Obezita se objevuje ve všech věkových kategoriích, výjimečná není bohužel ani u mnohých nastávajících maminek.

Pro těhotenskou průkazku si v současné době chodí přibližně čtvrtina žen s minimálně mírným stupněm obezity. Z dřívější doby téměř magická a málokdy vídaná hranice 100 kg dnes již nikoho nepřekvapuje, 120 kg vážící těhotné vídáme denně, 150 kg jen zřídkakdy, ale každoročně několik nastávajících maminek atakuje hranici 200 kg. Těžká obezita těhotných se stává noční můrou porodníků a nejen jich...

Kolik by měla maminka v těhotenství přibrat?

V průběhu těhotenství by žena měla přibrat 8 až 12 kg, někdy samozřejmě, hlavně díky možným otokům, přibere více. Je však možné „úspěšně“ nabrat 30 až 50 kilogramů. Proto bych chtěl varovat před radami různých „expertů“, že si tělo řekne, co potřebuje, že má každá těhotná jíst to, na co má chuť a nemá se omezovat, aby se nestresovala. Těhotenství jistě není obdobím, kdy by se mělo začínat s redukčními dietami, ale mnohá těla neustále křičí, že mají hlad a chutě zpravidla na ty nejnevhodnější pokrmy a nápoje. Je jasné, že „vlčímu hladu“ se dlouho vzdorovat nedá, a proto je nutné obklopovat se potravinami, které jsou i ve větším množství přijatelné (čerstvá zelenina, ovoce, tmavé pečivo, cereálie, netučné jogurty, bílé a rybí maso, atd.) a naopak potraviny nevhodné (uzeniny, živočišné tuky, hranolky a předsmažená jídla, majonézy, bílé pečivo, koblihy, sladké limonády a sladkosti) raději obcházet širokým obloukem. Proč se vlastně bránit přibývajícím faldíkům? Není naopak rostoucí miminko ve výhodě, má-li do sytosti z čeho brát? Nerodí se lépe maminkám, které si na porod nachystaly tolik energetických zásob? Není tomu tak!

Mohou mít obézní problémy s otěhotněním?

Mohou, v některých případech nemusí nastávat ovulace a bývá i obtížné tento problém farmakologicky upravit, ale zpravidla se nakonec otěhotnět podaří.

Může obezita nějak poškodit plod v děloze?

Ano, může. Metabolizmus matky a plodu je vzájemně úzce propojen, takže vliv matky na překotně se vyvíjecí orgány plůdku hlavně v prvních třech měsících není nijak překvapující. Nejnovější studie, především amerických vědců, dokazují, že obezita (a to i její mírné formy) může dvoj- až trojnásobně zvýšit riziko rozštěpu páteře, poruchy mozku a míchy, defektu břišní stěny – vzniku závažné pupeční kýly, dále může způsobit i vrozenou srdeční vadu a jiné další poruchy. Mimo to obezita často podmiňuje vznik a rozvoj těhotenské cukrovky, která při pozdním záchytu, nerespektování doporučeného dietního opatření nebo nedodržování léčby může způsobit celý komplex vrozených vývojových vad plodu (srdce, velké cévy, ledviny, kostra), nadměrnou hmotnost plodu, poruchu funkce placenty, zmnožení plodové vody a v neposlední řadě úmrtí plodu již v průběhu v těhotenství. Dále jde obezita často ruku v ruce s vysokým tlakem, ke kterému se často přidává celý komplex poruch, dnes označovaný jako preeklampsie, dříve gestóza (hlavními příznaky jsou vysoký krevní tlak, otoky a přítomnost bílkoviny v moči), která v některých případech může ohrožovat těhotnou ženu i plod. Navíc zde bývá porucha funkce placenty, což vede k poruše růstu plodu, v extrémním případě až k jeho odúmrtí nebo k nutnosti ukončení ještě nedonošeného těhotenství.

Rodí obézní matky velké děti? Může jim to ublížit?

Ženy s nadváhou mají zdravé, donošené, ale hodně velké plody, i nad 4500g, při ultrazvukovém vyšetření se samozřejmě váhový odhad nenarozeného dítěte stanovuje obtížněji a s větší chybou, než u žen s ne tak silnou břišní stěnou, a to může způsobit komplikace při porodu. U přirozeného spontánního porodu se často obtížně vybavují raménka plodu a může dojít k jeho poranění, zároveň i k většímu poranění porodních cest rodičky, které se zase z pochopitelných důvodů obtížně ošetřuje. Poranění bývá provázeno větší krevní ztrátou, ani hojení nemusí probíhat ideálně. V případě porodu císařským řezem nemusí jít u obézní pacientky o snadnou operaci, mnohdy 10 i více centimetrů tlustá vrstva podkožního tuku operační výkon jistě neusnadní, vybavení velkých plodů z dělohy může být v případě císařského řezu rovněž obtížné, s rizikem většího poranění a krvácení i horšího hojení břišní stěny. Nezanedbatelné je také vyšší riziko trombózy a embolie, zhoršené podmínky jsou i pro uvedení do narkózy, popřípadě napíchnutí takzvaného epidurálního bloku (znecitlivující injekce do zad).

Jsou porodnice na obézní maminky připraveny?

Zařízení nemocnic se „těžknoucímu“ trendu postupně přizpůsobuje, mění se váhy, židle, postele, operační lůžka i záchodové mísy tak, aby nemohlo dojít k poranění fortelnějších maminek při jejich zborcení a rozvalení. Extrémní případy je nutno řešit individuálně. Horší je to s přesunem nehybných těl, například po celkové narkóze, tam musí přiložit ruku k dílu každý zdravotník, který je nablízku.

 

Jaký vztah k nim mají štíhlejší „kolegyně“?

Většinou jsou velmi tolerantní, pro některé je to tak trochu varování. Potíže mohou někdy nastat s poněkud hlučnějším spaním mohutnějších žen, v extrémních případech ojediněle i s problémem udržování základní hygieny a průvodních jevů s tím spjatých.Když všechno shrnu, i když nám v tom třeba nějaká genetická dispozice brání, je třeba s jídlem zacházet poněkud obezřetně, neboť jakmile se nám jednou váha vymkne kontrole, je to jak lavina, ze které se jen těžko bez odborné pomoci zachraňuje. Na druhou stranu popsané možné komplikace jistě nepotkají všechny boubelky, většině to za silně zvýšeného úsilí zdravotníků projde. Není jistě důvod pro každé kilo navíc páchat sebevraždu, ale jisté zvýšené riziko zdravotních komplikací tu určitě existuje. A ještě jedna dobrá zpráva. Porodníci se za poslední roky také více naučili pracovat se silnými rodičkami, hlavně už s nimi mají větší operační zkušenosti, takže většinou i velmi náročné operace dopadnou dobře. Většina lidí by dnes ráda měla o nějaké to kilo méně, vcelku není problém se dozvědět a dočíst, jak na to, poněkud horší je to realizovat. Přesto doufám, že se některé obézní ženy, které plánují těhotenství, budou snažit se sebou a pro dosud nepočaté dítě něco udělat.