Pošta pro tebe 1. 2. 2017

Kdyby člověk mohl vždycky rozhodovat sám za sebe a ze své svobodné vůle, asi by předešel mnoha zklamáním a někdy i traumatům. Stejně jako Markéta, Pavel nebo Miluška z pořadu Pošta pro tebe ze dne 1. 2. 2017. Dozví se dnes, co potřebují? Uvádí Ester Janečková. Režie M. Dvořáček

Markéta z pořadu Pošta pro tebe ze dne 1. 2. 2017 je zralá žena, která teprve nyní, v pozdějším věku, nasbírala odvahu vyřešit si minulost. Ačkoli mluví česky a v Čechách se i narodila, dlouho nikomu nerozuměla a nikdo jí. Vyrůstala v maďarské rodině, kde nikdo česky neuměl, nerozuměly jí ani děti ve škole, a tak se intuitivně stahovala do sebe a stranila ostatních, cítila se být cizinkou, o kterou nikdo nestojí. Vyrůstala jako jedináček a osamocenost ji provází celým životem. Přesto, že má sama tři děti, nežije s nimi v ideálních vztazích. Dlouho koketovala s myšlenkou, zda má po své biologické rodině pátrat.
 
Co když bude znovu zklamaná? Co když ale někde žijí lidé, kteří o ní možná vědí a mohli by jí minulost vysvětlit nebo ji zkrátka pochopit a přijmout mezi sebe!? Zvědavost zvítězila!                    
Pavel byl kdysi vojákem z povolání. K této volbě jej přivedla rodina. Hledal na své práci to lepší, s kolegy se snažil vycházet po dobrém. I on, jako mnoho lidí v totalitním režimu, byl jednoho dne vystaven volbě, zda se stát, či nestát straníkem. Obě možnosti nesly rizika do dalšího života a Pavel nevěděl, jak z této situace s čistým štítem ven. Jeho podřízený, voják základní služby Jarda, si však věděl rady hned. Co se s Jardou po jeho odvážném zákroku stalo dál, se už Pavel nikdy nedozvěděl. Setkají se po 28 letech?

Miluška z pořadu Pošta pro tebe ze dne 1. 2. 2017 mluví klidně a rozvážně. Nikdo by nepředpokládal, že prožívá vnitřní neklid. Žije s přítelem, s dětmi vychází dobře. Před nedávnem se však dozvěděla, že je adoptovaná. V dospělém věku je člověk takovou zprávou zaskočen stejně jako v dětském, jen ji jinak vyhodnotí. Poskládá si nejasnosti ze svého života a snaží se pochopit, proč se to či ono dělo. Nejvíce jí je líto času, kdy mohla biologickou rodinu hledat a možná předejít problémům, které kvůli této nevědomosti řešila. Nyní už čas ztrácet nebude, a když nic jiného, pokusí se najít sourozence, ti jí vždycky chyběli.