„Babi, babi, pojď honem, našla jsem ve schránce dopis,“ běží moje malá vnučka s rukou nad hlavou a drží dopis. „Rychle, babi, můžu to otevřít?“ „To je určitě ono, je tu razítko ‚Chytrá Žena‘, můžeš,“ odpovím, ani nestihnu donést nůžky a už mává vstupenkami. „Babi, ty jsi to dala!“  Co to je za mluvu, říkám si v duchu. No nic, vstupenky máme, ale na výlet si musíme pár dní počkat. A čekání bylo docela dlouhé.

Pořád chodila: „Kdy už to bude?“ Dočkaly jsme se. Hladím svou malou Barušku (to je moje malé staré autíčko) a vždy si ho pohladím a poprosím před delší cestou, aby dojelo. Jedeme, téměř celá moje rodina, já, dcera a hlavně mé dvě vnučky. Dorazily jsme v pořádku. Stojíme před arénou a hledáme náš vchod.
„Je to poslední řada,“ křičí malá a letí nahoru. Je to nádherný výhled. Spatří vepředu dole vlka a zajíce, a zase letí, jdu se taky s nimi vyfotit. Potom všichni usedneme a čekáme.
Show začíná.

„Babi, babi, podej mi kukátko, to je Verner, viď.“
„Ano, zlato.“
„Ten je hezký a má krásné zuby. Jéé, už jedou, zvířátka, slon, ježek a jéé, těch je a podívej vzadu, to určitě není dospělák, to je malá holčička a jak krásně bruslí.“
 „Ano, sluníčko, pěkně se usaď a koukej, musíme být ticho, abychom si to v klidu všechno užily.“

 A taky celé představení jsme si užívaly. Nádherná podívaná, plno krásných kostýmů, skvělých bruslařských skoků, otáček. Plno připomínek, plno otázek.
„Co se stalo, co se stalo?“ jemným hláskem. Nic se nestalo.
„Vlk honí zajíce,“ a siréna - jedou policajti, vepředu jednokolka.
 „Podívej, babi, jak zvláštně bruslí.“
Moje poznámka, aby byla ticho a užívaly jsme si to, byla naprosto zbytečná. Povídala celou dobu, prožívala, ta menší je jiná, v klidu seděla a koukala...
Představení končí, velký aplaus. Všude kolem svítí, děti se zaječíma ušima, co prodávaly ve slušivých oblečcích hostesky. Nádhera.

Odcházíme. Sedáme do auta a v tu chvíli se rozpovídá i mladší vnučka. „Babi, víš, co tam bylo nejhezčí? Ten pán, jak měl na jedné straně hlavu vlka a na druhé zajíce.“
Celou cestu domů, až jsem si myslela, že budou spinkat, probíráme představení. Krásný výlet, nádherné představení, rozzářené oči mých dvou vnuček, spokojená maminka a šťastná babička.

Děkuji Chytré Ženě, že dala do Chytrého konta tyto vstupenky, možná, že to do článku ani nepatří, ale... já mám potřebu to tady dodat. Děkuji, udělali jste nám radost. Dlouho na to budu vzpomínat. Těch krásných okamžiků v životě zas není tolik.