Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Hledání pokladů

16. 04. 2022 | Vaše příběhy
Osud nás častokrát spojí s nevšedními lidmi a jejich osudy, a třeba se jen na krátkou chvíli staneme jejich součástí. Jsem ráda, že již několik desetiletí sporadicky potkávám některé obyvatele našeho města. To jsou ti,  tzv. bezejmenní, kterým občas v duchu dám nějaký, pro mě trefný, přívlastek... Pokud je uvidím, vím, že jsou v pořádku a těší se zdraví. Hned mám lepší náladu a vůbec mi nevadí, že je nebe zakaboněné.

Tuto paní jsem potkávala sporadicky. Vždy upravená, vyčesaný   jako nějaká komtesa, úzká sukně, sáčko, rudě namalované rty. Nezbytná kabelka. Věkem snad přes 60 let. Určitě žila sama, nikdy nenesla větší nákup. Spíše se procházela po parcích a zdálo se mi, že si něco mumlá  „pod nos“. Zkrátka známá postavička, které jsem jen pro sebe začala říkat  „Hraběnka“. Připadala mi tak nějak vznešená, myšlenkami někde úplně jinde, s hlavou v oblacích.

Jednou jsem se vracela z nákupu domů a cítila jsem, že někdo za mnou cupitá. Přidala se ke mně a z ničeho nic začala vyprávět osud své rodiny. Nechtěla jsem ji zastavit, určitě se potřebovala zbavit břemena vzpomínek a možná i současných traumat. Posadily jsme se na lavičku. Dozvěděla jsem se, že se svou jedinou dcerou léta nemluví. Ví jen, že byla nemocná, ale že už je dobře a že bydlí v Anglii. Nemají spolu žádný kontakt. Před mnoha lety se pohádaly a dcera odjela za prací do ciziny. Zprávy o ní získávala jen sporadicky od jejích bývalých kamarádek a spolužaček. Hraběnka byla vdova a žila v malém bytečku v centru města. Stará paní na mě pohlédla krásnýma modrýma očima a povzdechla: „Někdy se cítím osamělá, nikdy bych nevěřila, že i smutek může tak bolet!“ Ještě chvíli poseděla, pak se zvedla a na můj dotaz, zda něco nepotřebuje nebo zda se nechce setkat i jindy, nereagovala. Jen mi kývla na pozdrav a za chvíli se její drdůlek objevil v uličce mezi domy...

Čas běžel a já ji dlouho neviděla, už jsem si začínala myslet, že zemřela žalem, když... Blížily se Velikonoce a já se chystala zajet do Polska zakoupit květiny a nějakou hezkou sváteční výzdobu. Máme to kousek, jen půlhodinka vlakem, pak přes most. Na mostě mě oslovila neznámá žena. Byla to ona, Hraběnka, opět trochu sešlejší, ale pořád vitální. Poprosila mě, zda bych jí v lékárně nekoupila lékárenský petrolej. Stůně se žaludkem a někdo jí poradil tuhle „medicínu“. Vtiskla mi do dlaně hrst drobných a špitla, že na mě počká na nádraží. Pochopila jsem, že by jí za drobné mince preparát nikdo neprodal a také v „kantoru“ nevyměnil za zloté. Nakoupila jsem vše, co jsem potřebovala a z lékárny nesla i petrolej. Opravdu čekala na nádraží, vyhlížela mě, možná se bála, že jsem prchla i s jejími penězi... Jely jsme spolu ve vlaku a tentokrát se o dceři nezmínila. Vypravovala mi o svém dětství, mládí. Moc radosti v životě nezažila. Když jsme vystoupily, kvapně se loučila, opět žádný náznak příštího setkání. Vtiskla jsem jí do ruky malý dárek, kytici narcisů, když už se blížily ty svátky...

Uběhlo snad dalších 5 let. Občas jsem si na neznámou ženu vzpomenula a ptala se sebe sama, jaký asi je její další osud. Jednou jsem z okna autobusu jsem pozorovala „cvrkot“ venku. Mezi stromy se na chodníku mihla známá postavička. V ošuntělém utíkáčku, s rozcuchaným drdůlkem, ale pořád byla za „dámu“. Přidružili se k ní nějací týpci a zamířili někam k parku. Napadlo mě, že asi přišla o byt a žije po ubytovnách, nebo na ulici. Už jsem byla rozhodnutá, že vystoupím a že  ji oslovím, když se autobus znovu rozjel... Léta plynula dál.

Tenkrát jsem připravovala pro vnučku hledání pokladů na zahradě. Malá všetečka vyžadovala pořád nové hry. Spolu jsme upletly karabáč, zabarvily vajíčka. Pod stromy  a keře na zahradě jsem ukryla čokoládová vajíčka, drobné hračky, ona si pak vzala košíček a šla hledat. Já zatím připravovala sváteční oběd, občas vyhlédla z okna, jak je vnučka daleko s hledáním. Ještě neměla všechny ukryté předměty, když na mě zavolala: „Babí, někoho jsem našla.“ S hrůzou v očích jsem běžela ven, zda ji náhodou neobtěžuje nějaký „odpadlík“.  Vnučka stála u lavičky, na které seděla stará žena. Obličej měla podřený i ruce.  Asi se někde prodírala bodláčím... Hned jsem jí navrhla, že zavoláme záchranku nebo policii, začala plakat, že to nechce, jestli bych ji nedoprovodila domů, že zabloudila. Byla v kostele na mši. A pak si už nic nepamatuje. Její hlas se mi zdál povědomý, byla jinak učesaná a byla čistě oblečená. Moje známá neznámá „Hraběnka“ se zatoulala až do našeho dvorku. Asi už trpěla nějakou demencí nebo Alzheimerovou nemocí, protože u ní byly patrny výpadky paměti. „Občanku máte? opáčila jsem. Naštěstí ji z kabelky vylovila a podle adresy by měla bydlet na okraji města. V tu chvíli přijížděla dcera na oběd a tak jí vnučka hned hlásila, že jsme našly babičku na dvorku místo pokladu...

Paní jsme naložily a vydaly se hledat její bydliště. K domku, který jsme nalezly podle adresy v občance, zrovna přicházela uplakaná žena. Když uviděla, koho jsme přivezly, rozzářily se jí oči... Pozvala nás na kávu a mazanec. Zkontrolovala maminku, dala jí napít a léky a uložila ji k spánku. Pak nám u kávy povyprávěla kus Hraběnčina a jejího příběhu.

Byla to její dcera, která dlouhá léta žila v Anglii, s přítelem se rozešla, děti neměli. Když se dozvěděla od známých, že maminka přišla o bydlení a živoří někde na ulicích s bezdomovci, rozhodla se pro návrat. Měla něco naspořeno, tak ji v cizině nic nedrželo. Koupila menší domek se zahrádkou a maminku vzala k sobě. Staré křivdy a sváry byly ty tam... I když paní Hedvika občas zapomíná, na dceru si vzpomněla a navzájem si odpustily. Obě znesvářené ženy se po létech „našly“ a sestěhovaly, aby alespoň v poslední etapě života starší z nich, zažily „teplo domova“ a nebyly tak opuštěné. Odlehlo mi, byla jsem ráda, že moje „Hraběnka“ našla po létech klidný  domov.  A na vysvětlení... Hedviku odvezla dcera na mši, po ní měla maminka počkat před kostelem. Ona si odskočila ke známé pro květiny a vajíčka. Maminka z kostela vyšla předčasně a vydala se domů sama, ovšem opačným směrem a vzala to zkratkou... No a nakonec zavítala až k našemu domu.  Nevěřím na náhody, vše má   svůj důvod a opodstatnění. Vždy na Velikonoce si vzpomenu na tuhle ženu a její nelehký osud. I ona prožila mnoho peripetií, ústrků, ale nakonec si dokázaly s dcerou odpustit a prožívat spolu hezký „podzim života...“

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Hledání pokladů:

Hledání pokladů
Hledání pokladů
Hledání pokladů
Hledání pokladů
Hledání pokladů
Hledání pokladů
Hledání pokladů
Hledání pokladů
Hledání pokladů
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil

Pěkný příběh i fotkySmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Krásný příběh s dobrým koncem. Lidské osudy jsou velmi nevšední, smutné a krásné zároveň.
Obrázek uživatelky
profil
Zajímavý příběh
Obrázek uživatelky
profil
pěkný příběhSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Smutný příběh,ale moc pěkně,čtivě,napsaný.Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles