Čelisti a žraločí hostina na Prima ZOOM

Žil přitom relativně nedávno: podle všeho vymřel v průběhu pliocénu asi před 3,5 milionu let. Žraloků je známo přes 530 druhů a jsou extrémně dlouhověcí: u žraloka malohlavého byl stanoven nejvyšší věk mezi obratlovci – asi 400 let. Mnozí rodí živá mláďata (asi 60 % druhů) nebo kladou velká vejce v pevném obalu vybavená značným množstvím zásobního žloutku (asi 40 % zástupců). 

Žraloci jsou nechvalně proslulí schopností zaútočit na člověka a v nejhorším případě jej i zabít – to se týká zejména žraloka bílého, tygřího a bělavého. Z globálního hlediska jsou ale útoky žraloků velmi vzácné. Ve dvou fascinujících dokumentech se podíváme pěkně zblízka na jejich čelisti a také pořádnou žraločí hostinu.

Fascinující svět žraloků na Prima ZOOM:

U pobřeží Kalifornie v Point Conception tým Dr. Michaela Domeiera mapuje nově objevený kmen žraloků bílých. Jeden z kmenů evidují severně jako kmen červeného trojúhelníku, další jižně u Guadeloupe. Pouští se do práce, tvoří fotodokumentaci, odebírají vzorky DNA atd. Z hlavní lodě je spuštěných několik kamer, také potápěčská klec, navíc fotí z menší lodi. Žraloky lákají na návnadu, objevují se velké samice, a tým sotva stíhá. Hodiny točí, fotí, odebírají vzorky. Další den pokračují, na menší loď si berou posilu z mateřské lodi. Žraloci na sebe nenechají dlouho čekat, objevuje se mimo jiné samice s neobvyklou pigmentací. 

Mezi 27 žraloky, které už zpozorovali, objevují samici Livy z Guadeloupe, což je neobvyklé. Tým se rozděluje, Michael s kolegyní míří na Guadeloupe, kde mapují žraločí populaci. Zdejší kmen mají velmi dobře evidovaný, a tak zaznamenávají staré známé tváře. Objevuje se nová samice, hloubková kamera zachytí opravdu hodně žraloků. Na druhý den mění plány, Michael jde do klece do hloubky asi patnáct metrů. Evidují další žraloky z katalogu i obrovskou Giannu. Výsledky jsou velmi dobré, 9 z 25 pozorovaných žraloků je nových. Populace se tak slibně rozrůstá. Finální čísla jsou 37 žraloků, z toho 13 nových. Vědci jsou spokojeni, populační index stoupá. Dle statistiky je zde měřená populace o cca 80 % vyšší. To je nejspíše i důvod, proč stále častěji dochází ke střetům s člověkem na kalifornském pobřeží.

Pestrá škála druhů žraloků znamená i různorodé způsoby lovu kořisti. S pořadem zavítáme do několika destinací a budeme svědky rozličných žraločích hostin. Na východním pobřeží JAR s příchodem zimy ženou studené proudy ryby na sever. Tah sardinek je hostinou pro několik druhů žraloků, delfíny, ptáky (tereje), plejtváky. Dokumentarista Morne líčí, jak byl v roce 2010 svědkem takové hostiny a pořídil skvělé záběry. Zprvu hejno naháněli delfíni, když pak bylo na hladině, pustili se do něj ptáci a žraloci. Vše završil plejtvák. 

O tři roky později Morne natočil další hostinu, kde hejno naháněli jen žraloci bez pomoci delfínů. Zapojily se nejméně tři druhy žraloků – krátkoploutví, černocípí atd. Pokračujeme k Seal Island, kde žraloci bílí loví mladé lachtany. Vědci poodhalují jejich techniku lovu, žraloci využívají svého zbarvení a útočí z temných hlubin. Nic není náhodné, jak vyplývá z dalšího pátrání či vyšetřování. Největší žraloci útočí na stejných místech a mají vyšší úspěšnost útoku. Zjevně se tak učí ze svých chyb. Pokračujeme za britským týmem, který vleče 9metrovou zdechlinu keporkaka 80 km od pevniny. 

Chtějí pozorovat žraloky, a až po 36 hodinách se objevuje žralok modravý. Hostina migrujících žraloků začíná, potápěči spěchají pod hladinu pořídit jedinečné záběry. Když je žraloků až příliš a atmosféra houstne, musí potápěči zpět na loď. Žraloků je tu nakonec přes 150, celkově se jich na zdechlině vystřídá asi přes 200. Čtvrtý den kazí výpravu počasí, zdechlinu spustí na mořské dno. Končí v hloubce 86 metrů a teplotě 10 °C. Žraloci modraví v takovém chladu dlouho nevydrží, a tak zdechlinu opouští. Pokračujeme na ostrov „Fakarava“ do Francouzské Polynésie, kde jsou nejvyšší koncentrace žraloků. 

Tým zde sleduje přes 700 žraloků spanilých, ti přes den odpočívají, ale za úplňku a novu se vrhají na hejna ryb, které se zde třou. Každý rok v červnu se zde třou kanici, asi 18 000. Tým podniká noční ponory a natáčí nevídanou hostinu. Při té do nich žraloci vráží, sytí se několik hodin. Až ráno se přeživší kanici třou. U Kapského poloostrova natáčí Morne žraloky mako – mořské gepardy. Ti dokážou plavat rychlostí 70 km/h, to je ale stojí spoustu energie. Morne spustí návnadu za loď a po čtyřech hodinách natáčí působivé záběry útoku. Mako rozkmitá ocas, kořist roztrhne, poté ji pozře.