13. komnata Jany Fořtové

Bývalá slavná hlasatelka po vyhazovu z Československé televize emigrovala do Austrálie a začínala od píky. Pořad 13. komnata Jany Fořtové připravili: M. Dobiášová, M. Šnábl, Z. Tripes a V. Stehlíková.
 
Jana Fořtová patřila ke slavným televizním hlasatelkám. Kromě ohlašování pořadů uváděla vlastní pořad Vysílá studio Jezerka. Získala mnoho ocenění, mezi jinými kdysi prestižní cenu za nejlepší hlasatelský výkon Zlatého krokodýla. Krátce poté musela v pořadu Vysílá studio Jezerka skončit. Ze dne na den z obrazovek zmizela a nemohla se dopátrat proč. Najednou pro ni nebyla práce ani při uvádění koncertů a podobných akcí. Byla nežádoucí, kamarádi se k ní nehlásili.

V pořadu 13. komnata Jany Fořtové se dozvíte, že v té době měla z druhého manželství jedenáctiletou dceru a dospělého syna z prvního manželství s Jiřím Krampolem. Psal se rok 1987 a nedostatek pracovních příležitostí i fakt, že se jí rozpadalo druhé manželství a ona potřebovala živit rodinu, zásadně přispěly k jejímu rozhodnutí emigrovat. Syn Tomáš po vyhraném tenisovém turnaji v Pardubicích nedostal další možnost reprezentovat v zahraničí, čekal první dítě a tak se rozhodl, že s manželkou odjedou také. Janu Fořtovou v Čechách v té době lidé poznávali na ulici a žádali po ní autogram.

Během krátké doby se vše obrátilo a ona v rakouském uprchlickém táboře myla toalety. Odjela v listopadu 1988, kdy jí bylo dvaačtyřicet let, s odhodláním začít úplně znovu na druhém konci světa, bez jakékoli jazykové znalosti. V uprchlickém táboře Traiskirchen sdílela noclehárnu s šedesáti lidmi, které hlídali vojáci. V pořadu 13. komnata Jany Fořtové uslyšíte, že v urputné snaze o pohovor uspěla, spolu s dětmi dostali statut politických uprchlíků. A pro život si vybrali Austrálii. Její syn hrál tenis a Australané byli tehdy tenisová velmoc. Rozhodnutí zvolit tak vzdálenou zemi podpořil i fakt, že se při prvních potížích nebude moci vrátit, neboť jí budou chybět peníze na letenku.

Australané ji od začátku mile překvapovali. Chovali se k nim jako k rovnocenným. V Čechách ji odsoudili za nezákonné opuštění republiky a únos nezletilé, tehdy třináctileté dcery Zuzany. Jana Fořtová začínala jako kasírka na hracích automatech, prodávala na ulici životní pojistky, víno, svatební šaty, pracovala jako recepční v tělocvičně. S plným nasazením, s mizernou znalostí angličtiny, bez peněz i známostí. Radost jí přinášela vážná hudba a vydávání českých novin. Po půl roce potkala svého třetího manžela v sokolském spolku a dneska jsou již spolu sedmadvacet let. O návratu do Čech Jana neuvažuje, v Austrálii už je doma. Nestýská se jí po místech, občas jen po lidech. Je dva roky v penzi, ale stále činorodá, pracuje jako dobrovolník, píše, vymýšlí projekty. Napsala knížku Život začíná po padesátce a tvrdí, že ani po šedesátce to není špatné.