Devatenáct řad – a stále nepřekonaný

Máme rádi Česko je bezpochyby českým televizním fenoménem. V době, kdy většina zábavných formátů vydrží jen několik sezón, tento pořad slaví již devatenáctou řadu a těší se stálé divácké přízni napříč generacemi.

„Z diváků se postupně stávají studenti, ze studentů rodiče a z rodičů prarodiče. Je to hrozně hezké a pracovně jeden z největších úspěchů – že něco fakt vydrželo takhle dlouho,“ říká moderátor Libor Bouček. Za třináct let vzniklo 188 dílů, kterými prošlo 760 VIP hostů – to jsou čísla, která mluví za vše.

Co stojí za úspěchem pořadu? Podle všech tří protagonistů je to především autenticita a rodinná atmosféra, která panuje nejen před kamerami, ale i v celém štábu. „Máme rádi Česko je úplně specifická věc, především proto, že u něj panuje už velmi zajetá a dobrá rodinná atmosféra. A to nejenom na place, ale vlastně celý ten štáb, který to dělá už přes třináct let,“ vysvětluje Vojtěch Kotek a dodává: „Daří se nám tu rodinnou pohodu přenést i na diváka.“

Hvězdní hosté jarní řady

evatenáctá řada přináší skutečně výjimečnou sestavu hostů, které diváci v jiných zábavných pořadech často nevidí. „Jenom to potvrzuje tu výjimečnost – pozvání přijali lidé, které člověk v jiných zábavných pořadech nevidí: Kapitán Slavie Marek Suchý, Marek Ztracený, Ewa Farna, která se chystá na Eden. Richard Krajčo dorazil se svým synem. Pak samozřejmě naprosto unikátní věc – slavíme kulaté narozeniny Lucie Bílé. Také souboj divadla Mír a Ypsilonky – další z těch divadelních bitev. A mnoho dalších. To je úžasné!“ prozrazuje Libor Bouček.

Soutěž, která není jen o vědomostech

Přestože jde o vědomostní soutěž, skutečným kouzlem pořadu je souhra tří osobností s odlišnými přístupy. Zatímco Vojtěch Kotek se každý díl snaží vyhrát, Jakub Prachař přiznává svůj relaxovaný přístup: „Mně je to vlastně jedno, a tím pádem to častokrát vyhraju. Umím předstírat, že o něco jde, protože kdyby se to nepředstíralo, tak by to byla nuda.“

A co na to moderátor Bouček? „Hvězdami jsou tady ti dva kluci, já jsem rád v pozadí. Pro mě je to nejhezčí, co mě mohlo potkat – dělat takhle talentovaným lidem druhé housle.“

Rozhovor s Liborem Boučkem:

Libore, teď se natáčela už devatenáctá řada pořadu Máme rádi Česko, což je v České republice docela neobvyklé pro zábavný formát. Čím si vysvětlujete, že to lidi pořád baví?

Myslím, že prostě nejsou další zábavné formáty. Je to autentické – někteří diváci to objeví znovu, někteří se vracejí zpátky, ale ve chvíli, kdy překonáte nějaké časové období, tak se z toho stane taková klasická součást. Není to o těch otázkách, ale o tom, že se sejde parta lidí, kteří si chtějí zahrát – a to prostě funguje.

Takové přirovnání: včera jsem byl na koncertu Richarda Krajča se symfonickým orchestrem a zněly tam písně, které jsem miloval, když vyšly v roce 2006, a najednou zněly znovu. Člověk si říká: "Ty jo, to je super!"

Myslím, že Máme rádi Česko má podobný rámec – je to taková věc, která tady prostě je. Z těch lidí se postupně stávají studenti, ze studentů rodiče a z rodičů prarodiče. Je to hrozně hezké a pracovně jeden z největších úspěchů – že něco fakt vydrželo takhle dlouho.

Je to důvod, proč to baví i vás? Odezva od diváků, nebo je to pro vás prostředí, kam si přijdete s klukama užít srandu?

Největší cena je to, že to fakt baví ty lidi – to je to nejdůležitější. Divačky a diváci to kvitují, píšou po odvysílaných dílech komentáře a jsou s námi v té komunitě. To je to nejcennější – že to nějakým způsobem rezonuje.

Já mám to štěstí, že to, čemu lidi říkají práce, tak já vlastně do práce nechodím. Chodím na pracovní místa, kde mám možnost pobavit lidi nebo se pokusit pobavit lidi a pobavit se sám. Takže to je fakt to nejhezčí, čeho se člověk mohl v životě dosáhnout.

Prý máte pocit, že v pořadu Máme rádi Česko hrajete druhé housle?

Dělám, dělám, protože pointy dodávají oni. Druhé housle jsou podstatné – ono to může vypadat, že jsou sekundární, ale přitom jsou hrozně důležité. Hvězdami jsou tady ti dva kluci, já jsem rád v pozadí a budu jim dělat ty druhé housle. Pro mě je to nejhezčí, co mě mohlo potkat – dělat takhle talentovaným lidem druhé housle.

Změnila se za těch 19 řad nějak vaše role moderátora?

Že bych byl každou sezónu horší a horší, to bych jako necítil. (smích) Změnila – možná přichází lehkost. Když se člověk podívá na ty první díly, tak jsou hrozně akademické, jako bychom si hráli na televizní pořad. Teď už je to absolutní svoboda a absolutní přirozená svoboda.
Ano, mám nějaký scénář a ten si píšu pro sebe, ale vychází to čistě z nás. Je to fakt tak, že my v ten pátek otvíráme obývák těch lidí a prodlužujeme jim obývák do našeho většího studia. Jsme propojení a není tam nic, co by bylo umělé.

Prozradíte nám, na co se diváci můžou v jarní řadě nejvíc těšit? Nějaké speciální hosty?

Jenom to potvrzuje tu výjimečnost – přijali pozvání lidi, které člověk v jiných zábavných pořadech nevidí. Ikonicky: kapitán Slavie Marek Suchý, Marek Ztracený, který se vrací do Česka. Myslím že po nějakých 11 letech, Ewa Farná, která se chystá na Eden. Richard Krajčo dorazil se svým synem. Pak samozřejmě naprosto unikátní věc – slavíme kulaté narozeniny Lucie Bílé. Také souboj divadla Mír a Ypsilonky – další z těch divadelních bitev. A mnoho dalších. To je úžasné! A k tomu samozřejmě se poštěstilo, že vám tam kousky těch písní zpívá nejpopulárnější zpěvák současnosti.

Tak se máme opravdu na co těšit?

Já říkám fakta! Většinou moderátoři mají ve zvyku přehánět věci, ale tohle jsou fakta – a to je neuvěřitelné.

Teď taková zákeřnější otázka: kdybyste si měl vybrat, jestli byste chtěl být v týmu s Vojtou nebo s Jakubem, koho byste si vybral?

Já jsem naštěstí nikdy před touhle volbou nestál a nikdy před ní nebudu stát, takže jsem šťastný. To můžu slíbit – jako soutěžící se tohohle pořadu nezúčastním!

Jak byste shrnul tuhle novou řadu jednou větou?

Pořád se umíme bavit.

Devatenáctá řada pořadu Máme rádi Česko 

startuje 13. 2. 2026 ve 20.15 na Primě – buďte u toho.