Dvouleté děti do školky nepatří

Většina nejmenších celý den propláče. Setkávají se se situacemi, se kterými se dosud nesetkaly, s problémy, které jsou nuceny řešit, ačkoliv si s nimi neví rady. Všechny tyto neznámé věci jsou pro děti velmi stresující a reagují na ně pláčem. Samoobsluha je pro většinu španělská vesnice, a přesto, že se ze všech sil snaží, často se stává, že rozbijí hrnek, počurají se nebo mimoděk ublíží kamarádovi, po čemž logicky následuje další pláč, protože dítě si uvědomí, že udělalo chybu. Mnoho dětí pak reaguje na pláč ostatních. Je to jako domino, na jehož konci je učitelka.

Doma mají na vše dost času, ale ve školce jsou ovlivněny denním řádem a musí se mu podřídit. Každé dítě je zvyklé na jiný režim, a vzhledem k nízkému věku je obtížné daný řád změnit. Příkladem může být situace, kdy jedno dítě usne u oběda a druhé pláče, že nebude spinkat.

Již legendární frází se stala věta: „Já chci maminku...“ Kdo z nás ji při nástupu do školky nepronesl? Rozdíl mezi námi a dvouletými dětmi je ten, že ony ji opravdu potřebují. Není fér, že tohle nikdo neposlouchá a všichni tvrdí: „Vydrž, maminka přijde...“ Je to totiž jedna z mála věcí, které dvouleté dítě dokáže posoudit.

Chápu, že některé maminky nemají na vybranou. Pokud ale patříte mezi ty ostatní, zkuste se zamyslet nad tím, jestli Vaší ratolesti nebude lépe, když ji do MŠ přihlásíte o rok později. Pravdou je, že první tři roky života dětí jsou nejdůležitější pro rozvoj citových vazeb, výchovných a pohybových návyků. Přece byste jeden nich nechtěla propásnout :)

 

Dbecakova - čtenářka
ChytráŽena.cz