Veselé i vážné osudy českých lékařů

Název knihy: O lékařích vesele i vážně
Autor: Svatopluk Káš
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2009
Počet stran: 296 str.
Rozměry: 207 x 136 mm
Cena: 229 Kč

Výrazné postavy české medicíny měly vždy smysl pro humor. Přesvědčí vás o tom další kniha známého lékaře-spisovatele MUDr. Svatopluka Káše, který vám přiblíží životní osudy  31 známých českých lékařů a spoustu veselých příběhů a historek, v nichž hrají hlavní roli. Setkáte se tu například s takovými jmény, jako je Ladislav Borovanský, Kamil Henner, Otakar Hněvkovský, Václav Jedlička, Zdeněk Mysliveček, Josef Pelnář, Heřman Šikl, Jan Zahradníček, a mnozí další.

O autorovi:

MUDr. Svatopluk Káš, syn MUDr. Josefa Káše, zakladatele Kocourkovských učitelů. Vyrůstal v jejich prostředí, takže je humorem takřka odkojen. Skoro dvacet let pracoval jako neurolog v pražském Motole, pak byl rovněž dvacet let primářem neurologického oddělení v Kolíně. Medicínské historky začal sbírat již koncem šedesátých let minulého století a první knížku Aeskulapův úsměv vydal v roce 1970. Od té doby napsal už desítku knížek úsměvných příběhů. Mimoto sbírá aforismy a citáty. V roce 2002 vyšla v nakladatelství MOTTO jeho sbírka aforismů z lékařského prostředí Aforismy, bonmoty, citáty o medicíně, lékařích a pacientech a v roce 2003 kniha anekdot a humorných příběhů z nemocnic i ordinací Medicínské historky. Zabývá se i historií neurologie a napsal mnoho článků o českých lékařích-spisovatelích.

Ukázka z knihy O lékařích vesele i vážně:

Profesor MUDr. Jan Bedrna – hradecký chirurg
- první profesor chirurgie na nově zřízené hradecké lékařské fakultě v roce 1947 a přední představitel této fakulty MUDr. Jan Bedrna se narodil 16. září 1897 v Českém Brodě v učitelské rodině. Střední školu studoval na kolínském reálném gymnáziu, kde maturoval v roce 1916. Hned po maturitě nastoupil na vojnu a strávil dva roky na italské frontě, kde poznal všechny strázně frontového vojáka. Po převratu koncem roku 1918 začal studovat medicínu na pražské lékařské fakultě. Chvíli váhal, uvažoval i o umělecké dráze – byl výborný malíř, ale zážitky z vojny a také vliv otce, který mu vštěpoval lásku k přírodním vědám, převážily nakonec v jeho rozhodování ve prospěch medicíny.
Studium na lékařské fakultě zvládl lehce a promoval již v březnu 1923. Krátce po promoci praktikoval v českobrodské nemocnici a na chirurgické klinice profesora Otakara Kukuly v Praze, ale již v červnu 1923 byl přijat na chirurgickou kliniku Masarykovy brněnské univerzity, založenou krátce předtím, kterou vedl profesor MUDr. Julius Petřivalský. Pracoval zde jako externista, později jako pomocná vědecká síla a od roku 1926 byl jmenován nehonorovaným asistentem kliniky. Petřivalský viděl jeho zanícení a umožnil mu i studijní pobyty na urologii v Berlíně (urologie se stala jeho první velkou láskou), pak byl i ve Francii u Leriche, Bérarda a Forguea (1925). V roce 1927 byl již řádným asistentem kliniky. Zde se u Petřivalského vytvořil postupně skvělý soubor mladých chirurgů (Jan Bedrna, Josef Podlaha, Karel Neuwirth, Vladimír Novák), později přišel i Vladislav Rapant a brněnská chirurgická klinika se tak stala špičkovým pracovištěm. Roku 1931 byl Bedrna habilitován z patologie a terapie nemocí chirurgických.
V roce 1933 se stal primářem chirurgického oddělení nemocnice v Ostravě, ale tam se mu nelíbilo, protože nemohl pokračovat ve své vědecké práci, a tak ani ne za rok přijal místo primáře chirurgického oddělení v Hradci Králové.
Zde nastal nejvyšší rozmach jeho činnosti. Hradecká chirurgie měla 200 lůžek, k tomu ještě brzy přibylo urologické oddělení. Bedrna zvládal celou velkou chirurgii a k tomu i urologii. Jezdil i do plicního sanatoria v Žamberku, do tzv. Albertina, kde začal rozvíjet i chirurgii nemocí plicních.
Spolu s primářem patologické anatomie MUDr. Antonínem Fingerlandem začali pořádat pravidelné vědecké semináře, první mimo Prahu, které získaly velkou popularitu.
Krátce před vznikem světové války přišel na hradeckou chirurgii i doktor Jaroslav Procházka, kterého si velmi oblíbil a který se stal později jeho zástupcem a po Bedrnově smrti jeho nástupcem. Za války byla klinika útočištěm mnoha lidí, kteří se zde „léčili“ pro nějaké sporné či fiktivní diagnózy či se neúměrně dlouho protahovalo jejich léčení pro nejrůznější komplikace. Bedrna i se sníženým počtem pracovníků však pracoval v neztenčené míře a přitom již připravoval přechod chirurgického oddělení na budoucí kliniku.
To se uskutečnilo velmi rychle po skončení války. Na podzim 1945 vznikla v Hradci pobočka pražské lékařské fakulty a v ní i chirurgická klinika. Bedrna byl v roce 1947 jmenován řádným profesorem a kliniku vedl až do své smrti.

Tuto knihu O lékařích vesele i vážně koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Motto.