Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 44. týden

Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 44. týden:

Vesmír už mnoho století fascinuje celé lidstvo. Vědci pečlivě studují čas i prostor a snaží se postupně, kousek po kousku, vyřešit obrovskou hádanku. S pomocí stále propracovanějších technologií se odborníkům nedávno podařilo najít přelomové odpovědi na stovky let staré otázky. A nová série přináší další zajímavé otázky a také odpovědi.

Svými detektivními romány vytvořila Agatha Christie literární svět odrážející anglického národního ducha jako nikdo předtím. Její příběhy byly odvozeny od skutečných míst, zapomenutými viktoriánskými přímořskými letovisky počínaje, přes aristokratická sídla, luxusní hotely, až po devonskou krajinu jejího dětství.

Genevive Brétonová je mladá a chytrá Pařížanka. Vede si deník a popisuje události kolem narůstajícího konfliktu mezi Francií a Pruskem. Popisuje také blokádu Paříže a snahu vyhladovět zdejší obyvatele. Ve válečné vřavě nakonec umírá i její snoubenec. Němci brali možnost bojovat s Francií jako příležitost ke svému sjednocení. 

Německý stát dosud neexistuje, je jen několik desítek německých zemí, které navíc mezi sebou neustále soupeří, a tohle je skvělá záminka německý lid spojit. Rok 1870 tedy německé země využijí k jednotnému boji a následnému spojení v jeden celek. Prusko-francouzský konflikt zasel do srdcí Francouzů nenávist, kterou k Němcům chovali po několik generací od tvrdého ponížení, jakého se jim dostalo v roce 1870 během války. Němci si nebrali servítky, obklíčili Paříž, uspořádali korunovaci císaře ve Versailles a po válce Francouzům zabrali Alsasko a Lotrinsko.

Letecká doprava je nejbezpečnějším způsobem přepravy osob i zboží – i při ní se však nehody tu a tam stávají. Seriál ukazuje dramatizované rekonstrukce skutečných leteckých katastrof spolu s rozhovory s odborníky na letectví a očitými svědky. V prvním dílu uvidíme havárii letu 243 společnosti Aloha Airlines, nehodu, která změnila dějiny letectví.

Sezónní mokřady se přirozeně vyskytují na všech kontinentech. Během několika dní voda nasytí půdu a transformuje krajinu. Tyto periodické mokřady zahrnují velkou rozmanitost ekosystémů. Patří mezi ně travnaté bažiny a zálivy, vlhké louky a rozlehlá dočasná jezera.

Navzdory svému málo přitažlivému vzhledu se rypoš lysý dožívá vysokého věku, téměř netrpí nemocemi a prakticky je odolný proti bolesti. V rámci boje proti lidským nemocem a stárnutí se vědci snaží najít u rypoše gen, který zamezuje stárnutí a nemocem. Rypoš lysý je hlodavec malý jako myš, jehož předchůdci se před 30 miliony lety přesunuli do podzemí, aby přežili. Pochází z činčil a dikobrazů, domov našel na savanách východní Afriky a polopouštích Somálska a Etiopie. Poprvé byl odchycen v roce 1841 a jeho evoluční stopa byla považována za slepou evoluční uličku. Má dlouhé ostré zuby, jimiž jako jediný hlodavec překopává zem.

Čtvrtina jeho svalové hmoty je v čelistech. Myš se dožívá dvou až tří let, rypoš až třiceti. Neprojevují se u něj nemoci související s věkem. Tvoří početnou komunitu až o 300 jedincích. Žije ve vlhkých kilometrových tunelech a téměř nevylézá na povrch. Jako jediní savci připomínají rypoši společenství hmyzu. V komunitě je jedna královna, která jako jediná rodí potomky až do vysokého věku. Dále se jedinci dělí na chůvy, dělníky a vojáky. Jejich potrava je bohatá na protizánětlivé látky. Rypoši produkují vysokou koncentraci aktivních proteinů, proto jejich buňky stárnou pomaleji. Královna roste víc než ostatní jedinci. 

V jejím těle dochází ke změně struktury kostí, roste do délky. To podle vědců znamená naději pro oběti různých nehod. Brána, která přenáší podněty bolesti, je u rypošů odlišná, vyvinula se u nich přirozená anestezie. Rypoši sice vdechují kyslík, ale v tunelech přežijí bez ventilace, v podmínkách, které by člověka zabily. Dokážou totiž zpomalit své životní funkce. Jejich kůže je velmi citlivá a funguje jako zrak. Rypoši sdílejí neuvěřitelných 94 procent lidského genetického materiálu. Genom rypošů už byl detekován, což usnadní hledání genu, který by ve formě léků mohl pomoci lidem v boji proti stárnutí a nemocem.

James Harriot byl známý britský veterinář, který je považován na průkopníka zvěrolékařství. Veterináři Peter Wright, Julian Norton a zvěrolékaři z veterinární nemocnice Donaldsons Vets v Huddersfieldu jdou v jeho stopách. Městští a vesničtí veterináři pomáhají zvířatům všech druhů a velikostí. Jejich práce je rozmanitá a náročná, ale pokračují v Harriotově tradici.

Vědci a výzkumníci vyráží na trojici destinací, aby přiblížili záchranné programy několika skupin. Ty se věnují sajgám v kazašských stepích, mlokům v Bavorsku a na univerzitě v Trevíru a nosorožcům dvourohým v Namibii. Jak si vedou tyto ohrožené druhy a daří se zvyšovat jejich počty?

Pestrá škála druhů žraloků znamená i různorodé způsoby lovu kořisti. S pořadem zavítáme do několika destinací a budeme svědky rozličných žraločích hostin. Na východním pobřeží JAR s příchodem zimy ženou studené proudy ryby na sever. Tah sardinek je hostinou pro několik druhů žraloků, delfíny, ptáky (tereje), plejtváky. Dokumentarista Morne líčí, jak byl v roce 2010 svědkem takové hostiny a pořídil skvělé záběry. Zprvu hejno naháněli delfíni, když pak bylo na hladině, pustili se do něj ptáci a žraloci. Vše završil plejtvák.

O tři roky později Morne natočil další hostinu, kde hejno naháněli jen žraloci bez pomoci delfínů. Zapojily se nejméně tři druhy žraloků – krátkoploutví, černocípí atd. Pokračujeme k Seal Island, kde žraloci bílí loví mladé lachtany. Vědci poodhalují jejich techniku lovu, žraloci využívají svého zbarvení a útočí z temných hlubin. Nic není náhodné, jak vyplývá z dalšího pátrání či vyšetřování. Největší žraloci útočí na stejných místech a mají vyšší úspěšnost útoku. Zjevně se tak učí ze svých chyb. Pokračujeme za britským týmem, který vleče 9metrovou zdechlinu keporkaka 80 km od pevniny. Chtějí pozorovat žraloky, a až po 36 hodinách se objevuje žralok modravý. 

Hostina migrujících žraloků začíná, potápěči spěchají pod hladinu pořídit jedinečné záběry. Když je žraloků až příliš a atmosféra houstne, musí potápěči zpět na loď. Žraloků je tu nakonec přes 150, celkově se jich na zdechlině vystřídá asi přes 200. Čtvrtý den kazí výpravu počasí, zdechlinu spustí na mořské dno. Končí v hloubce 86 metrů a teplotě 10 °C. Žraloci modraví v takovém chladu dlouho nevydrží, a tak zdechlinu opouští. Pokračujeme na ostrov „Fakarava“ do Francouzské Polynésie, kde jsou nejvyšší koncentrace žraloků. Tým zde sleduje přes 700 žraloků spanilých, ti přes den odpočívají, ale za úplňku a novu se vrhají na hejna ryb, které se zde třou. Každý rok v červnu se zde třou kanici, asi 18 000.

Tým podniká noční ponory a natáčí nevídanou hostinu. Při té do nich žraloci vráží, sytí se několik hodin. Až ráno se přeživší kanici třou. U Kapského poloostrova natáčí Morne žraloky mako – mořské gepardy. Ti dokážou plavat rychlostí 70 km/h, to je ale stojí spoustu energie. Morne spustí návnadu za loď a po čtyřech hodinách natáčí působivé záběry útoku. Mako rozkmitá ocas, kořist roztrhne, poté ji pozře.

Ať už si dnes myslíme o sídlištích cokoli, byly to velkolepé a grandiózní architektonické projekty. Ale existuje i v této době něco, čím by nás ještě mohla tato dávno minulá éra architektury inspirovat? Moderní architektura betonových sídlišť východní Evropy bývá natolik unikátní, že pozorovatelům často doslova vyrazí dech. Odhalte nečekané a fascinující příběhy o tom, jak vznikala a jak se stavěla nepřehlédnutelná panelová sídliště. Zjistěte, jakou roli při tom sehrály experimentální politické proudy a utopické cíle.

Unikátní dokumenty uvidíte každý den
od 20:00 – 24:00 hodin na Prima Zoom!