Jen máma a babička má ve svém srdci tolik místa

Když byl můj syn David malý, s mužem jsme se rozvedli. Delší dobu jsme si nerozuměli, muž mě podváděl a pro mě nebylo jiné řešení.

David šel do první třídy s tím, že má jen maminku. Rok se bývalý muž o Davida ještě zajímal, pak ale s novou přítelkyní čekal další dítě a na syna se vykašlal, a to doslova. Nezajímal se o něj, neplatil výživné a na své prvorozené dítě si nevzpomněl ani na jeho narozeniny nebo na Vánoce.

Syn se s tím vyrovnával po svém. Záviděl ostatním dětem jejich tatínky, byl to citlivý, ale hodný kluk.

Snažila jsem se synovi vynahradit to, co mu nedal vlastní táta. Brávala jsem ho na výlety, i když jsme měli velmi napjatý rozpočet. V práci jsem nevydělávala tolik, abych mohla zabezpečit to, na co jsou jinde dva. Syn chodil v levném oblečení z tržnice a já si na sebe nekoupila nic dlouhá léta. Když měl David prázdniny, snažila jsem se ho brát na dovolené u nás, do kempů a levných penzionů. Rozhodně jsem si nemohla dovolit brát ho k moři.

Přesto mu nic základního nechybělo. Radši jsem si utrhla od úst sama, než šidit vlastní dítě. David měl hračky, dokonce jsem mu pořídila i starší kolo. Když ve čtvrté třídě projevil zájem docházet do kroužku jako ostatní děti, zvažovala jsem možnosti. Nakonec jsem zjistila, že pod záštitou školy jsou organizovány poměrně levné zájmové kroužky pro děti a ty ze sociálně slabších rodin mají školné pouze symbolické. Využila jsem toho, syn dostal příspěvek z fondu školy a začal navštěvovat turistický kroužek, kde se mu moc líbilo. Našel si nové kamarády, byl spokojený. Dokonce i na lyžařském výcviku se školou byl. S vypůjčenými lyžemi a helmou nebyl rozdíl mezi ním a ostatními dětmi.

David úspěšně zakončil základní školu a dostal se na střední. Byl to vždy hodný kluk, měli jsme spolu velmi pěkný vztah. Po absolvování střední školy pokračoval na vysokou. Šetřila jsem, abych si ji pro syna mohla dovolit. Získal bakalářský titul a chtěl pokračovat na inženýra, ale…

Jednoho dne ke mně přišel s tím, že jeho dívka, Denisa, s ním čeká dítě.

Denisu jsem znala jen málo. Jednou ji David přivedl k nám. Zdála se mi nafrněná. Ač se chovala slušně, vypadala, jako by se v našem skromném bytě štítila.

Denisa byla dcerunka lékaře a soudkyně. Byla zvyklá na život v přepychu. Ač oba její rodiče byli vysokoškolsky vzdělaní, ona sama s bídou udělala maturitu. Jen díky přímluvě rodičů pak získala práci na radnici města a vykonávala kancelářskou pozici. Myslela si ale o sobě, že je nejdokonalejší osůbkou na světě.

„Přece máš na lepší,“ domlouvala jsem jednou Davidovi.

David Denisu ale miloval. Byl ochoten udělat cokoli, aby si ji udržel. Nyní už nemusel dělat nic, Denisa čekala jejich společné dítě a mladí lidé se rozhodli si je nechat. To jsem jim schvalovala. Na vnouče jsem se těšila.

Ranilo mě ale, že mě David nepozval na svatbu.

„Víš, mami, bylo to na rychlo, taková malá rodinná svatba,“ vymlouval se.

„A já snad nejsem rodina?“ ptala jsem se a neubránila se slzám. Přišel mi říct, že je ženatý, a Denisa ho ani nedoprovodila. Nebylo pochyb, že to byla právě Denisa, která mu mou účast na jejich svatbě zakázala.

„Oni jsou takoví…“ David se zamyslel.

Pochopila jsem. Denisina rodina byla někdo! Byli to vysoce postavení lidé, smetánka. Já pro ně nebyla hodna ani toho, aby jejich dcera k nám chodila. David znal Denisu téměř tři roky, ale musel chodit jen on k nim. Ze začátku mi líčil, jak krásně zařízenou mají luxusní vilu na předměstí. Pak si ale všiml, že mě tím zraňuje, a o Denise mi už nic neříkal. Doufala jsem jen, že ho má Denisa ráda. A to i přesto, že pochází ze skromných poměrů.

 Když se narodila vnučka, Denisa rozhodla o jejím jméně. 

„Bude to Anne-Marie,“ zavelela.

Nechápala jsem, proč to nemůže být obyčejná Maruška nebo Anička, nebo nemůže mít jakékoli jiné krásné české jméno. Nechtěla jsem jim ale do toho mluvit. Byla jsem ráda, že mi Denisa na Davidovo přimluvení dovolila alespoň přijít do porodnice podívat se na vnučku. A hlavně, že malá byla zdravá. Tehdy jsem se poprvé setkala s její rodinou. Namyšlení, elegantně oblečení lidé přijeli s obrovskou kyticí. Paní mi podala ruku jako leklou rybu, jako by se mě štítila. Jako by chudoba byla něco, za co by se člověk měl stydět. Já byla na sebe přitom hrdá. Dobře jsem vychovala svého syna, žili jsme v čistém, i když v malém a skromně zařízeném bytě. Denisa pro mě nebyla o nic víc, než jiné mladé dívky. Naopak, mohla jsem jí zazlívat to, že mému synovi zakazuje návštěvy u mě a zakázala mu i mou účast na svatbě. Co je pro člověka víc, než svatba jeho dítěte?

Mladí bydleli v malém bytě, který jim zařídili Denisiny rodiče. Já ovšem nechtěla zůstat pozadu. Celý život jsem i z toho mála, co jsme měli, šetřila Davidovi na budoucnost. Nyní jsem mladým vše dala, aby měli do začátku. I když jsem Davidovi zazlívala, že si neprosadil mou účast na svatbě, byl to můj jediný syn a já mu chtěla pomoci.

Následující dny, týdny a měsíce jsem Davida a malou vnučku vídala velmi málo. Denisa odmítala chodit ke mně a netvářila se moc nadšeně, když jsem mladou rodinu navštívila já. Vždy se rozhlížela po patře, jako by byla zvědavá, jestli nás někdo nevidí. Bylo ale jaro, a tak jsme to řešili tak, že kdykoli David vozil kočárek, setkali jsme se v parku a procházeli se spolu. Malá Maruška, jak jsem jí říkala, rostla jako z vody. Nevadilo jí, když jsem ji ve svém skromném bytě přebalovala, ani když lehala na obyčejné dece pro miminka. Měla tu i hračky po Davidovi. Skromné, jednoduché, ale takovému dítěti to je úplně jedno.

Jednou jsem potkala mladé u obchodního domu. To už malá začínala chodit.

„Ahoj miláčku, ty mi rosteš jako z vody, Maruško,“ řekla jsem vnučce.

Denisa se naježila. Přímo před obchoďákem mi vynadala, že její dcera není nějaká ušmudlaná obyčejná Maruška, ale Anne-Marie. A pokud jí tak odmítám říkat, nemusím ji vídat.

Víc se se mnou nebavila. Můj syn jen pokrčil rameny.

Od té doby jsem vnučku vídala jen tajně.

Zazlívala jsem synovi, že si se svou ženou neudělá pořádek. Ten byl od malička pacifistou. Nechtěl se hádat, nesnášel rozbroje, odmítal spory. Radši mi tajně vozil svou dceru, aby o tom Denisa nevěděla. Nemohla jsem malé ani kupovat běžné hračky. Denisa uznávala jen kýčovité předražené hračky určitých značek, které když jsem koupila vnučce, aby je Denisa nevyhodila, vydával můj syn za hračky, které koupil on sám.

Co bude za pár let, až malá začne víc povídat? To ji budeme učit, aby lhala, že byla u babičky? Ze všeho jsem byla nešťastná.

Naštěstí manželství Davida a Denisy nevydrželo dlouho. Když měla Maruška dva roky, rozvedli se. Denisa měla neúměrné nároky. David pracoval ve vysoké funkci, dělal tehdy zástupce ředitele firmy, měl na svůj věk vysoký plat, ale i tak nemohl svou ženu plně uspokojit. Denisa toužila po luxusních exotických dovolených, drahých autech, drahém oblečení a životě v přepychu. Když měla rodina jedno luxusní auto, chtěla druhé, aby měl každý své vlastní. Když letěli na jednu dovolenou, chtěla ještě v tom roce na další. Nic jí nebylo dost. Anne-Marie chodila ve dvou letech oblékaná dráž, než nějaká herečka. Měla spoustu botiček, ač sotva capkala, své kabelky a další pro dítě zbytečné doplňky. Podle Denisy to totiž nebyla běžná holčička, byla to Anne-Marie, předurčená k životu na vysoké noze.

Rodina se rozpadla a můj syn mohl dceru vídat jednou za čtrnáct dní na několik hodin. Vrátil se ke mně.

„Dovolíš, abych tu bydlel?“

Měla jsem sto chutí říct, aby šel jinam. Za to, že jsem nemohla na svatbu. Za to, že jsem mohla malou vídat jen občas, aby to Denisa nevěděla. Za to, že jsem jí nesměla uháčkovat svetřík tak, jako jiné milující babičky, protože Anne-Marie mohla nosit jen značkové oblečení. Za to, že když se narodila, vyprala jsem a naškrobila nádhernou peřinku po Davidovi zakončenou krajkami ke křtu, ale Denisa trvala na svém, že malá musí k obřadu ve značkovém kýči. Za to, že jsem své vnučce mohla říkat krásným jménem Maruška jen tajně.

Byl to ale můj syn. Nemám nikoho bližšího, než Davida a Marušku.

David se přistěhoval. Brával si malou k sobě, kdykoli mohl, a já paradoxně vídala vnučku víc, než když žili spolu.

Marušce se u mě líbilo. Milovala, když si mohla obléci obyčejné tepláky se záplatou a kapsou na laclu, které nosil její táta, a hrát si na městském sídlišti s dalšími obyčejnými dětmi. Měla tu své kamarády a ke hře jí stačily mimo bábovek i obyčejné kelímky od jogurtů. Nerada nosila mašličky a sukýnky, nepohodlné pantoflíčky, které jí dávala její maminka.

Denisa si po čase našla novou známost. Sama by totiž nemohla žít v takovém luxusu, jak chtěla. Bez Davida se měla totiž hůř, než s ním. David vydělával mnohem víc, než ona, a jeho plat padl mimo na nájem a další pravidelné platby na Denisu a Anne-Marie. Sám David ze svého platu nic neviděl.

Nyní, ač platil vysoké výživné, si mohl dovolit mnohem víc. Jediné, co mu chybělo, byla jeho dcera. To ale také netrvalo dlouho.

Novému příteli Denisy malá holčička vadila. Časem začala překážet i Denise. Chtěla si užívat, cestovat, žít v luxusu, a ne se starat o dítě. Dokud měla Davida, ten malou večer koupal, krmil, ale nyní musela vše dělat Denisa. Její rodiče, stále v práci, na večírcích, pracovních poradách, mítincích a školeních také neměli na Marušku čas.

Denisa po čase sama navrhla Davidovi, jestli si nechce vzít Marušku do vlastní péče. Ten okamžitě souhlasil.

Do první třídy nastupovala Maruška už v mém bydlišti. Chodí do školy, do které chodíval její táta. Učení jí jde, je to šikovná holka.

Syn si po čase pořídil vlastní byt. Bydlí dva bloky ode mne, a tak Maruška může kdykoli za svou babičkou. David také po odchodu ředitele firmy postoupil na jeho místo. Má tak ještě víc peněz a může si dovolit pro sebe i dceru ledacos. Učí ale Marušku skromnosti.

Když Denisa zjistila, jak se její bývalý muž má, snažila se k němu vrátit. S novým přítelem totiž také otěhotněla, ale nechala si dítě vzít. Její přítel to nerozdýchal a Denisu opustil.

David Denisu už také nechtěl. Konečně přišel k rozumu. Když Denisa zjistila, že svého bývalého nezíská zpět, odmítla se vídat i se svou dcerou. To nás trápilo nejméně.

Krátce na to se odstěhovala z města. Nejspíš šla lovit v jiných vodách. V našem malém městě tolik boháčů nepotká.

Na Marušku nikdy nezaplatila ani korunu. To ale Davida netrápí. Po čase si našel novou přítelkyni. Zatím žijí každý zvlášť, plánují ale, že po Vánocích se Jana přestěhuje k Davidovi. Malou Marušku má ráda, Maruška k ní má také pěkný vztah a za návštěvy u mě se Jana nestydí.  Moc si rozumíme.

Je to skromná a hodná holka. Má navíc Davida moc ráda, to se pozná. A tak se těším, že po Vánocích možná bude můj syn mít opět úplnou rodinu. A Maruška? Mladí už hovořili o tom, že určitě nezůstane jedináčkem.