Katka a ukradený telefon

Mám sestru, která je invalidní. V osmnácti letech jí byla diagnostikována roztroušená skleróza a k ní od dvaceti navíc cukrovka. Krátce poté už chodila o hůlce. Má problém s koordinací a musí si píchat inzulín. Někdy jsou její problémy menší, jindy ji zcela ochromí. Katka, má sestra, se přesto snaží být co nejvíc samostatná. Žije stále u rodičů, má tam svůj pokojík, o který se snaží sama starat. Své mamince pomáhá s vařením i úklidem, a když se cítí dobře, dochází na pár hodin i do zaměstnání. To aby byla užitečná, tvrdí s úsměvem. Je to má odvážná sestra bojovnice. Jako starší jsem se snažil vždy ji chránit, zvláště když jsem kluk a ona holka. Snažím se ji doprovázet třeba na cestě z práce, když mi to čas dovolí. Ten den jsem byl ale domluven s kamarády.

„Zvládneš to sama, viď, Kači?“ zeptal jsem se své sestry. Ten den šla opět do práce. Moc se tam těšila. Dělala svou práci v kanceláři ráda. Kolektiv byl ohleduplný k jejímu handicapu. Sestra přikývla. „Jsem už velká holka,“ připomněla mi s úsměvem.

Byl jsem s kamarády se bavit a myslel přitom na sestru. Mám jí zavolat? Teď asi končí. Ne, promluvím si s ní, až se zase uvidíme, nebudu ji teď rušit.

Večer jsem byl doma ve svém bytě dřív, než sestra u rodičů. Ti mi volali, když dorazila. Vrátila se ten večer se slzami na krajíčku. Upadla na chodníku, ztratila rovnováhu a dva mladíci jí přispěchali na pomoc. Nebyla to ovšem nestranná pomoc, jak se domnívala. Přitom, jak ji jeden naoko zvedal z chodníku, jí druhý nenápadně šacoval kapsy. Odcizil jí přitom telefon a peněženku. V ní neměla nic cenného, ale telefonu byla škoda. A sestra telefon potřebuje. Může se kdykoli ocitnout v nebezpečí. Potřebuje pak rychle zatelefonovat, přivolat si pomoc. Telefonu byla škoda, ale děkovali jsme osudu, že sestře se nic vážného nestalo.

Pokusil jsem se poté telefon najít prostřednictvím sociálních sítí. Šance byla malá, ale alespoň jsem to zkusil. Vyvěsil jsem na stránky informace i popis telefonu a typu, pranic přitom nedoufal. Určitě už skončil někde v zastavárně.

Sestřin telefon se dle očekávání nenašel. Místo toho nás ale kontaktoval mladý podnikatel. Nabídl sestře naprosto stejný typ telefonu, který jí osobně přivezl až domů. Nebyl to přístroj levný. Při jeho výběru jsme přihlíželi hlavně k jeho spolehlivosti. A tak se stalo, že mám ze smutné sestry opět sestřičku věřící v dobro lidí. Snad jí telefon a hlavně její už tak zkoušené zdraví vydrží co nejdéle.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10