Po dlouhé jízdě v dřevěných vagonech 2. třídy bývalých osobních vlaků jsme z brněnské univerzity  přibyli do pohraničního města Kaplice. Jak možná víte, v Brně vysoké školy začínaly semestr se zpožděním kvůli mezinárodnímu veletrhu.  Úkolem studentů bylo pomáhat v pohraničním zemědělství na Kaplicku.

Naše menší smíšená skupinka asi 20 lidí s jedním fakultním asistentem měla ubytování  přímo komfortní. V bývalém opuštěném statku na samotě se v patře nad chlévem v prostorné světnici hravě umístilo několik původních dřevěných postelí, sesbíraných zřejmě z opuštěných domů, tudíž každá úplně jiná. V nich ležely pohodlné slamníky. Vzpomínám si, že já jsem měla zvlášť zachovalé lože, hodně hluboké připomínalo rakev, zapadala jsem do ní a špatně se z ní vstávalo.

Problém tehdy ještě pouhých dvou pohlaví jsme vyřešili velmi snadno - přes pokoj hoši natáhli drát a na něj zavěsili harasovou deku.

Velmi jednoduché. Chlév obsahoval několik živých krav, měly tam betonový žlab a nad ním kohoutek s vodou.

Nad hromadou kravského hnoje hned proti východu z chléva stála kadibudka. Jak správně tušíte, byla UNI, řečeno dnešním výrazivem. 

Romantiku nemohlo nic porazit, jen kvetla, když jedna ze studentek chodila do kadibudky s ostrahou, která stála vedle hnoje a zpívala známou trampskou píseň Teskně hučí Niagara... Zamilovaný zpěvák byl náš vedoucí - asistent. 

Vedle vchodu do chléva se nalézaly dveře do kuchyně. Náš kuchař se občas zbavoval muších vojsk z chléva jednoduchým přiložením sekery naplocho na stěnu.

Brigádnická práce, sklizeň sena, slámy po žních, spočívala např. v obrácení původně krásného jetele vidlemi, leč o senu se nedalo moc mluvit, zapařené a spečené pláty po obrácení připomínaly vzhledem spíše kravské koláče!

Aspoň  jsme byli krásně opálení díky pořádně teplým dnům. 

Milým zpestřením  bylo, když jsme s děvčaty objevily o pár kilometrů dál jiný opuštěný statek s menším rybníkem! Skýtal neskutečně příjemné koupání „na Evu“, od rána prohřáté dno se silnou vrstvou listí zplaněných ovocných stromů nemohla nahradit žádná supermoderní plovárna! Horší bylo, že nás čekal dlouhý návrat zpět v ještě horkém vzduchu.

Trochu pochybuji, že dnešní mladí lidé by byli spokojeni s takovými podmínkami. My ano, naštěstí jsme neměli ani tušení, co je to WI-FI!

Prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz