8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
MDŽ nebo Den matek?
Já se takových krámů zbavuji ráda a snadno, ale manžel i dcera občas lpí na něčem, co už dávno mělo tvořit náplň kontejneru. Za jejich přítomnosti nemůže být o nějakém vyhazování ani řeč. Když totiž něco zlikviduji, s jistotou se můžu spolehnout, že tu věc bude někdo z rodiny úpěnlivě hledat. Takto třeba manžel hledá už tři roky remosku, kterou si bůhví proč vzal od své maminky. Byla příšerná a já jsem ji vyhodila. Ale zapírám.
Nedávno se mi naskytla úžasná příležitost zase se zbavit nějakých nepotřebných krámů. Manžel s dcerou odjeli sjíždět Sázavu.
Zaměřila jsem se na skříňku s hračkami, kterou tu stále ještě máme, ačkoliv je dceři 22 let, a pak jsem se vrhla na sekretář s všemi možnými doklady a drobnostmi.
Vyházela jsem staré doklady, záruční listy dávno po záruce, nevím proč schovávané vypsané reklamní propisky, staré nejdoucí hodinky, popsané bločky, nějaké přívěsky ke klíčům...
Hračky jsem rozdělila na ty, co se ještě někomu mohou dát a na ty, co za chvíli vytvoří náplň popelnice. Těch druhých byla většina. Říkala jsem si, že si dcera asi už nebude hrát s barbínama a než se rozhodne mít vlastní děti, strašily by tu ještě nejmíň deset let. A pak, kdyby byly aspoň hezké, ale dcera ze všech udělala pankáče. Tašky s odpadky jsem postavila za dveře a už jsem se chystala, že je půjdu vynést. Ale ouha, dcera a manžel se právě vrátili, byla jsem přistižena "in flagranti". Ne s milencem, ostatně to by mi možná prošlo líp než to, že jsem sáhla na jejich majeteček se zlým úmyslem zbavit se něčeho nepostradatelného.
"Ježíšmarjá, máma chce něco vyhodit, pojď honééééém," volala dcera otce na pomoc. Oba se vrhli na tašku s hračkami. "Jé, pistolka...!" zvolal muž a něžně hladil pistolku na kapslíky. "S tou jsme si vyhráli, viď," oslovil dcerku a ta nadšeně souhlasila. Jó vyhráli, vždycky mi vystřelili za uchem, když jsem vařila a mohli se potrhat smíchy, že jsem málem omdlela.
" Proč vyhazuješ Člověče, nezlob se?" mračila se dcera. "Protože chybí čtyři figurky včetně kostky a já je hledat nebudu. A hrát si s váma taky nebudu, vždycky švindlujete." Což byla pravda a ani se to nepokoušeli skrýt, drzouni.
Takhle probrali celou tašku hraček, jen u barbín-pankáčů nic nenamítali. Část věcí se opět vrátila do skříně, aby se zachovala pro příští pokolení, ach jo.
Pak se manžel začal probírat taškou věcí ze sekretáře. Celkem velkoryse neprohlížel vyhozené doklady s tím, že kdyby se něco potřebovalo najít, odkáže příslušné úřady na mě. Zaměřil se na drobnosti. Hudral, že vypsané propisky se dají naplnit, taktéž i reklamní zapalovače. I šroubky, které jsem v sekretáři nelogicky našla, tam opravdu neměly co dělat, rozhodně nevyhodí, neví sice už od čeho jsou, ale hodit se můžou.
Pak najednou zbledl, zakuckal se a vyvalil oči. "Šmarjá, tys málem vyhodila hodinky," lapal po dechu. "No a co? Hezký nejsou a ani nejdou, jsou takový zašlý," hájila jsem své rozhodnutí. "Ale to jsou OMEGY," vztekal se manžel. Alfy nebo Omegy, to je jedno, půjdou. "Víš jakou mají cenu?" zesinal manžel a sdělil mi pětimístnou cifru. "Kde jsi je vzal?" ptala jsem se udiveně, že o pokladu nemám ani páru.
"Dal mi je před časem na památku jeden děda, u kterého jsem se učil. Musím je vyčistit a snad je i někdo spraví," pomalu se uklidnil manžel.
Tak se hodinky vrátily do sekretáře, ale už ne v igelitovém sáčku, v pěkné krabičce.
A já se už vždycky radši ptám, co smím a nesmím vyhodit.
Ale dcera se zrovna chystá na dovolenou, její skříň praská ve švech, vyřadím jen pár kousků, ani to nepozná...
Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
Když chci něco vyhodit a manžel mě při tom přistihne, tak si hned vyslechnu nekonečný monolog o tom, jak se to ještě může někdy hodit atd.
