Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 48. týden

Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 48. týden:

Hrady se staví po celé Anglii už více než 3000 let. Každý z nich byl ve své době nejmodernější pevností. Hrad představoval centrum moci, kde vládlo právo a pořádek a kam se mohli obyvatelé z okolí uchýlit v případě hrozícího nebezpečí. Zároveň se však mohl snadno stát místem vystavěným tak, aby vzbuzovalo hrůzu a strach, a kde se každému, kdo odporoval rozkazům feudálního pána, děly strašlivé věci. V průběhu století se hrady rozdělily na dva typy: první byly pevnosti stojící přímo na pobřeží a bránící hranice říše před neustálou hrozbou invaze, druhé se tyčily ve vnitrozemí a chránily velkolepá panská sídla. Dokument Británie z výšky: Pevnosti vám ukáže nejzajímavější a nejdůmyslnější opevnění Anglie tak, jak jste je dosud neměli možnost vidět – z jedinečné ptačí perspektivy.

Před 65 milióny let našemu světu vládli dinosauři. Chodili po stejných místech jako my. Pili tu samou vodu, dýchali ten samý vzduch a střetávali se tam, kde my. Ale jednoho dne se jim stalo něco nepředstavitelného. Zažili nejkritičtější chvíle v dějinách Země. Poslední dny dinosaurů vypráví o tom, jak jejich nadvláda skončila. Vyhynutí dinosaurů patří k největším záhadám na světě. Co ho způsobilo? Stejnou otázku si položili i tvůrci televizního seriálu Dinosauři a natočili tento film, prošpikovaný digitálními efekty i nejnovějšími poznatky z oboru paleontologie a geologie. Poslední dny dinosaurů jsou věrohodnou rekonstrukcí událostí, které vedly ke zkáze tvorů tak velkých, že je nemohlo skoro nic ohrozit.

V roce 1997 překvapil nejen vědecký svět první natočený útok kosatky na žraloka bílého. Poblíž pobřeží Kalifornie svědci pozorovali inteligentní kosatku, která zaútočila na žraloka bílého, otočením břichem vzhůru ho uvedla do stavu tonické imobility a skrz žábry mu obratně vykousla játra. Z oblasti následně všichni žraloci bílí zmizeli. Šlo o nevídané chování, které změnilo pohled na soužití kosatek a žraloků. V roce 2015 došlo k podobnému útoku poblíž Port Lincolnu v jižní Austrálii, kde se turisté v klecích potápěli za žraloky. U dvou žraloků bílých se objevily kosatky, které v oblasti nikdy nebývaly. Lovecká strategie kosatek však byla odlišná, šlo o organizovaný útok. Kosatky mezi sebou komunikovaly a spolupracovaly. 

Žraloka obklíčily a tlačily ho ke hladině. Žralok se snažil uniknout. Jedna z kosatek ho chytla do zubů a třásla s ním. Kosatky mu roztrhly tělo, aby se dostaly k játrům. V roce 2017 ulovily dvě dlouhodobě sledované kosatky v JAR pět žraloků bílých. Žraločí játra váží desítky kilogramů a tvoří až třetinu jeho hmotnosti. Jsou vyplněná tukem a zásobárnou energie. Ve všech případech zbytek těl kořisti skončil na mořském dně. Organický chemik Eric Stroud vyslovil teorii, že žraločí těla při rozkladu vylučují poplašné feromony, tzv. nekromony. Pro ostatní žraloky jsou signálem smrtelného nebezpečí, proto z oblastí útoků zmizeli. Stroud s týmem nekromony s pachem smrti extrahoval s cílem využít je k výrobě odpuzovače žraloků. 

Rozhodl se je testovat na žralocích v terénu. Tým se vrátil na jih Austrálie a nabídl žralokům v moři nejprve čistou návnadu, kterou nalákaný žralok sežral. Do další návnady, žaber tuňáka, přidal extrakt nekromonů. Žralok vzal dvakrát návnadu do zubů a dvakrát ji vyplivl. Pak odplaval pryč a už se nevrátil. Výzkum odpuzovače je však ještě v plenkách, je nutné testy mnohokrát opakovat.   

Na světě existuje predátor, který dosahuje velikosti plejtváka a přitom nemá zuby, kosti, ani mozek. Nejnebezpečnější se ale stala čtyřhranka. Před půl miliardou let bylo moře nehostinným místem k životu, a přesto v něm život sám začal od primitivních do složitějších forem. Jedním z prvních masožravců byly medúzy, které se staly stálicemi v tomto prostředí. Mají velmi jednoduchou stavbu těla a dosáhly tak evoluční dokonalosti. 

Nepotřebují drápy ani zuby, jelikož jejich síla spočívá v žahavých chapadlech, která jsou plná jedu. Z dvou tisíc druhů je asi sedmdesát nebezpečných pro člověka a tou vůbec nejnebezpečnější je čtyřhranka. Medúzy se mohou vyskytovat prakticky všude, pod ledem, u mořských teplých průduchů, ale i v temných hlubinách. Tlak, chlad a minimum potravy, s těmito faktory si dokáže perfektně poradit. Jedním z příkladů je například žabernatka, blízká příbuzná medúz, nebo například talířovka bájná, která se vyskytuje v hloubce až dva tisíce metrů pod hladinou. 

Od počátku lidstva vznikl nespočet teorií, co způsobí jeho zánik. Možná to bude asteroid, černá díra nebo něco ještě tajemnějšího, je ale něco, co můžeme udělat, abychom předpověděli budoucnost a ochránili se před apokalypsou? Skončí naše civilizace, nebo najdeme způsob, jak přetrvat?

Tento velkolepý dokument, který obsahuje okouzlující scény z divoké přírody zasazené do fantastického vápencového světa, ukazuje syrovou krásu, divoká stvoření a fascinující rozpory jedné z nejpozoruhodnějších divokých zemí Irska – vápencové pouště na západním pobřeží Irska zvané Burren. Burren, uhnízděný na neúprosném pobřeží divokého Atlantského oceánu v odlehlých končinách irského hrabství Clare, je drsná krajina, která se téměř nepodobá žádné jiné. 

Zvlněné šedé kopce surové skály ukazují světu pustou tvář, ale pod povrchem se skrývá přírodní ráj – pláně a hory ze stříbrného kamene rozštěpené puklinami a podzemními jeskyněmi; mystická krajina, o které mnozí tvrdí, že byla inspirací pro Tolkienovu „Středozem“. Autor „Pána prstenů“ tuto oblast často navštěvoval. Film kromě představení divoké přírody Burrenu představí i některé z lidských strážců tohoto jedinečného místa. Vzhledem k celosvětové hrozbě pro přírodní svět je Burren vynikajícím příkladem místa, kde se lidé a příroda snaží žít v harmonii.

Seriál rozplétá mýty, které stojí v pozadí různých světových událostí. Podíváme se na významné vynálezy a objevy, mýty týkající se kultury a zábavního průmyslu. Prozkoumáme válečné mýty například o Pearl Harboru či o invazi do Iráku, které přetrvávají dodnes. Nebudou chybět konspirační teorie o přitažlivosti společenských mýtů, od ploché Země až po feminismus. Shrneme rozšířené mýty, které se pojí s životem a smrtí politiků a vlivných osobností. Koukneme také na neobjasněné záhady – takže objasníme přitažlivost legend, které lidé vytvářejí kolem egyptských pyramid či Bermudského trojúhelníku.

Odpadní voda má potenciál stát se nejlepším obnovitelným zdrojem energie, který by mohl vyřešit palčivé problémy lidstva. Podíváme se do jedné z nejmodernějších čističek odpadních vod na předměstí Birminghamu. Provázet nás bude Dr. George McGavin. Výkaly mohou být k nezaplacení. Vznikající plyny mohou vyrábět energii, kaly jsou plné živin pro zemědělství a v odpadních vodách jsou skrytá i léčebná tajemství. Výsledky zkoumání poskytne improvizovaná laboratoř. Do čističky přitékají lidské výkaly takzvaným přítokem. Sem přiteče vše, co se nachází v kanalizaci. Jeden člověk spotřebuje za den až 140 litrů vody.

Denně vyprodukuje výkaly o průměrné hmotnosti 250 gramů, moč o objemu 2 litry a spotřebuje okolo 50 útržků toaletního papíru. V odpadní vodě se nachází i pevné předměty, například vlhčené ubrousky, které se nerozpustí, zbytky jídla, dále oleje, zubní pasta, sprchové gely, prací prášky, saponáty apod. Odpadní vody mohou být překvapivě zdrojem léků. Nacházejí se v ní takzvané „fágy“, viry, které infikují pouze bakterie. Mohly by v budoucnu zabíjet bakterie odolné vůči antibiotikům. Z přítoků teče odpadní voda do síta. Jde o první fázi filtrování, oddělení pevných částic. Ze sít proudí voda do druhé fáze čištění, usazovacích nádrží. Na jejich dně se usazují těžší částečky kalu. Tuk plave na hladině. Obojí se separuje. Kal má potenciál, protože obsahuje metan. Odvádí se do biologických reaktorů. 

Ty fungují jako tlakové hrnce. Metan obsahuje bioplyn, který produkují bakterie v kalu. Lidské výkaly by mohly v budoucnu pohánět i automobily. Vědci uvažují, jak vyrábět energii z moči. Jedním ze sponzorů tohoto výzkumu je i Bill Gates. Mikroskopické prvky se z odpadních vod odstraňují v aktivačních žlabech. Zde se jimi biliony mikroskopických organismů živí. Jde o vířníky, nitěnky, nálevníky apod. V současnosti je zemědělská půda ohrožená degradací. Odpadní vody mohou pro půdu poskytnout potřebný kompost. 

K tomuto účelu jsou určeny kompostovací toalety. Po dvou letech se patogeny v lidských výkalech stávají neškodnými. Čističky odpadních vod dělají podobnou činnost jako kompostovací toalety. Technická hydrolýza  převádí patogenní pevný kal na potravu pro rostliny. Kal se zde v podstatě pasterizuje při teplotě nad 160 °C. Z aktivačních žlabů se očištěná voda odvádí do koncových nádrží a odtud zpět do životního prostředí. Věda o odpadních vodách je teprve na začátku. Až budoucnost ukáže, jak by mohlo lidstvo odpadní vodu co nejlépe využít.

Unikátní dokumenty uvidíte každý den
od 20:00 – 24:00 hodin na Prima Zoom!