Jarek Nohavica CD v Lucerně

Komplet DVD+CD s živým záznamem koncertu Jarek Nohavica V LUCERNĚ, který byl pořízen na třech koncertech ve Velkém sále pražské Lucerny - 14.-16. dubna 2009. Jádrem koncertů jsou písně z alba Ikarus, doplněné staršími nevydanými písněmi. Muzikantskými hosty koncertu jsou Dalibor Cidlinský u klavíru a Michal Žáček se saxofonem a flétnami. Speciálním hostem je kapela Pio Squad.

Seznam skladeb

1. Dlouhá tenká struna
2. Mávátka
3. Na jedné lodi plujem
4. Ostravian Pie
5. Ty ptáš se mě
6. Samuraj
7. Potulní kejklíři
8. Jeruzalém
9. Ježíšek
10. Ona je na mě zlá
11. Plebs blues
12. Hvězda
13. Prošel jsem hlubokým lesem
14. Do dne a do roka
15. Já tam byl
16. Jako jelen, když vodu chce pít
17. Velká voda
18. Pro Martinu
19. Las Vegas
20. Ikarus
21. Dál se háže kamením a píská
22. Já si to pamatuju
23. Sloní hřbitovy
24. Mám jizvu na rtu

Jarek Nohavica

Vystudoval v rodišti střední všeobecně vzdělávací školu, pak v Brně střední knihovnickou, studium na Vysoké škole báňské Ostrava nedokončil. Žije v Ostravě, v letech 1978–99 žil v Českém Těšíně. Měl několik zaměstnání, mj. pracoval jako dělník a knihovník, od 1981 se živí jako umělec na volné noze. Hudební vzdělání nemá, ve hře na kytaru, housle, flétny a tahací harmoniku je autodidakt. 

První veřejné vystoupení s vlastním repertoárem proběhlo (náhodně) v březnu 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě-Porubě a jako vyzrálý písničkář se záhy vyhoupl mezi českou folkovou špičku. Na národním finále Porty 83 vyhrál anketu diváků o nejvýraznější osobnost, mj. zaujal svou písní Pánové nahoře, neskrytě útočící na zhoubnost nekontrolované vlády; píseň převzal od francouzského literáta Borise Viana. Tento i další Nohavicovy texty vyvolaly nevoli tehdejších cenzorů a stejně jako jiným angažujícím se umělcům mu bylo bráněno svobodně se vyjadřovat; vše vyvrcholilo 1985, kdy byl sice na Portu pozván, ale nemohl vystoupit a musel opustit Plzeň.

Je paradoxní, že se v době, kdy mu nevyšla jediná nahrávka a média o něj nejevila zájem, umístil v anketě Zlatý slavík v první desítce (poprvé 1987 a pak ještě několikrát). Jeho tvorba ovšem hojně kolovala ve formě amatérských ilegálních audionahrávek nebo se šířila pouhým opisem. Prvního profilového alba se Nohavica dočkal 1988: Darmoděj je zralé a vyvážené album, sestavené z koncertních záznamů z přelomu let 1987–88 a reprezentuje první vrcholné období Nohavicovy písničkářské dráhy.

Roku 1989 vyšel výběr písní s názvem Osmá barva duhy, o rok později V tom roce pitomém. První studiový projekt Nohavica sestavil v 1993. Nese název Mikimauzoleum a stal se jedním ze stěžejních českých písničkářských alb; na svou dobu objevná aranžmá obstaral Karel Plíhal. Další studiový projekt Divné století získal České gramy za desku roku 1996 bez zařazení (poprvé zvítězila deska folková).

V roce 2000 natočil album Moje smutné srdce (laděno do folku, blues, šansonu a jazzu, hosté: Čechomor, František Uhlíř, Milan Kašuba aj.) a stal se jednou ze stěžejních postav dokumentu České televize s názvem Legendy folku a country, mapujícího českou scénu od 60. let do současnosti. V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla (oceněn několika Českými lvy včetně ceny za hudbu J. Nohavici a Čechomoru).

Nohavica je výjimečně talentovaný, příznačnými charakteristikami jsou inteligence, sečtělost, senzitivnost a pracovitost. Koncerty bývají pro posluchače jedinečným zážitkem, neboť patří k písničkářům, kolem nichž se vytváří jakési uhrančivé mystérium. Bravurně se pohybuje mezi folkem a folklórem, je pravým bardem svého kraje. Od folkové generace 60. let se pronikavě odlišuje, neboť je stylově obrácen spíše k východu: využívá prvky slovanské melodiky, náměty mnoha písní jsou ze slovanského prostředí, nechává se inspirovat ruskou romantickou literaturou. Je to typ písničkáře těsně spjatého s poezií a literaturou vůbec.

Zdroj: SONY BMG

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout