Jen jeden přípitek

Můj muž byl odjakživa bouřlivák. Ale krásný bouřlivák.  Všechny holky po něm šílely už na konci základní školy, a co teprve na gymnáziu. Jenže byl také vymetačem diskoték a nestálým milovníkem. Když jsme končili studium na gymnáziu, Jarek už měl na kontě nespočet zářezů. Mně se ale líbil a měla jsem ho ráda. Tvrdil mi, že mě také miluje. Měl vřelý vztah k alkoholu, zatímco já byla obyčejná, šedá myš, co nikdy nezkusila ani alkohol, ani cigaretu. Neviděla jsem na alkoholu a kouření, případně drogách, nic zajímavého. Jarek si ale vyzkoušel vše. Pak mi tvrdil, že se dostatečně vybouřil a chce se usadit.

Jako životní partnerku si vybral právě mne, a já nebyla proti. Byla jsem hodně zamilovaná a věřila jsem, že vše zlé má už za sebou a dál už bude sekat jen dobrotu. A pak jsem otěhotněla. Brali jsme se, když jsem byla ve čtvrtém měsíci těhotenství. Sliboval mi lásku až za hrob a já byla šťastná. Mé nadšení tolik nesdíleli mí rodiče. Máma si vedle mě představovala minimálně inženýra a táta tvrdil, že jsem na vdávání moc mladá. Ovšem já čekala jejich vnouče, a to je obměkčilo.

Krátce po svatbě mi nečekaně zemřel tatínek. Přestěhovali jsme se proto k mámě do domu. Sama by dům a zahradu nezvládla. Narodil se nám syn a my byli nakonec rádi, že bude vyrůstat v domku na vesnici a ne v paneláku na sídlišti. Můj muž Jarek byl hodný táta. Nějakou dobu sekal dobrotu. Pak se ale po práci stavoval s kamarády na jedno, dvě, tři piva. To už se mi tolik nelíbilo.

„Buď ráda, že ti neběhá za ženskými,“ domlouvala mi máma. „Kolem baráku udělá, co je potřeba, na zahradě pomůže, tebe a malého má rád.“ To tvrdila máma, která nebyla svým zetěm zpočátku nadšená. Teď, když byla sama bez táty, si s Jarkem náramně rozuměla. Dokonce mě spolu často společně pomlouvali. „Neměl sis vzít radši mámu, a ne mě?“ durdila jsem se na oko. „To nešlo, v tu dobu byla vdaná,“ připomínal mi manžel.

Ve skutečnosti jsem byla ráda, že si máma se svým zetěm tak rozumí. Jarek často chodil za svou tchyní do bytu v patře, my bydleli v přízemí, aby jí s něčím pomohl. Ta ho na oplátku hostila svou vyhlášenou kuchyní, pekla buchty a všemožně mu podstrojovala. Když má máma slavila narozeniny a já se večer ubírala s naším synem do postele, abych ho uložila, Jarek ještě zůstal nahoře, že prý si ještě trochu popijí, dle mého už oba měli alkoholu až příliš, a pak přijde dolů.

Byla půlnoc a Jarek doma ještě nebyl. Zato z bytu nad námi se ozýval hlasitý smích. Bála jsem se, že ti dva vzbudí malého, a tak jsem je šla zklidnit. Obrázek, který se mi naskytl před očima, do konce života nezmizí z mé hlavy. V začouzené kuchyni seděla má máma, můj muž se nakláněl nad ní, vískal ji ve vlasech a zvědavě jí hleděl do výstřihu. Puch, který jsem ucítila, byť jsem v této oblasti nezkušená, jsem si nemohla splést, bylo to konopí.   

„Ty ses zbláznil? Že to hulíš ty, ač jsi mi slíbil, že jsi s tím dávno přestal, dobře. Ale cpát to mámě, staré ženské?“ „Jaká já jsem stará ženská? Podívej se na mě! Já se věnuji Jarkovi a ty jdeš spát jako slepice. Úplná slepice. Co s tebou má za zábavu,“ štěkla máma, a jak byla rozkurážená, zapnula nahlas rádio, popadla mého muže v podpaží a vybízela ho do tance. Z kuchyně jsem utekla a se svým mužem jsem týden nemluvila. „No tak, ať si taky užije,“ domlouval mi Jarek.

Ne, nemohla jsem snést, že naučil mou mámu pít. Máma nikdy nepila, ani táta. A teď přijde přivandrovalec, a naučí ji alkoholismu? A co drogy? Není to náhodou trestné?

S jídlem roste chuť. Máma pařila od svých narozenin se svým zetěm celkem pravidelně. Přestala se starat o barák, o zahradu, pila a čím dál víc šel cítit z jejího bytu zápach marihuany.  Můj muž už po práci nechodil do hospody, ale rovnou za tchyní. Seděli, pili, kouřili konopí a náramně se bavili. Dopadlo to tak, že jsem zakazovala mému synovi chodit za babičkou a cokoli si od ní brát. „Ani buchtičku?“ ptal se syn. „Hlavně ne buchtičku!“ Vybavila jsem si scénář, jak feťácká babička peče konopné koláčky, kterými krmí svého nezletilého malého vnuka.

Mámu se mi napravit nepodařilo, a tak jsem se snažila zapůsobit výchovně na Jarka. „Přece nechceš, aby se o nás zajímala policie?“ „Prosím tě, jaká policie? V dnešní době je konopí dovoleno a dokonce to má i léčebné účinky.“ „To jo! Kytky schnou, záhony nejsou okopané, střechou nám zatéká do domu. Na všechno kašlete. Z našeho syna vyroste feťácké dítě a za chvíli nebudeme mít ani na jídlo, protože všechny peníze prochlastáte a profetujete.“

Byla to pravda. Jarek utrácel víc, než vydělal, a já zatím nemohla jít od malého do práce. Byl moc malý na to, abych pracovala, a babičce jsem ho svěřit nemohla. Opravdu jsem se bála, aby se neopila, nezfetovala a malému se něco nestalo.

Po několika měsících jsem se rozvedla. Z rodného domu jsem se odstěhovala já, nikoli přistěhovalec Jarek. Ten zůstal žít se svou tchyní v domě. Já si našla malou garsonku, odešla jsem do ní i se synem a po čase jsem si našla nového přítele. Bývalý muž za naším synem nechodí, ani jeho babička. Nemají zájem. Jarek přinese na Vánoce a v den narozenin našeho syna nějaký dárek, abych ho prý synovi předala, že je od něj a od babičky. Víc se o syna nezajímají. A je to dobře.

Mám vedle sebe už jiného partnera. Miluje našeho syna, jako by byl jeho vlastní, poctivě pracuje a má negativní vztah k alkoholu i kouření. Jedinou výjimkou je přípitek poslední den v roce, na lepší budoucnost a pro jistotu, aby se historie neopakovala.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10