8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
MDŽ nebo Den matek?
Vyšla jsem si v tomto předvánočním čase s Ronym na procházku. Jsem po operaci menisku, tak musím rehabilitovat, a Rony je už trvale u taťky kvůli mé práci, do které musím dojíždět. Tak jsem využila nemocenské a vycházek k tomu, abych si svého – nesvého psa půjčila. Po dlouhé době jsem mohla jít zase se psím kamarádem na procházku, nemusela se bát, že bych ráno nevstala do zaměstnání, že budu unavená, že nebudu stíhat. Mohla jsem si procházku do města pěkně užít.
Ihned poté, co jsme vyšli z domu, našel Rony kus rohlíku. Pohozený kus jídla obvykle nenechá Ronyho chladným. Našli ho před časem, chudáka, na Slovensku mezi romskými osadami. Bůh ví, jak dlouho se tam potuloval. Byl ještě štěně, mohl tak žít od svého narození. Jedl, co našel, pil z kaluží. Snad právě proto mu začali říkat Šmudlík a až já, když jsem se ho ujala, mu dala trochu honosnější jméno Rony.
Teď tu ležel rohlík a Rony měl plné bříško. Dávno už netrpí hladem, má hustou
srst a získal jistotu, že tu jsme pro něj a vždy se o něj postaráme. Rohlík je ale rohlík. A tak ho popadl do tlamičky a šel s ním dál. Rozhodl se ho někde na příhodném místě zahrabat, možná na horší časy. První příležitost měl na boční straně našeho domu. Po vyvenčení se dal do kopání. Rohlík uložil do vytvořeného důlku a čumáčkem se snažil zeminu a listí nahrnout na poklad a zahrabat. Rohlík ale stále vykukoval, a já chtěla jít dál. A tak při povelu, aby mě následoval, opět vzal rohlík do čumáčku a šel dál. Cestou našel ještě pár míst, o kterých uznal, že by se jako skrýš hodily. Nikdy to ale nedopadlo a
on dál šel po cestě s rohlíkem. Už jsem si myslela, že takto půjdeme až na náměstí. Ve svahu u obchodního centra byla ale zemina kypřejší, místy se mísila s mulčovací kůrou, která sem byla navezena. Tady šlo hrabání jedna báseň! Ani si nevšiml, že jeho počínání pozoruje cizí, možná potulný pes. Ten chvilku stál a pozoroval ho s hlavou nakloněnou na bok. Když se Rony malinko vzdálil, přišel ke zpola zakopanému pokladu. Rony ho nechal. Je přátelský ke každému. Miluje psy, kočky, lidi, ptáky, ježky, myši…
Neexistuje snad žádný tvor, kterého by tento milující pes nezahrnul svou věčnou láskou. Je to neskutečný mazel a dobrák. Rony se jen díval, jak ten cizí pes odhrábl tlapou neuměle zahrabaný rohlík, který následně zmizel v psovi, a vesele zavrtěl ocáskem. Jako by mu říkal, že ten rohlík byl stejně pro něj, že ho našel jen proto, aby zahnal hlad toho chundeláče. Pes se naježil, možná by se i popral. Když ale viděl, jak je Rony přátelský a jakou dobrotou ho poctil, chvilku si s Ronym pohrál. A pak jsme šli zase každý po svém. Já s Ronym do města a cizí pes s člověkem, kterému naštěstí patřil. Měl to štěstí, že měl taky své doma, a to jsem byla moc ráda.
Prošli jsme se po slavnostně vyzdobeném náměstí plném stánků, kde se lidé tlačili, žduchali a snažili se urvat to nejlepší místo. Mnozí z nich byli nervózní a podráždění, nepřející i v tomto dni, kdy by lidé měli snad už být na sebe hodnější. A tak jsme raději šli zase domů. Cestou jsme potkali kočku. Výstražně prskala na Ronyho, celá naježená mu dávala najevo, že pokud by jí chtěl ublížit, tak zaútočí. Ronyho to ani nenapadlo. Skákal radostí, vrtěl ocáskem a snažil se dát kočce najevo, jak ji miluje. Jako ostatně všechny, to by nebyl Rony, kdyby snad někoho neměl rád. Kočka byla tak konsternovaná reakcí toho mého veselého psa, že se její naježený hřbet uklidnil a kočka se dokonce s Ronym očichala. Pochopila, že tady jí nebezpečí nehrozí.
Tento obyčejný příběh o rohlíku mě přiměl opět přemýšlet o tom, jak je ten zvířecí
život jednodušší, a často i krásnější, než ten náš lidský. A tak mi to spravilo náladu, že vám tady o něm píšu. Protože šťastný není prý ten, kdo má mnoho, ale ten, komu ke štěstí stačí tak málo…
No, třeba i tato příhoda o rohlíku.
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
