Jak je to možné? Zamysleme se. Pokud byste měli 90 minut výuky každý den, věnovali byste jazyku denně nějakých 15 % svého aktivního času. Když ale máte kurz v tomto rozsahu jednou týdně, smrskne se tato doba na 2 %. To je dost málo. Říkáte si, jak moc může být taková výuka efektivní. Překvapivě může a dost. Je tomu ale potřeba pomoci.
Asi už tušíte, kam směřujeme. Ano, je potřeba, abyste se jazyku věnovali i mimo kurz. Pokud každý den dokážete najít navíc 30 minut, získáte tak „kurz“ 3x týdně 90 minut. A to už je znát. A přitom za tento čas žádné další peníze neplatíte.
Přesto ale musíte investovat – váš čas. Kde těch proklatých 30 minut denně najít? Naštěstí nemusí být tato doba na úkor vašich jiných aktivit. Téměř všichni máme nějaký plonkový čas: cesta do zaměstnání či čekání ve frontě jsou typickým příkladem. To je čas pro jazyk jako stvořený. Ať pro opakování slovíček, fixaci gramatiky, nebo k tréninku náslechu. K tomu je dobré vyšetřit nějaký čas navíc pro rekapitulaci toho, co jste se v hodině naučili a čemu se chcete věnovat, psaní a pro případné domácí úkoly. Na to vám stačí najít si v týdnu dvě půlhodinky. Ty si nejlépe rozložte tak, že první z nich bude co nejdříve po samotné lekci, druhá pak před následující lekcí. Právě tato kombinace plonkového času a dvou vyšetřených půlhodin nabízí co nejefektivnější time management vašeho samostudia.
Slovíčka, slovíčka
To je asi nejtypičtější příklad. Ať už v podobě vašeho slovníčku nebo dokonce na kartičkách. Pokud máte smartphone nebo tablet, možná už máte staženu aplikaci na trénink slovní zásoby. Některé verze jsou k dispozici zdarma jako třeba Keep In Head. Je to aplikace, kde už jsou slovíčka přednachystána. Můžete je použít, ale v naučení se toho, co jste dělali v hodině, vám to moc nepomůže. Stejně ani pouhé pročítání si seznamu slovíček v učebnici. Při učení se slovíčkům nesmíme zapomínat na dvě důležité věci.Zásadní je správný výběr. Všechna slovíčka, která se v hodině objevila, nejsou stejně důležitá. Snažte se najít ty hlavní výrazy pro téma, které jste probírali (třeba zdraví), nebo pro situace, v nichž se máte domluvit (např. telefonování). Dále hledejte slovíčka, slovní spojení či fráze, které jsou klíčová pro vás. Tím mám na mysli ta, která potřebujete, abyste popsali sebe, svou práci, rodinu, zájmy nebo diskutovali o věcech, které jsou vám blízké. Slovíčka si třiďte podle těchto kategorií a seznamy průběžně doplňujte. Tedy když se dozvíte v jiné hodině další praktickou frázi pro telefonování nebo slovní spojení, které se vám hodí, až budete vysvětlovat, co děláte, připište si ho do příslušné kapitolky.
Zásadní je také, jak se slovíčka učíte. Nestačí jen zafixovat si význam slovíčka v češtině. Důležité je to opačně. Váš cíl je: vím, co chci říct, takže mě automaticky napadne. Ale stále to ještě nestačí. Učte se slovíčka v kontextu. Pokud se snažíte naučit sloveso to cope with, vymyslete si několik vět, v nichž ho použijete. Nejlépe bude, když tyto věty budou opět použitelné ve vašem osobním životě (My husband /wife is able to cope with every problem.) Alespoň jednu větu si připomeňte i v kontextu, v jakém se objevilo v hodině. Nejpozději od úrovně B1 se spolu se slovíčkem určitě vybavujte i možná synonyma (např. to deal with problems, to manage), příp. opaky. Nebo si vymyslete definici přímo v cizím jazyce. Tak dosáhnete právě toho, že si slovíčko vybavíte, až bude potřeba, jak v hodinách, tak jindy. Tento postup je časově náročný a plyne z něj, že slovíček zvládnete méně. Ale zato kvalitněji. Takže na každý týden si udělejte své Top 10, které se chcete učit takto do hloubky. To můžete kdykoli doplnit o další, pokud vám to půjde rychle.