Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Dva příběhy z nemocniční čekárny

27. 03. 2021 | Vaše příběhy

Příběh první 

Páteční ráno jednoho lednového dne loňského roku pocítil děda Karel zvláštní bolest v podbřišku. Během dopoledne se bolest vystupňovala tak, že konečně souhlasil s manželkou a odvezl se autem na urologii do FN v Plzni. Manželka ho doprovázela. Do nemocnice dojeli kolem 13. hodiny, v čekárně bylo 15 lidí, kteří čekali na ošetření.

Děda Karel nebyl jediný, kdo trpěl velkými bolestmi. Do ordinace se dostal v 18.30 hod. Lékař zjistil zánět močové trubice a předepsal mu antibiotika spolu s prášky na bolest. Problém nastal, když si měl děda vyzvednout léky. Jediná lékárna, která zajišťovala pohotovost, se nacházela na Slovanech poblíž obchodního domu Galerie Dvořák. Kudy se tam ale dostat, když neznáte Plzeň? Nakonec lékárnu objevili, ale bylo třeba někde zaparkovat.

Manželka vyskočila z auta, šla vyzvednout léky a děda se pokoušel najít nějaké parkoviště. Konečně zaparkoval a šel manželce naproti. Když se potkali, manželka se zeptala, kde Karel parkuje, ale on najednou nevěděl. Cizí prostředí, neznámá Plzeň, tma, i když svítilo veřejné pouliční osvětlení, k tomu se přidala bolest a velké psychické vyčerpání z dlouhého čekání u lékaře. 

Oba začali auto hledat. Prošli několik ulic, několikrát se vraceli, ale autíčko nenašli. Požádat o pomoc VB nemohli, protože se dohadovali, jakou vlastně mají SPZ. Všechny dokumenty k autu zůstaly v autě. Karel už byl v takovém stavu, že chtěl odjet domů vlakem a ráno se pak vrátit najít auto. Měli sice kamaráda v Plzni, ale manželka věděla, že leží s chřipkou v posteli. Nakonec mu zavolala a požádala ho, aby jim někoho doporučil, kdo by pomohl s hledáním auta. Stalo se to, co by málokdo udělal. Nemocný kamarád vstal z postele, teple se oblékl a přijel autem ke Galerii Dvořák, kde se setkal s dědou Karlem a jeho manželkou. „Naložil“ je do auta a pomalu projížděli přilehlými ulicemi.  Nakonec asi po deseti minutách auto objevili. To bylo radosti! Kamarádovi srdečně poděkovali a ujížděli domů, kam dojeli  ve 21.00 hod., oba hladoví a žízniví. Za celou dobu si nevzpomněli, že nic nejedli ani nepili. Vzali si z toho ponaučení. Od té doby, jakmile jedou k lékaři do Plzně, berou si s sebou velkou svačinu a pití!

 

Příběh druhý

Pacient po operaci ledviny

Seděla jsem v čekárně u zubaře vedle starší ženy. Trochu jsme si povídaly, abychom lépe zvládly delší čekání na ošetření. Paní mi vyprávěla příběh jejího muže.

Pán absolvoval operaci ledviny ve FN v Plzni Na Borech. Operace proběhla vcelku dobře, jen bolest pán nějak špatně snášel. Při nástupu do nemocnice musel podepsat, že si bez svolení lékaře nevezme žádný prášek na bolest ani na spaní. Pán se v nemocnici nudil, během dne pospával a v noci spánek jaksi nepřicházel. Čtvrtý den po operaci si říkal: „Určitě v noci zase spát nebudu. Co když si vezmu malý prášek na spaní, nikdo se to nedozví a já se alespoň vyspím a neucítím žádnou bolest.“ 

Prášek si vzal, vlezl do postele a snažil se usnout. Co bylo dál, si moc nepamatoval. Někdy kolem druhé hodiny ranní vstal z postele. Na sobě měl kabátek od pyžama s krátkým rukávem, krátké kalhoty, nazul pantofle bez ponožek a odešel z pokoje. Venku byla v té době teplota kolem 0°C. Prošel chodbou, schodištěm se dostal do přízemí a najednou se ocitl venku na chodníku před nemocnicí. Pokračoval kolem bývalé vojenské nemocnice, kolem soudu, minul stavební průmyslovku, kostel sv.Jana Nepomuckého a došel k budově VB. Bylo podivné, že celou cestu zřejmě nikoho nepotkal, anebo potkal a lidé si mysleli, že je opilý nebo pod vlivem drog. Před budovou VB na něho čekal  strážný /možná dostal avízo od někoho, kdo pána uviděl/. 

Na otázku kam jde a odkud, dostal zvláštní odpověď: „Nevím kam jdu a odkud jdu? Z nemocnice!“ „Jdete domů?“ Vyzvídal dál strážný.  Muž na to: „Nevím.“ „Rychle pojďte do tepla, než se nastydnete.“ Za chvíli přijeli dva příslušníci policie. Ptali se pána na všechno – jak se jmenuje, kdy se narodil, znal i své rodné číslo, ale  nevěděl, proč a kam jde. Policisté mu řekli, že ho mohou odvézt do Dobřan, ale on odpověděl, že není blázen a žádal je, aby ho odvezli zpátky do nemocnice.                                                                                                                       

To už dojela záchranka, která ho pak do nemocnice dovezla. V nemocnici zatím bylo pozdvižení. Sestry v noci chodily kontrolovat pacienty a pánův pokoj byl prázdný. Nastalo zděšení, jak se mohl z oddělení dostat ven. Po nějaké době dojela záchranka i s pánem. Naštěstí všechno dobře dopadlo, pán ani nenastydl. Ráno za ním přišel  lékař a teprve od něho se dozvěděl, co v noci vyváděl. Bylo mu trapně, omlouval se lékaři i sestřičkám. Lékař ho uklidnil, že se podobné věci stávají, pokud pacient má  v sobě ještě trochu narkózy a vezme si lék na spaní. Sestřičkám musel pán vydat všechny léky, které měl v nemocnici s sebou z domova a ony mu pak přinášely jen ty léky, které opravdu potřeboval. 

Paní své vyprávění skončila a říkala, že se manžel za své cestování noční Plzní tak styděl, že se jí s tím svěřil, až když byl z nemocnice doma. Rodina si pak ještě dlouho dělala z dědy legraci, že běhal polooblečený po Plzni a možná sháněl nějakou „lehčí“ děvu!



Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Dva příběhy z nemocniční čekárny:

Dva příběhy z nemocniční čekárny
 



Komentáře
« Předchozí   1   2   3  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Děkuji!
Obrázek uživatelky
profil
to je smutné, když nemocnice nemají zajištěnou vlastní lékárnu, spoléhají na supermarkety. Přesně jak popisujete, když neznáte okolí, není vám dobře stává se vyzvednutí léku nepříjemným dobrodružstvím
Obrázek uživatelky
profil
moc děkuji za pochvalu.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil

Marcelko, pěkné příběhySmajlík

Hned ,jak jsem viděla obrázek, tak jsem řekla, že je to Plzeň, přes tuto vrátnice jsem jezdila do pavilonu D.
Obrázek uživatelky
profil
Pěkné napsané příběhy. Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles