Docela obyčejný, ale spokojený život

Davida jsem potkala vlastně náhodou. Kamarádka potřebovala zrušit zájezd. Ležela v nemocnici a nemohla se ho zúčastnit. Tolik se těšila, že se rozhodla jet nakonec i sama. Já nemohla, byla jsem ty dny v práci stejně jako ostatní, které oslovila. Náhoda tomu chtěla, že si dva dny před odjezdem ošklivě zlomila nohu.

„Mohla bys to, prosím, zrušit? Sice mi nevrátí moc, ale alespoň za rezervovanou stravu,“ posteskla si. Co bych pro kamarádku neudělala? Vypravila jsem se do pobočky cestovní kanceláře, a tam seděl právě David.

David byl vdovec v mém věku. Když jsem tam napochodovala, studoval právě něco v papírech. Malinko se usmál, a pak zasmušil, když zjistil, že nejdu vybrat zájezd, ale už zakoupený rušit.

„A nechcete cestovat místo kamarádky vy?“ zeptal se naučeně. Obchod je obchod. Vysvětlila jsem mu, že by se beze mne asi v práci vše zhroutilo.

„Fakt to nejde,“shrnula jsem nakonec a pokrčila rameny.

David je ve stejném věku jako já. Oba jsme přišli o partnera. Oběma je smutno. A tak mě pozval na večeři. Vyklubal se z něj hodný člověk. Až příliš. Neznal mě, a vše chtěl hradit. Máme navíc úplně stejné záliby. Oba jsme nadšenci pro cyklistiku a turistiku, není nám cizí plavání a ostatní vodní sporty. A oba rádi cestujeme.

Zpočátku si prý myslel, že bychom mohli být partnery. To když jsem nakráčela do jeho kanceláře

v zeštíhlujících šatech a ve stahovacím spodním prádle. Nyní jsem tu ale seděla v běžném tričku a riflích. Prostě jsem šla z práce v tom, co je mi pohodlné. A nejsem právě hubeňour. To David s váhou pubertálního dítěte je. Drobný, šlachovitý mužík se mi nelíbil. Já ovšem nesoudím lidi podle vzhledu. Nechci si je věšet na zeď jako obrázek. A tak jsme se domluvili, že budeme kamarádi. Nevadilo mi to. Mužům se obvykle docela líbím, na svůj věk, vždyť jsem už překročila padesátku, patřím mezi zlatý střed. Naproti tomu David, který se intenzivně snažil seznámit, neměl u žen úspěch. Nedalo se o tom pochybovat. On i svou výškou připomínal víc školáčka, než dospělého muže. Já chlapa ale nehledala. 

A tak jsme se stali kamarády. Občas jsme si vyjeli na kole, dokonce jsme se vypravili i na horskou túru a vrcholem bylo, když jsme strávili víkend na horské chatě. Ve vší počestnosti ovšem. Bylo mi s ním ale docela fajn, podobně jako s nějakou kamarádkou. David mě všude zval, vše chtěl platit. Musela jsem si ubránit, abych alespoň něco zaplatila já. Ne že bych měla peněz na rozdávání. Nejsem ale zlatokopka. Celou dobu jsem ale nabádala důvěřivého Davida, aby si dal na ženy pozor. Stejně tak jako muži, i ženy jsou často nečestné a hledají jen sponzora. Přikývl, ale dál si lajkoval profily žen na sociálních sítích. Profily žen, které v naší věkové kategorii nenajdeš.

„Ty nevidíš, že je to vytvořeno umělou inteligencí? Podívej se na to pozadí. To nejsou reálné ženy z masa a kostí, které chodí po ulici,“ upozorňovala jsem Davida. Nebylo divu, že se mu ženy jako já nelíbí. Vypadám mladší, prý, a mám lehce plnoštíhlou postavu, žádný extrém.

David byl fajn, jen mi vadilo jeho fňukání.

„Proč nemáš aspoň o pět nebo deset kilo méně?“ fňukal často. To mě fakt uráželo. Za prvé jsem ve svém věku netoužila mít ideální postavu, a za druhé bych nechtěla vypadat jako on. Suchý, hubený, šlachovitý mužík, a přitom bez svalů. Když jsme si vyšli na túru, bála jsem se, aby se náhodou nezlomil při sebemenším poryvu větru. Uvázat ho k papírovému draku, váhala bych, aby neuletěl. O několik centimetrů nižší chlapík bude mně, ženě, něco vyčítat.

Vždy, když jsem chtěla nenápadně ukončit naše přátelství, David jako by to tušil. Přinesl mi jen tak kytku, nebo mě pozval na bazén. A tak jsem přestala jeho vzdechy vnímat. Věděla jsem, že ve svém věku modelku nikdy nenajde.

„A když, bude buď nemocná, nebo bude mít nějakou charakterovou vadu. Protože kdyby byla vizuálně tak dokonalá, určitě by partnera měla,“ usmála jsem se nejednou na Davida. Ten jako by neslyšel.

David po čase skutečně našel. Brzy se ukázal s paní s malou prdelkou, žádnými boky a vosím pasem. Musela jsem přiznat, že to Karin sluší. Přála jsem Davidovi pěkný vztah. Ten jeho ovšem neměl dlouhé trvání. David byl tak nadšený, že Karin do měsíce u něj bydlela. Čtrnáct dní na to se ovšem vrátil z práce a našel doma jen dopis. Byl to dopis na rozloučenou. Karin si našla jiného sponzora. Spolu s ní zmizelo z bytu několik drobností, včetně zlatého prstenu po jeho ženě a nějaké hotovosti.

„Já jsem tak blbý,“ zoufal si David. Nebylo nutné ho o tom přesvědčovat. Bylo to tak.

Byla jsem ale jeho kamarádka, tak místo výsměchu a škodolibé radosti jsem ho tehdy vytáhla na dva dny na hory. Trvala jsem na tom, že tentokrát platím já. Nakonec z toho byla jen částečná úhrada. Já sice zaplatila pobyt z bonusů v práci, David ale hradil dopravu a stravu mimo polopenzi, kterou jsme měli v ceně. A byly to pěkné dva dny. David jako by na chvíli zapomněl komentovat to, jak kdo vypadá.

Netrvalo to ale dlouho, a opět se dal do hledání své miss. Po dlouhé době potkal. Vypadal chvilku šťastně a já mu to přála, i když jsem pochybovala, že jeho štěstí bude trvalejší hodnotou.

Tentokrát se zaláskoval tak, že na „ženu svých snů“ nechal přepsat podíl na svém bytě. Mně to ale neřekl. Vědět to, snažím se mu to rozmluvit. Já to ale nevěděla, a tak se stalo, že po rozchodu zůstal sice ve svém bytě, musel ale zlatokopce proplatit „její“ podíl. Na to si musel najít brigádu.

Já mezitím měla čas na své koníčky. Začala jsem se víc věnovat kolu, protože v zaměstnání konečně našli chybějící sílu, a začala jsem s novou kamarádkou jezdit každý týden na hory. Kdysi jsem byla na horách skutečně často. Mívala jsem dokonalou postavu, to bylo tak před dvaceti lety. Jak ji ale získat v kanceláři? Když jsem ale měla najednou víc volného času, šlo to lépe. Cvičila jsem a sportovala ne proto, že bych chtěla něco změnit, ale protože mě to vždy těšilo. Ovšem když cvičíte a sportujete, nepřejídáte se a nemusíte sedět od rána do večera za počítačem, výsledky se dostaví. Postupem času jsem opět zhubla na svou běžnou váhu. Cítím se dnes fajn i bez muže. Mám totiž fajn kamaráda. David mě snad nezradí. Je to hodný kamarád, který mě na začátku nechtěl jako ženu. Nyní náhle změnil názor.

„Dal bych nevím co za to, kdybych tě mohl získat jako partnerku,“ řekl mi minule.

Tak konečně David pochopil, že se má dívat na povahu. Nebo by mě zase odmítl, když bych se zakulatila? Je mi to jedno, jsem spokojená i bez muže. Mám fajn kámoše, kamarádky a život si užívám i bez toho, abych po někom věčně sbírala špinavé trenky a ponožky.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10