Jak jsem již zmínila v minulém článku, v Rize je spousta různých muzeí a galerií. Kromě jedné galerie moderního umění, která nás moc nenadchla, jsme navštívili Muzeum KGB. Sídlí v ulici Brivibas, což v překladu znamená Svobodná ulice. Stalo se naopak nenáviděným sídlem.

Mezi roky 1941-1944 v rohové domě na křižovatce Brivibas a Stabu operovala nacistická Národní stráž. Ta nechala popravit několik tisíc židů, Romů a odbojářů. Ke konci války vedení převzala Rudá armáda. Přímo v centru Rigy bylo až do roku 1991 vyslýcháno a vězněno tisíce lidí za protisovětské delikty. Řadili se mezi ně boháči, vzdělaní lidé, herci, zpěváci, obchodníci – ženy i muži. Obvinění byla většinou vykonstruovanou historkou či svědectvím. Prostě se potřebovali určité osoby zbavit, tak si něco vymysleli. Odpůrci režimu, jak provinilce nazývali, zavřeli do cely třeba po patnácti. Byla to malá prázdná místnost modře vymalovaná a bez oken. Podmínky tu byly tvrdé, věznitelé ještě vyvolávali mezi vězni hádky a spory. Spousta lidí zde tedy zemřela rukou spoluvězně a vlastně nevinně. Mnozí spáchali sebevraždy, protože při dlouhodobějším pobytu to mnozí nezvládli psychicky. Přežili jen ti, kteří se přiznali k tomu, co vlastně neudělali a slíbili, že budou spolupracovat. Čili donášet.

Vězni zde dostávali jen půl litru vody a 30 dkg jídla denně. Většinou to byla tuřínová polévka a suchý chléb. Skladba stravy se tedy podobala stravě v koncentračních táborech. Zavírali vězně na samotky a nechali je tam třeba týden bez možnosti promluvit si s někým. Také tu měli vodní pokoje, kde stěny místnosti byly zkosené a uprostřed nestabilní vrchol. Vězeň se musel udržet na šikmých zdech nebo se usadit na vrcholku. Okolo byla totiž ledová voda. Členové KGB vězně týrali tak dlouho, dokud nezemřeli nebo se nepodvolili. Ti nejnepohodlnější, kteří odmítli spolupracovat a zlomit je se nedařilo, nahnali do sklepů. Tam je popravili. Byla to vlastně obdoba koncentračních táborů, i když už dávno byl mír. V roce 1990 Lotyšsko vyhlásilo samostatnost a o rok později se rozpadl Sovětský svaz. Tím i moc KGB skončila.

Návštěva muzea je hodně o emocích. Vše, co jsem popsala, jsme tam viděli. Dobře si tedy rozmyslete, jestli tam jít. Nedoporučuji to slabším povahám. I po tolika letech tu je cítit smrt, krev a známky mučení. Mohlo by se vám stát, že potom nebudete moci klidně spát. Kdybych věděla, co vše uvidím, tak bych tam určitě nešla. Možná si po prohlídce budete chtít dát panáka. Což je možné v nedaleké hospůdce.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10