Karel Teige / Zbyněk Baladrán: Asymetrická harmonie

„Výstava v Galerii hlavního města Prahy umožňuje nahlédnout v chronologickém sledu do všech vrstev Teigovy typografické tvorby a záměrně se vymyká zavedenému způsobu prezentace knih. Speciální instalaci pro Dům U Zlatého prstenu navrhl mladý umělec Zbyněk Baladrán, finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého,“ řekl Karel Srp, šéfkurátor Galerie hl. města Prahy a kurátor výstavy.

Projekt doprovází kniha Karel Teige a typografie: Asymetrická harmonie. Výstavu pořádá Galerie hlavního města Prahy a Arbor vitae societas ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví.

Karel Teige

Ke Karlu Teigovi (1900–1951), vůdčí osobnosti české meziválečné avantgardy, se dnes právem zaměřuje pozornost nejen u nás, ale také ve světě, zejména ve Spojených státech, protože jeho práce měla mezinárodní úroveň, charakter i dosah. „Již v roce 1994 jsme v Galerii hlavního města Prahy připravili Teigovu retrospektivu. Současná výstava v Domě
U Zlatého prstenu však nabízí blízký pohled na uměleckou oblast, jíž se Teige soustavně věnoval po celý život – na typografii. Přestože ji profesionálně nestudoval, stala se pro něj hlavním výrazovým prostředkem, jehož prostřednictvím uskutečňoval své pokrokové programové představy, “ řekl Karel Srp.

Jak dále uvedla PhDr. Lenka Bydžovská, autorka koncepce výstavy, Teige, zprvu navazující na kuboexpresionismus, záhy odmítl pokračovat v moderní tradici, rozvíjené po prvé světové válce uměleckou skupinou Tvrdošíjní, a podobně jako mnoho jeho vrstevníků v Rusku, Maďarsku, Polsku a Německu se jednoznačně přiklonil k purismu a konstruktivismu.

Zásady „moderního typo“ promýšlel a prosazoval teoreticky a zároveň se stal jejich průkopníkem ve vlastní typografické tvorbě. Jeho prvý významný zásah do podoby soudobé knihy představovala úprava generačního sborníku Devětsil (1922), na níž pracoval společně s Jaroslavem Seifertem.

Znamenala krajní zobčanštění typografické úpravy, do níž pronikly podněty z vnějšího každodenního spotřebního světa, uskutečňované pod heslem užitkovosti a bezprostřední smyslové srozumitelnosti. Typografie měla splynout s jízdním řádem, vlakovou a lodní signalizací, s Morseovou abecedou. Byla zbavena všeho přebytečného a ornamentálního.

Ilustrativní kresby byly nahrazeny fotografiemi. Teige, který ve dvacátých letech utvořil dočasnou dvojici s Otakarem Mrkvičkou, pracoval pro přední levicová nakladatelství. Hlavního pomocníka v prosazování svých plánů nalezl v Janu Fromkovi, který v roce 1925 založil nakladatelství Odeon.

Na přelomu dvacátých a třicátých let, kdy Teigeho pohltila příprava náročných prací o architektuře, jež sám rovněž upravil, došlo v důsledku hospodářské krize v činnosti nakladatelství k zjevnému útlumu. Teige, patřící k  zakladatelům Levé fronty (1929), navrhl pro její edice jednoduchou typografickou úpravu, již mohl kdokoli po něm snadno zopakovat. 

Od roku 1931 se začíná jeho dlouhodobá práce pro Františka Borového, zabírající třicátá léta. Teige, postupně se přiklánějící k surrealismu, vytvořil ojedinělou řadu úprav knih Vítězslava Nezvala, ve kterých propojoval xylografické reprodukce a fotomontáž. „Sbírky často rozšiřoval o kolážové ilustrace, jež pocházejí z období, kdy prováděl své prvé koláže; kolážím se pak věnoval až do konce života. Pro Borového Teige uskutečnil rovněž jednu ze svých nejčastěji vydávaných úprav, když dal podobu knížce Karla Čapka pro děti Dášeňka (1933), ve které propojil Čapkův text, kresby a fotografie,“ doplňuje PhDr. Lenka Bydžovská.

„Téměř jako jediný ze své generace zůstal i ve složitém období druhé poloviny čtyřicátých let věrný svým avantgardním východiskům, která naplňoval až do předčasné smrti,“ uvedl Karel Srp.

Zdroj: GHMP.cz

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout