Proč i vlastní mozek se chová k seniorům neférově?

Kéž by si i tělo „dříve narozených“, většinou zhuntované poctivou prací pro „lepší zítřky socialistické společnosti“, konečně uvědomilo, že i jemu už mnoho důvodů k „EJ JUCHNĚM“ nezbývá a tudíž by bylo vhodné trochu ubrat v intenzitě pobolívání.

Po včerejším dni a dnešní noci, kdy mne levá noha pronásledovala bolestí a já se pohybovala venku i po bytě jako hrabě de Peyrac, mne napadlo přemýšlet o tom, jak divně a nesmyslně se k nám náš vlastní mozek chová.

Dle polského básníka: Mozek je aparát, pomocí kterého si myslíme, že myslíme.

Mozek funguje jako koordinátor veškerého dění v našem těle a protože se v něm nachází centrum bolesti, proč se nedohodnou spolu s tou částí, která má přehled o psychické aktivitě seniora a spolu ruku v ruce mu neumožní strávit klidný a důstojný „podzim života“?

Pokud by ta část mozku, která MUSÍ nutně zaznamenat aktivitu seniora v luštění křížovek, Sudoku, v práci s PC, psaní básní či článků nebo studiu VŠ třetího věku, byla k nám solidární - nutně by MUSELA upozornit CENTRUM BOLESTI a domluvit mu kupř. takto:

„Poslyš, kámo, tenhle senior /čili náš společný člověk/ nemá naprosto žádný zájem vysedávat na lavičce v parku, krmit labutě a probírat s jinými seniory bolístky a vzdychat nad tím, co ho kde bolí a píchá - tudíž se, prosím Tě, mírni ve svých projevech a ty impulzy bolesti si nechej buďto na období, kdy on tvrdě spí a bolest neucítí tak intenzivně /mozek nikdy nespí a je aktivní i v noci/, nebo je laskavě odlož na období, až bude ležet pod morfiem a právě odcházet do věčných lovišť.

Nyní ho ještě nechej, ať si užívá v důchodu nabyté volnosti a může se zabývat vším, co během svého velmi produktivního života nestihl, dovol mu, aby se konečně mohl věnovat svým koníčkům či jiným, dříve netušeným možnostem. Já, šedá kůra mozková, vidím - jak je i nadále pilný a toužící po vědění a jak mu to TY - CENTRUM BOLESTI -  stále znepříjemňuješ. Snad si za téměř půlstoletí práce pro společnost a starostlivost o své nejbližší zaslouží pár klidných let bez toho, že mu budeš neustále připomínat zanedbanou lékařskou péči v socialistickém zdravotnictví a tím mu pomůžeš ušetřit neustálé výdaje na lécích. On si to snad každý důchodce /jenž nenabyl předčasný důchod podplácením lékařů, ale dobelhal se k němu pomalu a poctivě/ - PLNĚ ZASLOUŽÍ!  Nakonec jsme jeden celek - mozek - součástí jednoho našeho člověka a tím vlastně příbuzní, tak bys to pro mne snad mohl udělat? Předem děkuji, kamaráde!“