V kinech od 11. prosince
Rozhovor s režisérem Vítem Pancířem
Proč, a jak Vás napadlo adaptovat právě román Jáchyma Topola Sestra?
„Vzniklo to vlastně přes Filipa Topola a Psí vojáky. Před „x“ lety měl Filip nápad, že bychom mohli udělat něco většího společně. Tenkrát chtěl dělat Hořící holuby, ale já jsem nevěděl jak. Teprve po letech mě napadlo, že bychom zkusili Sestru.“
Knížka má zvláštní osobitou poetiku a styl, v čem se styl filmu rozchází s knihou?
„Právě to mě zajímalo - výzva pracovat se třemi formálními složkami filmu. Bavilo mě na tom, jak je to vlastně nevýhodná pozice, protože básničky jsou samozřejmě špatný základ pro film. S tím se dá blbě něco dělat, aby to nebyla nedělní chvilka poezie nebo něco podobného. Podle mě se přitom právě v těch básních vložených v knize nejvíc vyjevují osobní motivace Jáchyma.
Chtěli jsme, aby film zůstal civilní, jednoduchý, přirozený. Například tam, kde je text hodně básnivý, jsme se snažili být naopak v obraze minimální. Každá sekvence je ve filmu dělaná zvlášť a formálně jinak. Hodně jsme text upravovali, spoustu jsme toho vyházeli. Jáchym svolil, že něco můžu zkrátit, a pak to ještě upravoval a krátil sám.“
I když natáčíte filmy už dlouho, je Sestra Váš celovečerní debut. V čem byla práce na něm specifická?
„Předtím jsem měl zkušenost jen s krátkými filmy, na které jsem dostal i granty, ale většinou jsem žádal o peníze, až když jsem něco natočil a věděl jsem, že z toho půjde něco udělat. Tentokrát jsem měl šílené nervy, protože jsem zažádal jen na scénář a uvědomoval jsem si ty obrovské problémy spojené s tím, jak ho natočit nebo uskutečnit. Při natáčení byl navíc přítomný pořád nějaký, i když malý štáb, což jsem vlastně taky neznal. Točilo se navíc celý rok, od března do března, aby tam byla čtyři roční období.“
V čem myslíte, že tkví význam Sestry Jáchyma Topola a hudby Psích vojáků pro Vaši generaci?
„Jáchymova kniha asi bude generačně důležitá v dobové rovině první půle 90. let, ale my jsme tohle ve filmu upozadili. Mně připadá podstatnější jeho jazyk, který popisuje lidské prožívání a v tomhle smyslu jsem si jistý, že Sestra je nadčasová, není to generační záležitost. S hudbou Psích vojáků je to podobné. Samozřejmě jejich hudbu mají rádi a stárnou s ní lidi podobně starý, ale Vojáci mají dnes na koncertech i lidi o generaci mladší. Nadčasová je jejich hudebnost…“
Rozhovor s autorem románu Sestra Jáchymem Topolem
Znal jste filmy Vítka Pancíře, než Vás oslovil kvůli Vašemu prvnímu románu?
„Od Vítka Pancíře jsem znal pár filmů, které dělal k hudbě Psích vojáků, ale pouze útržkovitě z večírků, a něco se promítalo také na koncertech. Znám i pár jeho dalšcích filmů, ale s výjimkou Oken a Psa na sněhu, si nepamatuju názvy. Pancířovy filmy se mi zamlouvají pro ostrost pohledu, zahalenou ovšem v nostalgii, a pro jeho docela jemný humor.“
Jste vůbec nakloněný adaptacím svých knih a jak se k nim stavíte? Myslíte, že by Vaše knihy měly být pro filmaře spíš volnou inspirací nebo jste pro doslovnou adaptaci?
„K adaptacím se stavím úplně volně: prostě režisére, dělej si co chceš. To platí i pro divadlo. Zatím mám štěstí, že se do filmu podle mého psaní, pouštějí přátelé a přátele přátel, kteří mají podobné zvichřené vnímání. Mimo klipů k textům písní pro Psí vojáky a Moniku Načevu, jsou zfilmované ještě dvě věci, Anděl a Karty jsou rozdány, které dělal Vladimír Michálek a teď navíc Sestra Vítka Pancíře.“
Měl jste možnost podílet se na filmu, a jakým způsobem probíhala Vaše spolupráce?
„Vítek mi kdysi poslal scénář a mě se líbilo právě to, že si z knihy vzal co on chce, co on cítí. Osobně jsme se neznali, tak jsem volal bráchovi a říkám mu: Pancíř - je dobrej? A Filip řekl, že jo. Spolupráce s Vítkem začala a vlastně skončila jednoho odpoledne, za obrovského vedra v kavárně Medúza na Vinohradech. Vítek se dozvěděl, co vlastně tušil, že nejsem žádný dozorce svých knih a že má volnou ruku.“
Čtěte také:
Sestra, nový koprodukční film České televize – vtáhne vás do děje
Více o filmu se dozvíte na speciálních stránkách České televize Sestra
Notburga
ChytráŽena.cz