2:15 není 3:15

Můj manžel pracuje u jedné firmy jako montážník, takže přes týden většinou nebývá doma. Ale občas se stane, že je i v dojezdové vzdálenosti a přijede po práci domů. Tak tomu bylo i v pondělí. Přijel kolem 17. hodiny, dal si sprchu a hrál si se synem.

„Zítra musím být ve 3:15 na parkovišti u firmy, jedeme na Slovensko, přijedu v pátek,“ povídá manžel.

„Dobře, potřebuješ něco s sebou nachystat?“ zeptala jsem se.

„Ne, v pohodě, mám všechno,“ odvětil.

Večer plynul, vykoupali jsme syna, nakrmili ho a šla jsem ho uspat s tím, že už také půjdu spát. Jelikož je syn maličký, spí manžel v obýváku na gauči, aby se vyspal do práce. Někdo vydělávat prostě musí.

O půl 2 v noci mě vzbudil syn, byl čas krmit. Než jsem syna nakrmila, rozsvítilo se světlo v obýváku.

„Co tam dělá?“ řekla jsem si, ale neřešila to. Po chvíli mi to stejně nedalo a šla jsem se tam podívat.

Manžel byl vzhůru a oblečený do práce.

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se.

„No do práce,“ odpověděl a podíval se na mě stylem, proč se tak hloupě ptám.

„A nejdeš nějak brzo? Je půl 2 v noci, u firmy jseš za půl hodiny,“ ptala jsem se dál.

„Ne, to je dobrý, počkám tam tu chvilku.“

„No jak myslíš, ale je to brzo.“ Zavrtěla jsem hlavou a šla spát, než se syn zase vzbudí. Manžel se pobalil a odešel.

Ráno jsem měla na mobilu zprávu, že čekal před firmou hodinu a tak si zdřímnul v autě. Zasmála jsem se a první co mě napadlo bylo, že kdyby mě poslouchal, mohl ještě chvilku spát doma...

Manžel si jednoduše spletl čas a místo na 3:15 tam už byl ve 2:15.

Zdenkan1 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete