Cesta na chalupu

Před asi 5-6 lety jsme se vydali, já s manželem a 2 psy, v zimě za svými známými na chalupu v Beskydech. Bylo to zrovna tu zimu, co napadlo hodně sněhu. Do Beskyd jsme dojeli dobře, i když silnice byly bílé. Auto jsme zaparkovali na návsi a dál jsme museli po svých, neb chalupa je autem nedostupná i v létě ne tak v zimě. Trvá to v létě pěšky tak 1,5 hodinky, než tam do kopce vylezem.

Takže jsme vyšli. Cesta byla skoro neprošlápnutá, vypadalo to, že před námi tam šel tak jeden člověk a sněhu skoro do pasu. Máme kokršpaněla a tibetskou dogu. Takže kokr za chvíli obalený sněhem a skoro nemohl chodit. Naopak tibeťák si to užíval a byl ve svém živlu. ,,Paráda, tolik sněhu. To se to válí a ryje!" Já jsem z toho byla nadšená asi stejně jako ten kokr.

Asi po hodině nebo i víc (nějak jsem ztratila pojem o čase) jsme přišli k nějaké chalupě a tam skončila i ta trošku prošlápnutá cesta. Dál už jen zasněžená pláň a les. Bylo mi řečeno, že jsme asi tak v polovině cesty a já už byla na konci svých sil. Kokr taky a ani tibetská doga by v té zaplavě sněhu dál nemohla pokračovat. Místy bylo nafoukáno i víc jak metr sněhu. Takže jsem se rozhodla, že se vracím k autu. Manžel prohlásil, že bude pokračovat, aby jim předal nějaké věci, co jim nesl a hned se pak vrátí.

Tak já s obouma hafákama zpátky z kopce. Kokršpaněla jsem už musela nést v náručí, ten už ani nemohl chodit, jak byl obalený koulemi sněhu. Místy mi to ujelo a tak jsem spadla i s ním. Naštěstí je tibeťák tak rozumný pes, že chápal, že nesmí tahat, a i když ani jemu se nešlo z kopce nejlíp, tak se vždycky po chvílích zastavil a čekal, až zase dojdem.

No povím vám, že jsem toho měla plné kecky, než jsme dorazili zpět k autu.
Tam jsme všichni vlezli do auta, a zapnula jsem topení naplno, aby na kokrovi roztál ten sníh a aby se nenachladil.

Manžel se vrátil asi za dalších 4-5 hod. s tím, že ani on na chalupu stejně nedorazil a když mi vykládal zážitky, jak si sáhl na konec svých sil, tak by to bylo na další článek.

Nakonec jsme konečně vyčerpáni dorazili šťastně domů.
Po asi týdnu šel manžel cosi zkontrolovat do kufru auta. Máme kombi, a tak oddělal v kufru koberec, a pod tím dole je uložená rezerva a v té díře bylo plno vody. Napřed jsme dumali, jak se tam dostala a pak nám došlo, že to je roztátý sníh z našeho psa. Vytahal ho tenkrát kýbl a půl.