Mámou v procesu - deník o hledání vlastní cesty

Cena: 339 Kč

Autorka otevřeně konfrontuje společenská očekávání spojená s těhotenstvím a boří mýty o dokonalém mateřství. Místo toho nabízí syrový, nepřikrášlený, ale současně jemný pohled na jednu z největších životních transformací v životě ženy. Kniha osloví nejen nastávající a novopečené maminky, ale všechny, kdo hledají upřímnou reflexi moderního rodičovství bez cukrové polevy a filtrů.

Slovy autorky knihy Mámou v procesu:

Zvu vás do svého příběhu – od zjištění, že čekám dítě, po jeho porod, a když pak miminko dá, tak i šestinedělí. Ale pozor, nevím, co přinese. Nevím, co se ve mně bude odehrávat. Možná to bude krásné a možná pěkně hnusné. Ale chci si to celé zaznamenat, protože vnitřně tuším, že to bude velké. Třeba se konečně proměním v ženu. Nebo v nějakého zoufalého magora. Nevím, snad to přinese něco hodnotného. Mně, mému muži, mé rodině, vám čtenářům.

  
Tato kniha je i pro muže, kteří chtějí nahlédnout do ženského, hormony pomateného světa a skrze mě lépe porozumět své partnerce. Vám bych chtěla jen říct, že jste skvělí. Že jste do toho šli. Že chcete své ženě rozumět (jakkoli je to těžké a občas až nemožné), že jí chcete být oporou. Není nic lepšího, co byste pro ni mohli udělat. Když ji dokážete podporovat v téhle citové a hormonální bouři, když zvládnete všechny ty nálady, pláče a strachy, a ještě u toho zůstanete laskavi a chápající – jste prostě borci.

Ukázka z knihy Mámou v procesu:

Strašně bych chtěla holčičku. Já vím, že se to nemá, takhle dopředu si něco malovat, ale nemůžu si pomoct. Nějak netuším, co bych s klukem dělala. Při přebalování mi načůrá do obličeje. A jak povyroste, budu ho honit na pískovišti a vysvětlovat mu, že ne, že fakt nemá žrát ten písek! A že nemá bušit do kamarádů. A střílet kuličkovkou po sousedech. Prostě bych fakt nechtěla řešit všechny ty jejich „macho“ projevy. Poslouchat, jak se baví s kámošema, „tyvolujou“, pozorovat, jak hrají Minecraft, sledují horory a kreslí obrázky zombíků.

Ale holčička? Ta bude přece hodná! Budeme si malovat, navlíkat korálky, česat si vlásky. Budeme si oblíkat stejné oblečení, jen ona ho bude mít v té rozkošné prťavoučké velikosti. A trochu víc nazdobené. Ale na první pohled poznáte, že je to set. Že jsme máma a dcera. Nerozlučná dvojka. Dream team.

Každé ráno se probouzím a je mi těžko. V noci nemůžu spát. Ta diagnóza, ta možnost, že bude nemocné, mi ukradla radost. Místo abych si představovala, jaké bude mít vlásky nebo komu z nás bude podobné, snažím se nemyslet vůbec na nic. Někdy se přistihnu, jak zírám do prázdna.
Mám strašný strach těšit se na něj a připoutat se k němu. Vím, že tam je, ale nemůžu na něj myslet. Protože když si ho představím, rozpláču se, zhroutím se, nemůžu dýchat.

Minulý týden jsem byla v obchodě a viděla jsem krásnou dřevěnou hračku. Na moment jsem zapomněla na všechny obavy a vzala ji do ruky. Pak mě realita zase dostihla a rychle
jsem ji vrátila. Nesmím. Nemůžu.

Co když bude skutečně nemocné a umře? Jak bych se s tím mohla vyrovnat? Vím, že to je nefér. Že bych ho měla milovat. Že je pořád velká šance, že bude všechno v pořádku, ale prostě to nejde…

To ten strach.
Ten strach je silnější než cokoliv jiného.
Trápí mě pocit viny. Měla bych mu zpívat, hladit bříško.
Místo toho se distancuju, jako by to mohlo zmírnit připadnou bolest. Jako by mě ta emoční zeď mohla ochránit před ztrátou, kterou si ani nedovolím představit. Která ale možná nepřijde!
Nedávám mu lásku, kterou by zasloužilo. Nedávám mu naději ani radost. Nedávám mu nic.
Žiju si svůj starý život. Chodím do práce, za zábavou a neřeším ho. Naštěstí to ještě nejde vidět a téměř nikdo to neví, tak se o tom nemusím s nikým bavit. Jen s Lukášem. Ten se snaží být pozitivní. Objímá mě, mluví o něm. Ale mě to rozčiluje. Když vypráví o miminku, tak kývu, ale všechna jeho slova jen schovávám někam úplně dozadu do hlavy.

Cítím se jako podvodnice. Navenek těhotná, uvnitř prázdná. Nebo spíš plná toho hnusu.
Nevím, jak s tím bojovat.
Když o tom teď píšu, je mi hrozně. Uvnitř mě roste nový život. Zatím maličký, sotva viditelný. A už teď je tak opuštěný. Jeho matka, osoba, která by ho měla milovat nejvíc ze všech, se snaží předstírat, že neexistuje. Každý pohled na ultrazvuk, každá zmínka o těhotenství je jako výčitka. Jako připomínka toho, že lžu sobě samé a nejsem tu pro něj. Ale semínko tam někde je, hluboko ve mně. A já se bojím k němu přiblížit.
Jsem hrozná matka. Možná ani matka nejsem. Možná nikdy matka nebudu. A možná budu a tohle si nikdy neodpustím...

O autorce knihy Mámou v procesu:

Tereza Sladká je psycholožka pracující s dětmi, mladistvými, rodinami. Dlouhodobě se také věnuje popularizaci psychologie – píše knihy a články, aby odborná témata zpřístupnila široké veřejnosti. Vlastní zkušenost s těhotenstvím ji přivedla k založení spolku TěhoDuše, jehož cílem je systémová změna v péči o duševní zdraví těhotných žen.

Tuto knihu Mámou v procesu koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách Luxor.cz