Měla jsem spoustu let kamarádku. Lenka se mnou chodila do školy. Jako děti jsme si hrály s panenkami, chodily jsme společně na hřiště a jedna druhou jsme navštěvovala i doma. Na pár let se naše cesty rozešly, ale ne úplně. Já studovala střední školu ekonomického směru a Lenka si vybrala zdravotní školu. Když byl ale volný čas, vídaly jsme se jako dříve, protože jsme obě stále bydlely ve stejném městě.
Po maturitě jsme se opět vídaly častěji a jistý čas jsme byly nerozlučnými kamarádkami. Chodily jsme do kina, sešly jsme se na kávě, a i když já už měla vážnou známost, na Lenku jsem nikdy nezapomněla. Narozeniny jsme oslavily spolu, na Vánoce se podarovaly malými drobnostmi a občas jsme si našly čas na nějakou společnou akci. Žila jsem se svým budoucím mužem a Lenka stále byla singl. Neměla štěstí v lásce, jak říkala. Přitom to byla průměrná dívka. Nebyla ani příliš pěkná, ale ani ošklivá. Jen se mi zdálo, že má na chlapce příliš vysoké požadavky. Já začínala se svým partnerem, který neměl byt, auto a ani velký majetek. Byli jsme mladí a začínali od nuly, jak to už bývá. Ale Lenka toužila po zajištěném partnerovi s autem a vlastním bytem, div ne vilou. A tak byla snad do třiceti let sama.
Po čase jsem
se přestěhovala. S mužem jsme se vzmohli na krásný byt v jiném městě, a když se
nám narodily děti, našetřili jsme i na auto. Nic nám nikdy nechybělo. O Lence
jsem neměla žádné informace. Do rodného města jsem jezdila často za rodiči,
občas jsem se tu setkala s dávnými přáteli, s Lenkou jsme se ale míjely. Až nedávno…
Byla jsem zase ve městě, kde jsem se narodila a strávila zde roky dětství a dospívání. Měla jsem tu nějaké obchůzky, na které jsem vyrazila sama. Manžel s dětmi si udělal jiný program, což jsem mu doporučila.
Odpoledne jsem už měla vše vyřízeno a uvažovala jsem nad tím, zda si nemám zajít někam na pozdní oběd. Procházela jsem ulicemi města a vzpomínala. Vzpomínala na své dětství, na trampoty dospívání a na zážitky, které jsem právě v těchto místech zažila. A najednou stála přede mnou… Lenka. Byla to ona! Moc se nezměnila. Možná se malinko zakulatila, byla to ale stále ta holka s dolíčky ve tvářích, jakou jsem si pamatovala z dětství. I ona zamrkala a hrnula se ke mně. Po přivítání a kamarádském objetí jsem si teprve všimla muže po jejím boku. Pán způsobně pozdravil.
„Dovol, abych ti představila svého chotě,“ řekla Lenka obřadně. Pak mi vyprávěla, že její Ladislav je inženýr a seznámili se spolu na vysoké. Na vysoké, kterou on dokončil, na rozdíl od Lenky. Ta po roce zjistila, že je v očekávání a školu původně přerušila, nakonec ji ale zanechala zcela.
Chvilku jsme si povídaly o zážitcích z mládí.
„Ještě plaveš?“ ptala se mě Lenka.
„Už ne ale závodně,“ odpověděla jsem a byla ráda, že si Lenka vše pamatuje. I já si pamatovala spoustu z odžitých let. Byl to náš život, život, který se nezapomíná.
Po nějaké chvilce jsem usoudila, že se uberu dál. Přece jenom na mě čekal manžel a děti. Vyměnila jsem si s Lenkou kontakt s tím, že se někdy určitě setkáme a zajdeme si někam posedět. Nakonec jsme se rozloučili s tím, že jsme si podali ruce, včetně jejího muže, a já oběma popřála hodně štěstí.
„A když se setkáme, můžete přijít taky, já bych vzala manžela, pane...“ (Následovalo příjmení). Lenčin obličej se náhle změnil. Ze sluníčka vykoukl mráček a Lenka pravila ke mně, že se snad přeslechla. Její muž je totiž inženýr, ne nějaký obyčejný muž z ulice! Omluvila jsem se, ač jsem pořádně ani nevěděla za co. To, že Lenka si vzala pana inženýra, mi bylo zřejmé už z toho, jak ho představila. Ale to, že je její muž zároveň mužem s oním příjmením, to byla také pravda. A jako kamarádka ženy pana inženýra jsem považovala přílišnou formálnost za zbytečnou. Nikoli však Lenka.
Lenka se mi už nikdy neozvala. Když jsem po čase napsala já jí s tím, že opět jedu do města, napsala mi až následující den pohrdavě, že jsem se jí při setkání po letech velmi dotkla. A to tím, že jsem náležitě neoslovila jejího chotě a neocenila tak vydřenou školu, kterou absolvoval.
No, myslím, že si s Lenkou už nemám co říct… Ať žijí tituly!
ChytráŽena.cz
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Vyrob si sama: léčivý olejíček z květů šeříku
Bezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !












