Vaše příběhy

Kdysi dávno, po studiu, jsem se oženil a žil se svou ženou na svobodárně. Po krátké době jsme si řekli, že žít takto odděleně a znát jen práci není život, ale živoření, a rozhodli jsme se přestěhovat  …více»

V jednom období života jsem se rozhodla podnikat. Lépe řečeno, rozhodli jsme se tak s přítelem. V našem městě se uvolnily nebytové prostory vhodné k podnikání a město poskytovalo lákavou bezúročnou  …více»

Uběhla zima, jaro, a opět jsme tu měli léto. Tehdy to bylo asi pět let, co jsem se naposledy pokusil o cyklistiku. Stále jsem byl sportem nepolíbený panic a kolo se mi zdálo jako vhodný prostředek k  …více»

O tom, že dnes se krade snad úplně všechno, se jistě přesvědčil nejeden z nás. Kradou se děti, psi, prádlo ze šňůry, a lidé kradou i nápad a duševní majetek.  …více»

Pracovat do obchodu jsem šla, protože jsem to měla blízko a má původní firma ukončila svou činnost. Domnívala jsem se, že zde budu šťastná. Miluji lidi, jsem komunikativní a mám i dar empatie. Co víc  …více»

Když jsem se před lety rozhodl, že začnu sportovat alespoň rekreačně, vyzkoušel jsem různé sportovní disciplíny. V žádné z nich jsem, žal, nebyl příliš úspěšný. Pak jsem zhlédl dokument o kulturistice  …více»

Po revoluci, když to konečně šlo, splnila jsem si svůj obrovský sen. Už na škole jsem snila o tom, že bych chtěla podnikat. Představovala jsem si, že si otevřu malý obchůdek. Nijak velký, ale takový  …více»

Přišlo jaro a já opět dostal ten pošetilý nápad, že bych se měl vrhnout na sport. Připomínám, že jsem nikdy nebyl sportovec a sport kolem mě prosvištěl bez toho, aby mě nějak zasáhl. Tentokrát jsem  …více»

Když už byla naše babička hodně stará, měla přes devadesát let, trápily ji různé nemoci, mezi kterými už byla i stařecká demence. Bylo to patnáct let od úmrtí našeho dědy, když jsme se rozhodli dát  …více»

Hlídala jsem své sousedce, paní Pletánkové, jejího psa Bárnyho. Bárny je sice větší pes, kříženec vlčáka, odmalička mě ale zná a já vím, že je hodný a nemusím se ho bát. Paní Pletánková skončila  …více»