Šla jsem takto k večeru na procházku se svým pejskem. Procházím sídlištěm v místě kontejnerů na sídlišti, když ke mně přiběhne neznámá žena:

„Paní, paní, nemáte u sebe telefon?“

Odpověděla jsem, že ano, a paní mi vysvětlila, že v jedné z popelnic spí člověk.

„Nemůžu ho probudit, ať ho neslisují!“

Rozhodla jsem se její tvrzení nejdříve zkontrolovat. Blížila jsem se ke kontejneru s papírem, když můj pes začal štěkat. Nemá moc rád bezdomovce, oni mu příliš nevoní. V tu chvíli se modrá popelnice přede mnou začala pomalu otvírat. Vykoukl z ní člověk. Vysvětlila jsem mu, že jsem chtěla volat hlídku městské policie v obavě, aby ho neslisovali. 

„Neslisují. Vyvážejí až v osm ráno, jsem s nimi domluvený,“ řekl muž a pomalu zavíral víko. Tvářil se znechuceně, že ho rušíme.

„Vidíte, paní, tak pán tu má rezervaci. Snad si nachystal na ráno budík,“ řekla jsem směrem k ženě. Paní zakroutila hlavou. V noci byla zima a muž se mezi kartony aspoň trochu zahřál. Ač je ve městě dostatek útočišť pro lidi bez domova, spousta z nich volí náhradní řešení, než aby dodržovali pravidla ubytoven, kde se nesmí pít alkohol a požívat jiné návykové látky. Také se zde musí lidé aktivně podílet na hledání zaměstnání, což u podobných jedinců bývá také problém.

Od té doby kdykoli jdu s odpadky, pro jistotu zaklepu na víko popelnice, nebo zaťukám na něj klacíkem, abych se neušpinila. A nedávno se mi opět stalo, že jedna z popelnic na našem sídlišti měla opět obsazeno. Na dně kontejneru, tentokrát na směsný komunální odpad, spala dokonce ušmoulaná žena. No, proti gustu…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10