Nejvíc mě motivují moje vlastní sny, říká budoucí maminka Eva Čerešňáková

Je to teprve pár týdnů, co Eva Čerešňáková uvedla na svět knihu o své pouti do Santiaga de Compostela a co nevidět pokřtí i své miminko. Bude její první. Jak se na novou roli maminky chystá? A hodí pracovní povinnosti konečně za hlavu?

Manažerka, moderátorka, modelka, bývalá modelka, ředitelka České Miss… A mohla bych směla pokračovat dál. Čím to, že jsi tak všestranná? A dá se tolik profesí vůbec stíhat?

Děkuji (smích). Myslím, že každá profese je spjatá s určitým obdobím v mém životě, protože se určitě nedá zvládat všechno naráz. Vždycky jsem ale měla víc zájmů a nebyla jednosměrně orientovaná, i z toho možná plyne ten širší záběr. Hlavně jsem se ale zaměřovala na to, co mě baví, a tím se to průběžně vyvíjelo. V moderování v češtině a cizích jazycích jsem se ale našla asi úplně nejvíc.  

A za pár týdnů z tebe bude navíc maminka. Hodíš pracovní povinnosti úplně za hlavu?

Na miminko se s partnerem nesmírně těšíme a určitě se stane naší hlavní prioritou. Zatím si asi nedokážeme představit, co všechno nás čeká, ale ráda bych se první měsíce soustředila především na mateřské povinnosti. Zároveň si jako velmi aktivní člověk neumím představit, že bych třeba tři roky nic jiného nedělala. Práce mě baví. Zatím je tedy plán takový, samozřejmě, pokud to povinnosti umožní, že bych si dala několik měsíců pauzu a od podzimu se vrátila k příležitostnému moderování.

Jaká asi budeš máma, co myslíš?

To je těžká otázka (smích). Chtěla bych být samozřejmě nejlepší mámou, ale zároveň si uvědomuji, jak je role rodiče náročná. Nikde se to neučí a každý tak jedná většinou podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Budu chtít pro miminko to nejlepší, ale současně si přeji, aby z našeho dítka byl jednou dobře a slušně vychovaný člověk.

Nechala sis prozradit pohlaví? Nakupuješ dopředu?

Jsem zvědavá a nevydržela bych to, takže pohlaví vím od Vánoc. Obdivuji ovšem přítele, který to stále neví a chce to mít jako překvapení u porodu. Není snadné se s takovou připravovat, ale pořídili jsme spoustu věcí v neutrálních barvách, a to, co je v barvě pohlaví miminka, nakupuji bez něj a musím pečlivě schovávat.

Jak moc řešíš v těhotenství módu? Sázíš na styl, nebo na pohodlí?

Jsem vděčná, že jsem měla opravdu krásný průběh těhotenství, který mě v prvních měsících v ničem nelimitoval a až do šestého měsíce jsem oblékla většinu svého běžného oblečení. Teprve pak jsem musela začít řešit otázku těhotenské módy, protože bříško rostlo čím dál víc. A musím přiznat, že to není úplně snadné, oblékat se v těhotenství žensky a elegantně. Doma se samozřejmě člověk spokojí s volným tričkem, mikinou, tepláky a volí vše pohodlné. Do devátého měsíce jsem však pracovala a při moderování jsem chtěla vypadat dobře.

Jaký módní trend ti v poslední době učaroval?

V posledních letech jsou v módě víc než kdy předtím tenisky. A to i k sukním, šatům, takže pro denní nošení mě baví, pokud mohu šetřit mé nohy a vyhnout se podpatkům. Jinak jsem zastáncem módy, která je pohodlná, ale zároveň elegantní a podtrhne ženskost.

Co tě po ránu zaručeně postaví na nohy?

V závěru těhotenství je to náročnější a když špatně spím, tak mám pocit, že nic (smích). Před těhotenstvím byl určitě nejúčinnějším startem nového dne pohyb, v mém případě běhání nebo tenis. A pak taky dobrá káva, džus a snídaně.

Nedávno jsi uvedla do světa i knihu o své pouti do Santiaga de Compostela. Co tě vedlo k tomu absolvovat takovou cestu? Bylo to více než 250 kilometrů pěšky…

Byl to trošku úlet. Knihu jsem tak i pojmenovala, Úlet civilizované holky. A to hlavně proto, že jsem s putováním neměla žádnou zkušenost a nikdy jsem nebyla na žádném čundru. Cestu jsem zrealizovala v době pandemie, kdy byly možnosti cestování poměrně limitované, doba zvláštní a myšlenku na pouť mi vnukla v tom roce jedna kamarádka, co pouť rok před tím šla. Byla to jedna z nejúžasnějších dovolených, co jsem zažila. Podařilo se mi se úplně odprostit od klasických denních starostí, žít přítomností, přemýšlet si nad nejrůznějšími věcmi a při krásném počasí si putování z portugalského Porta do španělského Santiaga opravdu užít. Každý si může zvolit svůj rytmus i to, kolik kilometrů se denně rozhodne ujít.

Myslíš, že je důležité v životě něčemu věřit? Na něco spoléhat?

Pro mě určitě ano. Vlastně si myslím, že každý něčemu vnitřně věří, i když tvrdí, že nevěří. Já sama si život bez víry nedokážu představit, a to konkrétně bez víry v Boha. Jsem vděčná, že jsem k víře byla vedena od dětství, ale nejvíc moji víru posílily jak nelehké životní situace, tak i čas, který jsem kdy mohla strávit sama, číst nebo rozjímat. Jako třeba při putování do Santiaga. Často, když mám pochybnosti nebo starosti a už nevím, kudy kam a cítím se bezmocná, tak s důvěrou svěřím své starosti Bohu. A i když to není doslova na počkání, vím, že Bůh je milující otec, která nás v ničem nenechá napospas.

Co tobě osobně dělá největší radost?

Mám vždycky velkou radost z toho, když se mi podaří udělat radost druhým, hlavně mým nejbližším. Mně osobně potěší dobré jídlo, pití, příjemná společnost a samozřejmě splněné sny – ať už je to to, že se mi třeba podařilo vydat další knížku, že jsem měla příležitost moderovat nějakou prestižní akci, například loni v rámci českého předsednictví v Radě EU, nebo cesta do některé z vysněných destinací. Ale myslím si, že tou největší radostí se brzy stane naše dítko.

Jaký je tvůj tajný recept na úspěch?

Trpělivost, nasazení, odvaha, vytrvalost a taky se nevzdávat. Přes překážky ke hvězdám. Často je cesta k úspěchu dlouhá a náročná, ale myslím si, že stojí za to.

Co tě v životě motivuje?

Určitě mé sny. Když mě něco napadne, něco se mi líbí, po něčem toužím, tak to je nejlepší motivace. Vědět, co a proč chci a proč za tím jdu. Také se často inspiruji úspěšnými lidmi.

Čím dalším nás ještě překvapíš?

Tak to nevím, zatím není žádné překvapení v plánu (smích). Vlastně mě jedna věc napadá, ale určitě to potrvá. Poslední roky se více věnuji koučinku a mentoringu, absolvovala jsem několik kurzů a výcviků a mám mezinárodní akreditaci EMCC. Ale těhotenství mé plány v koučovacím směru přibrzdilo. Ráda bych je ale průběžně zrealizovala a koučováním pomáhala lidem, především ženám, k sebevědomí a spokojenějšímu životu.