Jak jsem nalítla podvodníkovi

Na oslavu jsem ale samozřejmě šla, protože jsem se bála, že kdybych odmítla, tak bych ji mohla ztratit a už bych nikoho neměla. „Tak jo, ale jen na chvilku,“ řekla jsem a Lenka byla spokojená. A já vlastně taky. Jen se tam na hodinku ukážu a půjdu. Jenže to jsem se spletla.

Lenka mě ihned začala se všemi seznamovat, o což jsem nestála, ale nakonec jsem rezignovala, když mi představila Milana, o dva roky staršího kluka. Když jsem se s ním bavila, tak mi bylo neuvěřitelně trapně a červenala jsem se, koktala jsem. Jednoduše si o mně Milan myslel, že jsem nejspíš z jiného světa, že jsem tak nemožná. Když už jsem nevěděla kudy kam, svěřila jsem se mu, že se tady moc necítím a že musím domů, i když to pravda nebyla. „Tak tě aspoň doprovodím, ať nejdeš sama.“ Moc jsem nechtěla, aby šel se mnou, ale nakonec jsem souhlasila. Jen tak odkopnout ho mi přišlo nefér.

Jak jsme se tak procházeli ulicemi, přišel mi Milan hodně sympatický a zábavný kluk a já zjistila, že ho mám vlastně i docela ráda. Vím, bylo to rychlé, ale já, jako antitalent na seznamování jsem to tak cítila. Před mým domem jsme se rozloučili a vyměnili jsme si telefonní čísla. Řekli jsme si dobrou noc a já s oddychem za sebou zavřela dveře. Uf, konečně jsem sama.

Hned ráno, jak jsem se probudila, jsem už měla na mobilu zprávu. „Je sobota, půjdeme někam večer? Včera to bylo s tebou prima“. No, řekla jsem si proč ne, přeci stejně nemůžu být celý život sama a tak jsem mu odepsala, že se můžeme sejít.

Sešli jsme se v parku, on tam přijel autem. „Ani nevím, že máš řidičák,“ usmála jsem se na něj a on mi řekl, že je to úplně normální, že by to měl mít každý kluk, že tím dává najevo, že má o holku zájem. Bylo mi to divné, ale já jsem neznala lásku, a tak jsem mu všechno věřila. Potom jsme se jeli projet, protože Milan mě chtěl vzít na nějakou vyhlídku, kde je prý krásně, že se mi tam bude líbit. „Jo, to by bylo super, ještě jsem tam nebyla, ale vím o ní, že tam je.“

On se zase jen usmál a vyjeli jsme, jen hvězdy nám svítily krásně na cestu. Už v autě mi bylo divné, že se nepásal pásem, tak jsem si taky nedala pás, abych se náhodou neztrapnila. Milan pustil nahlas muziku v autě a já byla v ten okamžik úplně do něj zamilovaná. A později on toho využil a já neměla o ničem ani páru.

Už jsme tvořili pár skoro dva měsíce a já pro Milana dělala první poslední, vše, co jsem mu na očích viděla. „Zase musíš do školy? Já ani školu nemám a dívej, kolik mám peněz. Kdybys tam nechodila, tak si je můžeme užívat spolu. To je fakt škoda. Co by jiný holky za to daly.“ To ne, nesmí mít jinou holku, než mě! Ihned jsem věděla, že druhý den do školy nepůjdu. Došlo to tak daleko, že jsem na zdravku chodila jen dva tři dny v týdnu, až se to dozvěděli rodiče. Doma jsem dostala co proto, ale bylo mi to jedno. Hlavně, že jsem měla Milana. Samozřejmě, že mě po měsíci ze školy vyhodili a já se mohla spoléhat jen na Milana a jeho peníze, jak si přál.

Jak mi padlo osmnáct let, Milan za mou přišel s prosíkem, že potřebuje nutně dvanáct tisíc na opravu auta. Kde je mám vzít? Když mu je nedám, rozejde se se mnou, to je jasné. Mě, husu hloupou, nic jiného nenapadlo, než jít potají k rodičům do ložnice a peníze si vzít. Přeci kvůli blbým penězům nepřijdu o Milana!

Když jsem potom peníze Milanovi předávala, mile mi poděkoval a dlouze mě líbal. Ano, byl to můj sen, mít ho jen pro sebe a ve všem mu vyhovět. Slíbil, že peníze vrátí do týdne. Jenže týden uběhl jako voda a Milan se k vrácení peněz neměl. Říkala jsem mu, že je tam musím vrátit, než na to rodiče přijdou, jenže on na mě zařval, že je prostě nemá, že až příští týden. Bohužel týden se protáhl na měsíc a já měla strach, co mi řeknou rodiče, až zjistí, že jsem je zradila.

 „Víš co? Tak si vem půjčku. Je to jednoduchý, je to nebankovní,“ navrhl mi Milan, ale já mu hned řekla, že nemám žádnou práci, že to nemám jak splácet. Jenže to by nebyl Milan, aby všechno nezařídil. Hned druhý den jsme vyrazili za jednou paní, která zprostředkovávala nebankovní půjčky. Milan jí přesvědčil, ať mi půjčí dvacet tisíc. Než jsem mohla cokoli namítnout, peníze už držel v rukou Milan. JÁ jen podepsala pár papírů a jeli jsme pryč. Když jsem se potom dožadovala v autě mých peněz, jen mě odbyl tím, že mi je dá až potom. Moc mě to neuklidnilo, ale co jsem mohla dělat? Vyrvat z ruky jsem mu je nemohla. 

Když jsem se pokusila jen o nějaký malý náznak nesouhlasu, hned jsem jednu schytala. Bylo to tak rychlé a nečekané. Copak může ten, co tak hodně miluje, někomu ublížit? Své milované přítelkyni? Vůbec jsem to nechápala a když jsem ho prosila, aby zastavil, že chci jít pryč, vůbec mě neposlouchal. Abych pravdu řekla, nejvíce mě mrzelo to, že jsem hodně zklamala své rodiče, i když o tom ještě nevěděli. Já byla celý svůj život slušná a ve všem poctivá a najedou během chvíle se ze mě stane zloděj a holka, co všechno zanedbává? Ještě si pamatuji doby, když jsem byla malá, jak jsem moc snila o tom, že budu lékařka. A teď? Můj sen a pověst jsou někde v trapu.

Uběhl další týden a já jsem stále neměla peníze pro své rodiče. Věděla jsem, že když se nepřiznám dobrovolně, že to bude ještě horší, než aby na o přišli sami.

„Mami, musím ti něco říct.“ Vzhledem k tomu, jak moc jsem se změnila a že mě vyhodili ze školy, už máma tušila, že je něco špatně a to mě trápilo ještě víc.

Ani nemusím moc popisovat situaci, která nastala, když jsem se svěřila se svým prohřeškem. Doma mi nastalo peklo a já si doma připadala jako cizinec, jako černá ovce rodiny, což jsem vlastně byla.

„Co to je za zmetka?“ křičel na mě táta a já měla strach mu o Milanovi říct. Jenže jsem nemohla nic dělat a musela jsem s pravdou ven. Táta nasedl do auta a jel k němu domů za jeho rodiči, já zůstala na povel doma, protože mě na druhý den čekala návštěva policie.

To, co jsem se tam potom dozvěděla, mně srdce ani mozek nebralo. Nejenže Milan nemá a nikdy neměl řidičák, ale dokonce má dluhy ve výši půl milionu a podvody, co se týče půjček. Jak to, že jsem o tom nic nevěděla? Potom mi to začínalo docházet. Proto měl tolik peněz a mohl si cokoli dovolit. Došlo mi, že jsem ani nic nevěděla o jeho práci, kamarádech a rodičích. Jednoduše jsem nalítla podvodníkovi a doplatila jsem na to tím, že maturitu dodělávám až teď, splácím dluh bance a rodičům a hlavně jsem přišla o důvěru ve mě samotnou. A okolí se na mě dívá skrze prsty... Nedivím se jim.

Ppetaa27 - čtenářka
ChytráŽena.cz