízení znal stejně dobře jako zná svoji ženu, která tam pracuje také a svoje děti. Znal nemoci strojů a byl snad jediným dílenským mechanikem, na kterého se dalo spolehnout a doufat, že oprava nebude dlouhá a stroj pošlape jako hodinky. Navíc tento pán byl vždy ochotný a byl velmi příjemný. A jeho smysl pro humor neznal mezí.

Nejednou nám položil po opravě stroje otázku: „Děvčata, už je to dobré?“ A když jsme odpověděly, že ano, že stroj jede, že je to prostě dobré, tak s humorem sobě vlastním to okomentoval: „Dobrá je za 3, to musí být výborná!“ Tak nesčetněkrát jsme mu pak museli říci, že je to opravdu výborná. A když si někdy nevěděl rady, tak měl vždy důvod, proč to nejede. Jednou to bylo rukama, podruhé to bylo obalovým materiálem. Samozřejmě s těma rukama u nás žen neuspěl nikdy, ale za to obalovým materiálem ano. Někdy opravdu stačilo vyměnit nové krabičky či celofán a stroj jel jako nový.

Když se při jeho odchodu udělala pracovní porada, tak přišlo i vedení závodu, každý jsme mu osobně popřáli, aby si důchodu užil, aby si splnil své důchodové sny a přání a především aby byl hodně zdravý a od každé dostal i pusu. Myslím, že to bylo pro něj hodně příjemné, musel cítit, že byl oblíbený. Po té jsme mu za kolektiv předali obálku s penězi. Vedení mu poděkovalo za práci pro závod, za všechny zlepšovací návrhy, které prosadil a osvědčily se, a samozřejmě že jejich přání znělo vůči němu stejně nebo hodně podobně jako to naše.

Až jsme všichni řekli, co jsme mu říci chtěli, tak se ujal slova on. Jeho řeč byla hodně humorná, docela všichni jsme se zasmáli a pobavili. Nevím, jestli si vzpomenu na vše, ale v paměti mně zůstala jeho slova, že si chtěl ze zlepšovacích návrhů, za které dostal peněžní odměnu, v důchodě splnit svůj sen Cesty okolo světa, ale těch peněz na to není, a tak že si vezme mapu, a splní si ji alespoň takto v teple svého domova. No a pak také řekl, že někdy jsme byly hodně otravné, že mnohdy nás měl chuť zabít, ale že je rád, že to neudělal, že v obálce by bylo méně peněz a že by pak měl i menší důchod. A tuto větu rozšířil o slova, abychom chodili všichni do práce rádi a s radostí, neboť jak do práce chodí mladší, tak potom žijí důchodci a podle toho vypadá také důchod. Jeho slova: „Myslete na mě, na Ladu, ať mám slušný důchod.“, nás opravdu hodně pobavila.

Určitě teď také bude trávit spoustu svého času na své zahradě, na údržbě a vylepšování svého rodinného domu a pak jeho syn bude stavět, tak o zábavu na pár let bude mít jistě postaráno. Na nudu čas nezbude, a jako většina důchodců, tak i on bude mít přece „moc práce“. Také rád chodí na houby a do přírody. Navíc je velkým  kutilem, stále něco vymýšlí.

Dostalo se nám od něj slibu, že až bude mít dílna nějakou akci, že moc rád za námi přijde a že na nás, dokud bude žít, nezapomene. Jeho humor nám bude hodně chybět v dnešní uspěchané době, kdy většina nemá na nic náladu a kdy většina je množstvím práce unavená.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10