Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 20. týden

Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 20. týden:

Míříme do Střední Ameriky a vracíme se časem do období cca 1200–1000 př. n. l. Kočovní Mayové se usídlili kolem bažin v srdci tropického pralesa. Tito sběrači a lovci museli vyřešit nedostatek vody, tu museli během dešťů nějak zachytit a uchovat pro období sucha. Míříme do ruin města Calakmul, to oživuje počítačová simulace. Tvoří ho 6750+ staveb, dominuje 45metrová pyramida. Díky lidaru džungle mizí, detekuje terénní nerovnosti. Je to jakýsi 3D rentgen oblasti. Pokračujeme do města Naachtun, kde bývalo přes 200 000 obyvatel. 

95 % Mayů byli rolníci, jsou zde patrné terasy a vyvýšená pole. Tehdejší dynastie měla ve znaku netopýry. Měli kamenné nástroje, neměli kola, tažná zvířata. Výživu zajišťovala trojice kukuřice, fazole, tykve. Používali také vypalování, měli celkově udržitelný systém. Pozorováním hvězd se dokonale orientovali v roce, měli tak zemědělský kalendář atd. Ve městě Tikal sledujeme důmyslný systém nádrží na dešťovou vodu. Kromě samotného deště do nádrží stékala voda ze staveb a náměstí. Také si jednotlivé rodiny stavěly malé podzemní nádrže. Ty vyhloubili a stěny utěsnili vápnem. 

Zlatý věk zažila Mayská říše v období 700–900, ve 40 městech žilo asi 10 milionů lidí. Ta však netvořila jedno velké království, města soupeřila a válčila. To bylo možné jen v době, kdy nebyli muži třeba na polích. Dalším tématem je vápno a jeho velké využití. K jeho výrobě potřebovali obrovské množství dřeva, a tak ve velkém likvidovali okolní lesy. Na dřevě se také každodenně vařilo. Kolem 8. století vymýtili 60–70% lesa, důsledkem byla ztráta vody a změna vzdušné vlhkosti. To mohlo způsobit nebývalé období sucha. 

Dr. Cook z NASA modeluje klima v éře Mayů, jejich odlesňování skutečně způsobilo několik nežádoucích efektů a celkovou změnu klimatu. Srážek ubylo o 5–15%, to bylo dlouhodobě neudržitelné. Nedostatek vody, kukuřice, paliva atd. Elita stavěla další a další budovy, aby uspokojili bohy, ale tím situaci jen zhoršili. Nepomohly ani stupňující se rituály s lidskými oběťmi. Nakonec se hladovějící společnost vzbouřila, elity padly a lidé města opustili. 

Bylo to kolem roku 900. Vzorky z Tikalu také odhalují, že nádrže na vodu byly kontaminované nebezpečnými řasami, také rtutí zřejmě z pigmentu ruměnky, kterým natírali pyramidy. V závěru se hovoří o tom, kam až Mayové došli, kde byla nalezena např. keramika apod. Mayové tedy nezmizeli, starý společensko-politický systém se transformoval. Mayové, tedy jejich potomci, jsou stále zde.

Vlakové nádraží Berlín-Alexanderplatz je již několik zim domovem stále rostoucího hejna špačků obecných. Zpěvný pták velikosti kosa je stěhovavý pták na východě – ale zatímco většina jeho kolegů tráví chladné období v jižním podnebí, chladná berlínská zima tuto dobrodružnou skupinu vůbec neodradí. Právě naopak: Sebevědomí a drzí špačci dobyli Alexanderplatz útokem – a s ním i srdce obyvatel města.

Borovice lesní je typickým stromem skotské Vysočiny. Uprostřed ní stojí borovice Dobré srdce, 500 let stará, která přináší svědectví věků. Borovice se v této oblasti začaly šířit ke konci velké doby ledové, kdy ji obývala stáda sobů a vlčí smečky. V roce 1547 se rozkládá na Vysočině hustý kaledonský les.

V té době je skotská královna Marie malou dívkou a hraje si s borovicovými šiškami. Jedna z nich spadne na okraj lesa, v roce 1549 tu na vřesovišti vyrůstá stromek. Marie je poslána do Francie jako dětská choť královského syna. Borovice vyroste ročně až o 35 centimetrů do výšky. V roce 1605 jsou anglická a skotská koruna spojené, vládne Mariin syn Jakub. Borovici jménem Dobré srdce je 50 let a je 60 metrů vysoká. S lety mění tvar i směr růstu. Obývají ji veverky a sýkory parukářky, pod ní bojují o samice tetřevi hlušci. 

V roce 1650 je stromu více než 100 let a je 25 metrů vysoký. V roce 1689 probíhá občanská válka. Místo Jakuba vládne Vilém Oranžský z Nizozemí a na Vysočině vedou jakobité boje za znovuzvolení skotského krále. Borovice přežívá drsné větrné bouře. Je zavlažována vodami řeky Dee, která je nejen dopravní tepnou, ale je důležitá pro lidi i zvířata. Řekami se tu k trdlištím vracejí z moře lososi. Na začátku 18. století žijí na Vysočině tisíce kun lesních, kolem Dobrého srdce 182 druhů hmyzu, 200 druhů hub, ptáci a savci. 

Počátkem 19. století se kaledonský les zmenší kácením o 85 procent kvůli novým formám farmaření. Celé komunity jsou vytlačovány ze svých políček na pobřeží nebo do emigrace v USA a Austrálii. V roce 1849 je Dobré srdce jedním z nejvyšších stromů v lese. S Vysočinou se tu loučí před cestou do Ameriky chlapec John Muir, budoucí přírodovědec, který na ochranu přírody vybuduje v USA národní parky. V roce 1900 je borovici 350 let a z kaledonského lesa zbývají izolované ostrůvky stromů. Zmizela i některá zvířata. 

V roce 1954 vyrůstají kolem Dobrého srdce nové mladé stromky a na Vysočinu se po půl století vrací orlovec říční. V roce 2023 je Dobrému srdci 480 let a strom je na svém maximu. Za čas zemře, ale ochranáři tu za posledních 20 let vysadili milion borovic. Kaledonský les znovu povstane.

Každý den v roce táhnou ptáci po neviditelných, ale zavedených vzdušných trasách. Dobu vzletu a přistání určuje klima a možnost potravy. Biotopy na všech zastávkách tažných ptáků musí patřit k nejchráněnějším místům. Jedna z nejdůležitějších oblastí setkávání ptáků v Evropě je na východním pobřeží Neziderského jezera, které leží na hranici mezi Rakouskem a Madarskem a v Národním parku Seewinkel východně od jezera. V březnu se tu objevují husy velké, které před tím, než se změnilo podnebí, dříve táhly do severní Afriky. Loví je orel skalní. V květnu přilétají z Etoshy v Namibii poštolky rudonohé. 

Kvůli půlročnímu pobytu na starém kontinentě uletí 15 000 km na sever, přes Gibraltar až do Seewinkelu. Jespáci bojovní na své cestě do Skandinávie a na Sibiř nabírají na Seewinkelu síly. Na stejné místo se vracejí i havrani polní a slavíci. Zdejší rozsáhlé pastviny připomínají africkou savanu, ale místo zeber a žiraf se po nich prohání šedý skot a buvoli. V květnu už skoro všichni ptáci u jezera hnízdí a pečují o svá mláďata. Cesta nakrmených jespáků vede do Finska a dále na sever, linduška horská směřuje do rakouských hor. 

Rekordmanem je bělořit šedý, který přezimuje na jihu Sahary. Mořští ptáci, rackové tříprstí a rybáci dlouhoocasí hnízdí na skalách na pobřeží Norska. Rybáci mají nejdelší tah mezi zemskými polokoulemi, až k jižnímu pólu, kde přezimují. V létě se na pobřeží Německa setkává na 150 000 bernešek bělolících z celé Evropy. Zimoviště mají v benátské laguně. U Neziderského jezera se objevují i plameňáci růžoví a luňáci červení. V říjnu odpočívá v maďarské pustě u Hornobágy desetisíce jeřábů z Finska a Pobaltí, kteří přezimují ve Francii a Španělsku. V listopadu se uzavírá roční cyklus. Pokud je málo potravy, tak husy velké odlétají ze Seewinkelu na Balkán a do Itálie.

Unikátní dokumenty uvidíte každý den 
od 20:00 – 24:00 hodin na Prima Zoom!