Karel

Kamaráda Karla znám asi 30 let, můj manžel ještě déle. Chodili spolu do školy, i když každý do jiné třídy. Vyrůstali na vesnici a žádná rošťárna jim nebyla cizí. V době dospívání chodili po zábavách a diskotékách. Karel se pak seznámil s mojí spolužačkou, vzali se a narodil se jim syn. Žili běžný život běžné rodiny.
Karel se věnoval zahrádce na chatě, na dovolenou jezdili většinou pod stan. S partou kamarádů sice Kája občas vyjel na nějaký ten vandr, ale žádná velká dobrodružství a adrenalinové zážitky nevyhledával.

A občas se i rád napil. A někdy i dost.

Ale ne nějaké opíjení do němoty, spíš byl hodně veselý. Manželka to sice ráda neviděla, ale jinak byl Karel vždy spolehlivý, pracovitý pohodář, tak byla tolerantní.

Asi před osmi lety ale nastal v životě Karla zlom.

Byl na podnikové oslavě, která se konala na parníku. Byla to pánská jízda, možná, kdyby tam byly i manželky pánů, všechno by bylo jinak. Hodně se tam pilo a hlavně Karel bavil všechny okolo. Pak dostal podle jeho mínění geniální nápad.

Když stál parník na zdymadle, napadlo Karla, že by mohl skočit na břeh. A skočil.

Skok nevyšel a Karel dopadl na betonový kraj zdymadla. Zlomil si obě nohy v kotnících.

Karel

Otevřené tříštivé zlomeniny. Na traumatologii v motolské nemocnici si pobyl asi půl roku. Dodnes si ho tam pamatují, ne podle jména, ale jako muže, co skočil z parníku.

Oba kotníky mu operovali, ale hrozilo, že bude mít sníženou hybnost. Hrozilo, že chodit bude moci už jen o berlích.

Teprve teď Karlovi došlo, kam se dostal se svým blbnutím. A začal cvičit. Pod dohledem lékařů rehabilitoval s kotníky a nepřestal trénovat, ani když ho pustili domů. K pravidelnému cvičení přidal posilování, plavání, běh i chůzi. A nebyla to žádná legrace, byly to stovky hodin cvičení a ne bez bolesti.

Začal jezdit na vodu a s partou kamarádů sjíždí ty nejdivočejší řeky. S kamarády, ale občas i sám vyráží do hor na dlouhé výpravy a pochody. Takovou výdrž jako on nemá leckterý dvacetiletý mladík a to mu bude za dva roky padesát.

Poslední dobou začal lézt po horách. S mým manželem a dalšími takto postiženými kamarády vyznávají tzv. vysokohorskou turistiku, lezou po horách buď bez jištění, nebo jen s pomocí železných úchytů a řetězů na skalních stěnách. Tato turistika opravdu není pro každého, chybný krok může znamenat pád do propasti. Proto má Karel obdiv všech, když to zvládne s operovanými kotníky.

Alkohol už Karel téměř nepije, jen občas pivo, ale nikdy před lezením nebo před jízdou v lodi. Má před sebou spoustu plánů, kam chce vyrazit, jaké hory a řeky pokořit. Musí jen sehnat na své cesty parťáky, málokdo má tolik odvahy a smysl pro dobrodružství.

Nejhorší má snad Karel za sebou a nebylo to zadarmo. Snad mu budou všechny jeho plány už vycházet. Tak dobrý start a šťastný návrat.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete