Poznejte je pěkně zblízka ve fascinujícím seriálu Planeta žraloků. V moři zřejmě nežije tvor, který by byl lepší lovec než žralok. Tito obávaní dravci se objevují i v oblastech, kde tráví dovolenou tisíce turistů. Konflikty žraloků s lidmi většinou nedopadají moc dobře. Když je lidé přežijí, mají ale co vyprávět. Počet útoků žraloka na člověka přibývá. K mnohým z nich dochází rychle po sobě na nových a nečekaných místech. Lidé umírají nebo zůstávají poznamenaní na celý život. Nejen vědci se snaží odhalit, co způsobilo tento děsivý trend. Vydejme se po stopách žraločích útoků v už osmém pokračování tohoto zajímavého seriálu na Prima ZOOM.

Za našimi břehy vládne mořím prastarý dravec. Žraloci, kteří jsou starší než dinosauři, a dokonce i než první stromy, se vyvinuli tak, aby využili každou příležitost k lovu. Jak se tito vrcholoví predátoři stali tak úspěšnými – od hlubinných mrchožroutů přes vzdušné akrobaty, maskované zabijáky, až po lovce lovící ve smečce? Vědci po celém světě začínají odhalovat, že odpověď spočívá v jejich jedinečné konstrukci těla. Připravte se na setkání s největšími dravci oceánu. Žraloci tygří jsou skvělými predátory v tropických vodách. Dokážou prolomit obranný pancíř želvy, vědí přesně, jak zaútočit, aby se nezranili a využili slabých chvil želv. Mají skvělou paměť a vědí, kam mají připlout, aby se nakrmili. 

Podle vědců se dokážou učit a uchovat si informace v paměti. Mají obrovsky vyvinutý čich a vědci dokazují, že jsou možná tímto zcela výjimeční. Jsou to naprosto záhadná zvířata. I v obrovské hloubce totiž přežijí někteří žraloci, například žraloci šedí. Ti vydrží obrovský tlak a živí se tím, co spadne ke dnu. Jsou to mrchožrouti, skrývající se v temnotách. Taková mrtvá velryba je pro ně doslova požehnáním. Zuby žraloků se vyvíjely čtyři sta milionů let. Vědci nacházejí zkameněliny jejich zubů, podle kterých jsou schopni jejich vývoj mapovat. Jejich styl lovu je dnes jako symfonie, souhra dovedená k dokonalosti. Dokážou předtím, než zaútočí, zpomalit a jakoby promyslet útok. 

Pak najednou zrychlit stejně rychle jako letí stíhačka. A jsou i speciální druhy žraloků, které tak ani nevypadají, a dokonce se tak ani nechovají. Naopak na svou kořist číhají a útočí nepozorovaně. Některé druhy brázdí naše oceány už přes sto padesát milionů let, prostě se dokázaly přizpůsobit všem nastalým podmínkám. O některých druzích se toho moc ani dnes neví. Například liškoun, který se pohybuje u Filipín. Proč má tak dlouhý ocas? Je možné, že proto, aby jím omráčil ryby v hejnech, a mohl tak v klidu zaútočit. Ale stále jsou to jen domněnky. Některé druhy loví společně, mají strategii, a protože je tak moc účinná, žraloci se v ní zdokonalují a dědí tuto schopnost po generace. Například žraloci lagunoví, ti jsou extrémně efektivní. Ovšem kradou jim kořist žraloci spanilí, kteří si nechají svou potravu v podstatě lovit těmi lagunovými – a pak jim ji ukradnou. Žraloci jsou životně důležití pro život našich oceánů. Dokázali přežít tam, kde jiní selhávají. Jsou to největší predátoři naší planety.

Jak žraloci v rozlehlém otevřeném oceánu využívají proudy, pachy a geomagnetická pole k nalezení kořisti, partnerů a míst, kde se líhnou jejich mláďata? Vydáme se na cestu oceány kolem světa a seznámíme se s neobyčejnými dravci, kteří tuto modrou pustinu nazývají svým domovem. Uvidíme dálkové cestovatele v Atlantiku, ale i neobvyklé strategie lovu tichomořských žraloků. Na Floridě, která je tak oblíbená turisty, je žraloků opravdu hodně. Jde o žraloky černocípé. Proč se drží u pláží v takové blízkosti lidí? Plují totiž do teplejších vod, kde se drží samice, a mohou se tak pářit. Ovšem v takovém počtu jsou tady v nebezpečí. Jejich počty totiž snižuje větší druh, kladivoun, který klidně menšího žraloka uloví.

Atlantský oceán pokrývá 20 % planety. Jsou tady obrovské rozdíly teplot, které působí ty největší bouře na planetě. To mísí teplou a studenou vodu. S tím souvisí i stěhování planktonu a další potravy, kterou umí žralok najít. Některé druhy žraloků tak cestují v podstatě od jednoho pobřeží kontinentu k druhému, jsou to obrovské vzdálenosti. Přesto jsou schopni cestovat ve dne v noci za potravou. Mají fantastický čich, který je žene kupředu, a využívají samozřejmě také magnetické pole Země. Jak přesně ho žraloci dokážou detekovat, to je stále záhadou, ale vědci už ví, že se podle něj opravdu orientují. Například velký bílý žralok se drží u pobřeží USA, ale v prosinci je tady studená voda i na něj. 

V zimě se musí stěhovat na jih k Mexickému zálivu, někteří se ale přesouvají až k Azorům, přes otevřený oceán. Proč to dělají? Vědci nevědí. Zatím ale vše ukazuje na potravu. Pak je tady Tichý oceán, který pokrývá 30 % planety a je to nejhlubší oceán. Poskytuje pro žraloky bohatou polévku živin, je totiž prošpikovaný ostrovy, u kterých se drží potrava. Žraloci využívají ostrovy jako odrazové můstky ke své cestě oceánem. A ostrovy jsou také vhodné k páření. Například u Kokosových ostrovů se páří kladivouni bronzoví. Jedním z nejohroženějších žraloků planety je žralok dlouhoploutvý. Někteří vědci se snaží zamezit tomu, aby je lovili rybáři, kdysi to byli nejběžnější žraloci. Protože ale loví tuňáky, dostali se do hledáčku rybářů. Žralok totiž sežere 90 % tuňáků a na rybáře většinou nezbyde. Dnes už je ale velké množství těch, kteří se snaží žraloky chránit, i když jim loví potravu. U jižní Afriky se každý rok zdržují sardinky. Z jedné strany je drží pobřeží, z druhé strany se valí studené proudy. Tady si žraloci přijdou na své, protože jsou bohatou potravou. V těchto vodách dokonce dokážou žraloci kooperovat a vzájemně se tolerovat při dělení se o potravu.

Kam až sahá nadvláda žraloků v našich oceánech? Na cestě od pólu k pólu, která nás zavede od 400 let starých slepých žraloků grónských, kteří loví pod ledem, až po cizokrajné žraloky, kteří se potulují v hlubinách, se seznámíme s extrémními žraloky, kteří přežijí na těch nejvíce nehostinných místech. Žraloci dokážou přežít i v extrémních podmínkách. Například žraloci malohlaví se zdržují v severních vodách fjordu. Jak to dělají, že neumrznou? Dokázali se přizpůsobit. Mají nesmírně pomalý metabolismus, což umožňuje přežít v těchto podmínkách. Jejich srdce bije jednou za deset vteřin. Mezi další extrémy patří žralok mako. Patří mezi nejrychlejší žraloky planety, dokáže plout až 60 km/h. 

Pak jsou tady také žraloci velcí, kteří odolávají studené vodě, ti se navíc živí planktonem. Filtrují vodu a dostávají živiny do svých útrob. A co svět hlubin? I tady najdeme některé druhy. Ve tmě se musí orientovat jinak, potravy navíc není mnoho. Přesto tady úspěšně žije světloun podivný. Velmi zajímavý druh žraloka, který měří jen metr a využívá k lovu spíše moment překvapení. Šetří energii. I žralokovi šedému, který je převážně mrchožrout, se v hlubinách daří dobře. Ovšem i hlubinný lov se zalíbil lidským lovcům a dnes jsou tedy ohroženi právě kvůli člověku a jeho touhám i hlubinné druhy žraloků. Někteří žraloci jsou pak skutečně obrovští. Mohou být velcí jako autobus. Proč ale dosahují takové velikosti? Protože jejich mozky jsou v dutině, kterou vyhřívají na slunci, vyhřejí tak své tělo natolik, že se pak mohou potopit za potravou do větších hloubek. Příroda má zkrátka rozmanitá řešení.

Žralok tygří pak patří mezi odvážné druhy, vyhledávající hurikány, které mu poskytnou velké množství potravy. Hurikán je pro ně prostě potravní příležitost. Proto se drží v jejich blízkosti. Někteří žraloci dokonce neváhají zamířit do řek. Kdo by to řekl, že zamíří i sem? Řeky používají jako líhniště, pak se opět vracejí do moře. Například žraloci bělaví patří mezi ty druhy, které pronikají i do řek. Někteří opravdu malí žraloci využívají přílivové oblasti. Když je voda pryč, žralůček okatý využívá malé tůně, které vznikly, a živí se vším, co tam najde. Málokdo zná žraloka kalifornského, ten se maskuje a žije v temnotě. Aby ale zaujal samičku a nezhynul v samotě, rozsvítí se, ovšem jen pro své druhy, vědci na to přišli po analýze jeho oka, a přizpůsobili tomu kamery, aby je mohly ve tmě odhalit. Je to zázrak přírody. Podobnou schopnost mají i některé korály. Vědci tedy zjistili, že kolem žraloků je toho ještě hodně ke zkoumání. Je to zázračný a tajemný svět.

Málokdo si uvědomuje, že nejkrásnější pláže světa jsou zároveň místem, kde se vyskytuje mnoho různých druhů žraloků. A že hrozí nebezpečí, že v jakoukoli chvíli na někoho z nás zaútočí. Když se počet takových útoků podezřele zvýší, místní autority i odborníci odjinud mají za úkol zjistit, proč to tak je. Pokračování napínavého seriálu Když žraloci útočí z produkce National Geographic zkoumá konkrétní případy útoků žraloka na člověka a odhaluje, co přimělo obávané predátory k tomu, aby zakousli čelisti do takřka bezbranných obětí – ať už v Miami, na Floridě nebo někde úplně jinde.