Jak dostal Honzík pětku z běhu a pokazil námluvy

Zahlédla jsem na ulici známou postavu. Běžela jsem k ní, ale otočila se na mě úplně cizí žena. Škoda, moc ráda bych ji zase viděla. Aničku i jejího vnuka Honzíka. Před časem jsme se hodně kamarádily. Aničku jsem znala už dávno. Ve velmi mladém věku si pořídila synka, ale tatínek k němu jaksi nebyl. O krásnou maminku jevili muži velký zájem, ale Anička měla laťku posazenou velmi vysoko. Nikdo jí nebyl dost dobrý.

Jak léta běžela, nápadníků ubývalo, a i když se laťka postupně snižovala, Anička zůstala bez partnera. Docela jsme si rozuměly, i když byla o dost starší než já. Zdála se mi zábavná a tak nějak správně trhlá. Jen když trochu přebrala, začala vždycky nahlas přemýšlet, proč ji žádný chlap nechce. Jinak samozřejmě tvrdila, že žádného nepotřebuje. Pak se syn oženil a odstěhoval se s manželkou do jiného města. Aničce bylo tak smutno, že se rozhodla jednat. Podala si inzerát a domluvila si rande s nějakým architektem v kavárně. Ještě mi ho ukázala na fotce, abych prý mohla udělat na policii portrét, kdyby ji zabil a suverénně odkráčela.

Když se vrátila domů, hned mi volala, abych za ní na chvíli přišla. Bydlela jen přes ulici, tak jsem k ní hned pádila. Otevřela mi s mokrou utěrkou na čele. „Co se děje? Bylo to tak hrozné?“„Ještě horší.“„Jak to? Vždyť na fotce vypadal docela normálně.“ „To sice ano, ale představ si, přijdu do kavárny a vidím sedět u stolečku chlapa. Mrknu na fotku, na něj a říkám si, že to docela odpovídá. Tak jsem si k němu přisedla, mluvím a mluvím, on na mě kouká jako na blázna a pak se ukázalo, že to není on. Ten pravý seděl za rožkem a než jsem si to s tím prvním vysvětlila, tak se mezitím úplně ožral.“ Aničce tahle zkušenost stačila k tomu, aby na inzeráty zanevřela. 

Pak se jí narodil vnouček. Nejdříve jezdila snaše pomáhat, a když trošku povyrostl, brávala si ho občas na víkend domů. Honzík byl roztomilý klučina a Anička se v něm úplně viděla. Jednou jsem je spolu potkala před domem a Honzík poplakával. Chodil tehdy do první třídy. „Copak se ti stalo, Honzíčku?“ sklonila jsem se k němu. „Já jsem dostal pětku z běhu, teto,“ vzlykal prcek. „Jak je to možné? Já jsem si myslela, že ty snad ani neumíš chodit pomalu. Neříkej mi, že jsi dostal pětku z tělocviku.“ „To nebylo z tělocviku. Pan učitel řekl, že kdo první vypočítá příklad, tak poběží k tabuli a napíše tam výsledek, jenže mně to nešlo vypočítat, tak jsem nemohl vůbec běžet.“ Takhle tedy dostal Honzík v matematice pětku z běhu. Marně jsme mu obě vysvětlovaly, že ta se určitě nepočítá. 

Pak se Anička zakoukala do zelináře. V duchu jsem slyšela, jak její nastavená laťka žuchla až na zem. Nic proti zelinářům, ale tenhle člověk, který si ve vedlejší ulici otevřel krámek, se mi ani za mák nelíbil. Svým přehnaně žoviálním projevem a nabarvenými vlasy na mě působil jako sňatkový podvodník. Anička někde zjistila, že objekt jejího zájmu je vdovec a chodila kupovat jablka snad po jednom. Začaly prázdniny a Honzík byl u babičky na celý týden. Venčila jsem odpoledne psa a najednou slyším nějaký křik a vidím Aničku, jak žene Honzíka před sebou, něco mu důrazně vysvětluje a létají u toho pohlavky. „Ale, ale, vy dva, copak se děje?“ vstoupila jsem jim do cesty a Honzík se za mě hned schoval. Anička se ovívala časopisem, kterým před momentem mydlila kluka po hlavě a líčila mi, co se přihodilo.  

Šli spolu nakupovat ke zmíněnému zelináři a protože tam jiní zákazníci nebyli, Anička hned využila situace a začala lehounce koketovat. Honzík se nudil, chvíli šťoural do bedny s hráškem a pak řekl babičce, že počká venku. Než však zmizel za dveřmi, stačil ještě v obchodě vypustit „zákeřného ticháčka“. V krámě zůstala jen Anička, prodavač a po chvíli strašlivý puch. Ten zelinář věděl, že on sám to nebyl a zatvářil se prý hrozně znechuceně. Aničce došlo, že je zbytečné pokoušet se cokoliv vysvětlovat, tak jen zrudla a utekla. Co následovalo, to už jsem viděla sama. Myslím, že od toho dne už se Anička zelinářství vyhýbala obloukem, ale potvrdit to nemohu, protože jsem se odstěhovala. Párkrát jsme se ještě viděly, ale najednou mi přestala brát telefon. Prý se snad odstěhovala k synovi, když šla do důchodu. Ale kdo ví, třeba konečně ulovila bohatého cizince a je zrovna na cestě kolem světa. Však mi o tom určitě jednou povypráví.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10