„Tak jsme se rozvedli,“ spustila už mezi dveřmi bytu.

Pokračovala, jakmile se usadila na gauč: „Včera nás rozvedli, už bylo na čase.“

„Ty ses s Pavlem rozvedla?“ ptala jsem se udiveně Jarky.

„Jo.“

Jarka byla vdaná tři roky. S manželem dítě neměli, ač si oba potomka moc přáli. Možná právě proto jsem poslední dobou vídala Pavla v doprovodu jiných žen, a nešlo pouze o kamarádský vztah. O tom jsem byla přesvědčená, protože vášnivé polibky a doteky byly jasným důkazem toho, že jde přinejmenším o milenecký vztah. Jarka se mi nedávno svěřila, že Pavel poslední dobou jezdí nápadně často na služební cesty. Jako manager na ně jezdil i dříve, nyní se ale četnost jeho výjezdů přinejmenším ztrojnásobila.

Když jsem Pavla viděla v doprovodu cizí ženy poprvé, váhala jsem, zda o tom neříct Jarce. Tajemství jsem uchovala. Když jsem ho začala vídat častěji, měla jsem opět stejné dilema. Nechtěla jsem se ale vměšovat do jejich manželství. Pavel mohl vše popřít, Jarka mu uvěřit a já bych byla ta špatná, která strká nos tam, kam nemá. Dlouho bych to stejně nevydržela, hrát, že nic nevím. Nyní, když se Jarka s Pavlem rozvedla, jsem jí mohla nalít čistého vína.

„Víš, já si dávno říkala, že bys to měla udělat,“ začala jsem opatrně.

„Co jsem měla udělat?“

„No, rozvést se.“

„A proč sis to myslela?“

„Tys mu přišla na nevěru, že?“

„Na nevěru?“ Jarka se zdála překvapená. Nebýt toho, že mi před chvilkou řekla, že má den po rozvodu, myslela bych si, že její manželství perfektně klape. Vyprávěla jsem jí o tom, jak nápadně často potkávám jejího dnes už ex manžela v doprovodu jiných žen.

„A to i ve dnech, kdy má být na oněch služebních cestách. Dokonce jsem ho viděla s jednou jít ve večerních hodinách do cizího, nejspíš jejího, domu,“ vyrukovala jsem nakonec. Nebylo pochyb, že v domě strávil i noc.

„Ty pláčeš?“ lekla jsem se, když si Jarka utírala kapesníkem oči.

Pak teprve mi přiznala, že se s Pavlem nerozvedla a nikdy o rozvodu ani nepřemýšlela.

„Byl to žertík. Je Apríl, chápeš?“

Bohužel, pochopila jsem. Bylo už ale pozdě velebit Jarce jejího muže. Pokud je navíc nevěrný, o čemž jsem byla přesvědčená, Jarce jsem možná otevřela oči.

Zbytek návštěvy proběhl v napjaté atmosféře. Mluvily jsme málo, smály se ještě méně a Jarka svou návštěvu brzy ukončila.

„Musím domů a zjistím, jak to s Pavlem je.“

„Hlavně mu neříkej, že to víš. Zkus ho víc kontrolovat a přesvědčit se sama,“ radila jsem kamarádce.

Jarka se skutečně brzy přesvědčila, že její muž má další paralelní vztahy.

„Každá jeho služební cesta byla jen záminkou, aby chodil za jinými. Kdyby měl jen jednu, on má ale celý harém! Vlezla jsem mu do mobilu, zavolala do jeho práce. Žádnou služební cestu neměl už tři měsíce. Tahá se i se svou kolegyní v práci. Té také namluvil, že se rozvede. Tak to má mít,“ řekla Jarka a ukázala mi předvolání k rozvodovému soudu.

„A tebe jsem uvedla jako případnou svědkyni.“

A tak jsem musela k soudu i já. Svědčit u rozvodu, ke kterému jsem možná tak trochu přispěla. I když jsem přesvědčená, že toto manželství by dopadlo stejně i beze mne. Zvlášť proto, že brzy po rozvodu se Pavlovi a jeho kolegyni narodilo miminko.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10