Je to vlastně nevěra?

Jako většina lidí v dnešní době jsme i my pod nadvládou sociálních sítí a internetu. Nemohu říci, že jsme na nich vysloveně závislí, ale nemohu ani říct, že by nebylo dne, kdy bych nešla k počítači ať už za účelem zkontrolovat e-mailovou schránku, podívat se na Chytrou Ženu a nebo když mám spoustu času a zrovna není do čeho takzvaně „píchnout“, tak si v takové chvíli jdu i třeba jen zahrát na internetu nějakou hru.

Podle mého mínění jsou ale přeci jen sociální sítě takové malé velké nutné zlo. Od chvíle, kdy si můj manžel založil na jedné takové nejmenované sociální síti profil, začala jsem mít pocit, jako by to byl najednou někdo úplně jiný, začal být uzavřený, protivný a když jsem se ho na něco zeptala, tak mluvil stroze, pokud už vůbec nějak odpověděl.

Najednou když byl doma, tak si začal vypínat telefon, dokonce si dal na telefon PIN kód a s telefonem chodil dokonce i do vany. V tu dobu jsem začala mít podezření, jestli někoho nemá, a jelikož nejsem typ člověka, který chodí dlouho okolo horké kaše, tak jsem se ho na rovinu zeptala, on na mě okamžitě vyjel, že jsem paranoidní. Asi jsem tomu chtěla věřit a tak jsem se s touto odpovědí spokojila.

Ale co čert nechtěl, asi před třemi týdny přišel domů opilý natolik, že si telefon zapomněl vypnout, respektive usnul dřív, než se k tomu dostal, a když mu přišla už asi pátá SMS, tak já jako typická zvědavá ženská jsem si ty SMS přečetla, jenže jaký byl můj šok, když jsem zjistila, že to není ani z práce, ani od kamarádů nebo od jeho příbuzných, ale od nějaké ženské, které on psal, jak mu chybí, o dalším obsahu se nemusím myslím ani rozepisovat, myslím, že si to každá z Vás umí představit. Ráno, když vystřízlivěl, tak jsem na něj uhodila, ale on stále zapíral, že prý si od něho psal kamarád v hospodě, ale já vím, že ten dotyčný má paušál, ale řekla jsem si dobře, já najdu důkaz, jak to bylo.

Před týdnem se mi moje trpělivost vyplatila, na manželově FB profilu jsem našla zprávy, jak si píše s různými ženami, ano, ne jen s jednou, ale s několika. Dokonce po té jedné chtěl i poslat fotky, no zřejmě nešlo jen o obyčejné fotky.

Každopádně jsem pod tíhou tohoto zjištění měla pocit, že se zhroutím, v tu chvíli jsem věděla, že naše manželství je u konce, jenže ono to není tak jednoduché, máme syna a on je na manželovi závislý, je to takový tatínkův mazánek.

S manželem jsme se nakonec dohodli, že spolu zůstaneme, alespoň do té doby, než náš syn z toho všeho bude mít trochu rozum a pak se v klidu rozvedeme. Bohužel já bych se synem sama se svým mizerným platem byt neutáhla a k nikomu jinému bych neměla kam jít.

Manžel stále tvrdí, že psát si s někým není nevěra, ale podle mě je to hodně, hodně blízko!

Nemohu říci, že by se nám nezačal zase naplno věnovat, to ano, ale jak dlouho mu to asi vydrží? Už mu nevěřím a nevím, zda ještě někdy budu, jelikož moji důvěru v jeho osobu pošlapal svou lhostejností a lásku zničil špatným chováním.

Taky si myslíte, že to je ve své podstatě nevěra????

Nsgirl88 - čtenářka
ChytráŽena.cz