Jak jsem hledal Malého prince

Cena: 402 Kč

Oblíbený reportér a dokumentarista Stanislav Motl (autor pořadu a knihy Stopy, fakta, tajemství) se vydal na dobrodružnou cestu po stopách velikána francouzské literatury a jeho díla. Ten nápad se zrodil uprostřed pouště, která - jak říkal Malý princ - je krásná tím, že někdy skrývá studnu. A studna, to je přece život.

 Unikátnost knihy spočívá mimo jiné v tom, že autor při svém mnohaletém putování po osudu slavného spisovatele a letce hledá a objevuje dosud neznámé české stopy. Přímé či nepřímé... Pokusme se tedy společně s ním alespoň nahlédnout do světa Antoina de Saint-Exupéryho a jeho Malého prince. „Je mi jasné, že Malého prince nikdy nenajdu. Není to možné. Ale hlavní kouzlo tkví v tom, že ho nikdy nepřestanu hledat. Stejně jako nikdy nepřestanu hledat studnu života.“

Slovy autora knihy Jak jsem hledal Malého prince:

Kdo by neznal Malého prince? Příběh o chlapci, který přiletěl z vesmíru, ze své malé planetky, protože si nebyl jistý láskou své květiny… Když se ocitne na Zemi, přemýšlí nad podivnými způsoby pozemšťanů. Především se ale chce vrátit domů – za svou květinu totiž cítí odpovědnost… Tahle kniha, je to vlastně filozofická pohádka, má v sobě celou řadu skrytých poselství. Už léta se snažím alespoň některým z nich porozumět.

I proto hledám pomyslné stopy, které na této zemi zanechal Antoine de Saint-Exupéry, pozoruhodný muž, jehož život a smrt jsou stále obestřeny hustým závojem tajemství. Jednoho dne, bylo to 31. července 1944, bez rozloučeni zmizel. A už ho nikdo nespatřil. Nikdo nespatřil jeho hrob. Není divu, že bouřlivý život a hlavně záhadný odchod tohoto spisovatele, válečného letce a romantického hrdiny obdivovaného nejkrásnějšími ženami své doby, stále vzrušuje lidi po celém světě.

Ukázka z knihy Jak jsem hledal Malého prince:

Byl jsem v ráji. V provensálském ráji. Byl jsem v Cabris. Uprostřed zeleně, vysokých stromů, stinných teras půvabných kaváren… Obec jakoby schoulená pod zbytky středověkého hradu. Padesát kilometrů od Nice. Sedm kilometrů na západ od města parfémů Grasse.

Kráčím po úzkých kamenných schodech, chodím mezi středověkými domy. Z Hradního náměstí se mi otevře nádherný výhled na Středozemní moře – na záliv La Napoule, na Lérinské ostrovy, na horskou vesnici Tanneron a na jezero Saint-Cassien. Jedinečné místo, které odedávna přitahovalo celou řadu pozoruhodných lidí. Prázdniny tu trávil filozof, spisovatel, jeden z vůdčích představitelů existencialismu a nositel Nobelovy ceny Albert Camus. 

Několikrát zde pobýval nositel Nobelovy ceny, prozaik a dramatik, přítel Antoina de Saint-Exupéryho, na kterého měl mimořádný literární vliv – Andre Gide. A také jiný nobelista, spisovatel, filozof, dramatik, literární kritik a další představitel existencialismu, ale také marxismu 20. století Jean-Paul Sartre. A s ním jeho partnerka, existencialistická spisovatelka, filozofka a feministka Simone de Beauvoir; ti dva tu dokonce nějakou dobu žili.

Cabris je dalším z míst, kde autor Malého prince zanechal své stopy. Což si uvědomím například na Rue Frederic Mistral, kde navštívím restauraci Malý princ. Po kamenných schodech, mezi zelenými stromy a keři, zamířím přes terasu dovnitř. Usednu, poprosím o sklenku červeného vina. Zvědavě se divám okolo sebe. Kamenné stěny jsou ozdobené ilustracemi, které tak důvěrně známe z Malého prince.

Dopiji svou sklenku, zaplatím a zajdu na náměstí Antoina de Saint-Exupéryho. Na šedé omítce rohového domu, jenž zasahuje do ulice pojmenované po francouzském básníku, nositeli Nobelovy ceny za literaturu Fredericu Mistralovi, vidím hned vedle vstupních dveří a nad kamennou deskou označující náměstí velký dvojportrét: Antoine de Saint-Exupéry ve vojenském stejnokroji. Vedle něho je jeho matka. Symbolicky se dívá vzhůru – jakoby na hvězdy, mezi nimiž hledá svého syna. Antoine čte dopis od matky a v duchu si představuje její tvář, její hluboké, starostlivé oči, oči plné lásky… Tato netypická pamětní deska sem byla umístěna v roce 1994 – k padesátému výročí Exupéryho zmizení.

Muž ve své době obdivovaný nejkrásnějšími ženami jezdil do Cabris za ženou, kterou miloval úplně nejvíce, za svou matkou. Madame Marie de Saint-Exupéry tu žila v letech 1934 až 1972. Když v šedesátých letech minulého století přišel kdosi s nápadem, aby restaurace, o níž už byla řeč, nesla název Malý princ, paní de Saint-Exupéry s tím prý bez dlouhého přemyšlení souhlasila.
Dům paní Marie de Saint-Exupéry stojí dodnes. Tyčí se vysoko na svahu, v místě, odkud je nádherný výhled na moře. Není divu, že dostal jméno – dům Na Krásné vyhlídce.
„Na paní hraběnku Saint-Exupéry tu stále vzpomínáme,“ řekne mi v místním infocentru paní Monique – s příznačným příjmením Bretagne. „Stále tu ještě žijí lidé, kteří si ji pamatují. Všichni jsme ji tu měli rádi.“

Pak mi paní Monique začíná ochotně ukazovat fotografické panely z nedávno skončené výstavy. Věnovaná byla pravě paní Marii de Saint-Exupéry. A samozřejmě také jejímu synovi Antoinovi: snímky, dopisy, které si matka se synem vyměňovali. A několik artefaktů. Paní Monique mi podá starou, ale zachovalou peněženku. Je tmavá, celá z kůže.

Když ji opatrně otevřu, najdu uvnitř několik navštívenek. Na všech je napsáno – Antoine de Saint-Exupéry. „Je to velká vzácnost,“ uslyším paní Monique, „držíte v ruce peněženku, která patřila Antoinu de Saint-Exupérymu. Koupil ji několik dnů před svým posledním letem. Peněženka se našla mezi osobními věcmi, které po něm zbyly na letecké základně Bastia-Borgo.“

Prožívám zvláštní pocity. Držím v rukou něco, co u sebe nosil Antoine de Saint-Exupéry. Možná měl tuto peněženku s sebou také v noci z 30. na 31. července 1944. Při svém posledním posezení v restauraci Les Sablettes v Miomo na Korsice. Možná s ním byla i v době, kdy se z této restaurace nepozorovaně vytratil, aniž by pak kdokoli z jeho přátel tušil, kde prožil noc…

O autorovi knihy Jak jsem hledal Malého prince:

Reportér známý z někdejšího televizního pořadu Na vlastní oči, dokumentarista, cestovatel, sběratel adrenalinových zážitků na nejrůznějších sportovních expedicích. V současnosti autor jedinečného rozhlasového dokumentaristického seriálu Stopy, fakta, tajemství, který získal i televizní a posléze také knižní podobu.

Do povědomí čtenářské veřejnosti se dostal především ojedinělým způsobem své práce. Za příběhy putuje po nejrůznějších zemích a kontinentech. Přičemž prožívá řadu dobrodružství. Minimálně (jde o záměr) spoléhá na sociální sítě a pracuje metodou, kdy kromě jiného pátrá v našich a zahraničních archivech. Hledá pamětníky a hovoří s nimi,  případně s jejich potomky. Rozpráví také s mnoha dalšími lidmi, o nichž ví, že mu k tomu či onomu tématu mají co říci. Velkou pozornost věnuje pečlivé a kritické analýze.

Přestože je považován za autora knih především s tématikou druhé světové války (speciálně se věnuje nacistickým válečným zločincům, přičemž 15 z nich osobně vypátral), mezi jeho velká témata patři i literárně zpracované zážitky z moří či velehor. Věnuje se rovněž širokému spektru záhad, například literárních.

Mnohé jeho knihy vznikají z velké časti na cestách, což se týká i této knihy, kdy po stopách Malého prince a jeho autora Antoina de Saint-Exupéryho putuje již vice než tři desítky let.

Za svou tvorbu získal, především v zahraničí, řadu ocenění. V roce 2010 to byla (za rozhlasový cyklus Stopy, fakta, tajemství) významná cena Asociace mezinárodního vysílání v Londýně (The 2010 AIBs, The AIB international media excellence awards). Tuto cenu, která je považovaná za rozhlasového Oscara, získal i o rok později.

V České republice mu byla v roce 2003 udělena za dokumentární film Nacisté pod ochranou a za stejnojmennou knihu hlavni cena festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran. Kromě dalších ocenění mu byla předána například Hlavni cena E. E. Kische a cena Miroslava Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu.

Z jeho více než 25 vydaných knih jmenujme alespoň některé: Muži generála Pattona; Nacisté pod ochranou; Kam zmizel zlatý poklad republiky?; Oběti a jejich vrazi; Mraky nad Barrandovem; Strážce brány; Svědek z cely Smrti; Prokletí Lídy Baarové; Lída Baarová a Joseph Goebbels (vyšlo i v němčině); Cesty za oponu času (I.–V. díl); Děti Antonína Kaliny; Válka před válkou – Krvavý podzim 1938 v Čechách a na Moravě (vyšlo také v Brailleově slepeckém písmu); Peklo pod španělským nebem – Čechoslováci ve španělské občanské válce 1936–1939; Osudové lásky; Kudy kráčela Smrt, Stopy, fakta tajemství – Příběhy z hlubin zapomnění.

Tuto knihu Jak jsem hledal Malého prince koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách Luxor.cz