Česká republika je zemí s nejstaršími prvňáčky v Evropě. Nejsou mezi nimi totiž pouze ti šestiletí, ale velkou část z nich tvoří žáci starší. Pravidelně se odklad nástupu týká více než pětiny dětí. Proto klinická logopedka Jitka Kaulfuss radí: „K logopedovi je užitečné objednat dítě už třeba ve třech letech, vidí-li rodič podstatné rozdíly v jeho řečových schopnostech oproti vrstevníkům.“

Díky moderním vědeckým a odborným poznatkům lze poruchy nebo riziko vzniku určit již v raném věku. „Ideálním řešení by bylo zavedení povinného screeningu jazykových a řečových poruch mezi druhým až třetím rokem dítěte,“ upozornila předsedkyně Asociace klinických logopedů Barbora Richtrová.

Každopádně podle ní platí staré dobré tvrzení, že je lepší se nechat jednou preventivně vyšetřit než něco zanedbat, přičemž u malých dětí to platí dvojnásob. Není podle ní ojedinělé, že k logopedovi přijde rodina s téměř šestiletým dítětem s vysvětlením, že mu nejdou jenom hlásky L, R a Ř.  „Logoped ale při komplexním vyšetření zjistí, že má například také obtíže ve výbavnosti slov, vyprávění, vnímání zvuků řeči – tedy symptomatiku vývojové dysfázie, nebo jsou v projevu lehké náznaky neplynulosti, tedy koktavosti, dítě není emocionálně nebo pracovně zralé, a přitom má za půl roku nastoupit do školy,“ vysvětluje Richtrová.

I kdyby takové dítě mělo odloženou školní docházku, za rok a půl nelze vždy vše „spravit“, neboť jednotlivé roviny jazykového systému mají vlastní tempo vývoje. Dítě navíc v tomto období více prožívá a uvědomuje si, že je něco „divně“, zvyšuje se prožívání studu, takže se snižuje jeho sebevědomí. Dítě volí různé únikové strategie, aby nemuselo zažívat nezdar. To komplikuje léčbu a spolupráci.

Klinická logopedka Jitka Kaulfuss popisuje detailněji: „Pomoc logopeda je potřeba vyhledat zejména v případě, že dítě nemluví, mluví nápadně méně než jeho vrstevníci nebo mluví svojí vlastní řečí. Dále tehdy, kdy dítě nerozumí tomu, co mu sdělujeme. Pomoc logopeda bych doporučila také v případě, kdy je motorika mluvidel (pohyblivost jazyka, rtů, dýchání) nedostatečná. Pokud dítě zadrhává, je vyšetření klinickým logopedem nutné.“

Současně ale dodává: „Kromě toho doporučuji průběžně a neustále rozvíjet řeč dětí přirozenou cestou v rodině, ať už společnými sportovními či domácími aktivitami nebo čtením pohádek. To všechno pomáhá zlepšit výslovnost, vyjadřovací schopnosti a obohacuje slovní zásobu dítěte. Využít lze také logopedická cvičení. Mnoho jich je i v názorné podobě videa dostupných on-line.“

Rodiče jsou pravou rukou odborníků při podpoře jednotlivých dovedností dítěte. „Je jim potřeba vysvětlit, co je cílem, proč konkrétní věci děláme, a že nácvik dílčích dovedností by měl probíhat formou hry a zábavy, dát jim tipy, jak jednotlivé dovednosti mohou posilovat i v běžném životě,“ vypočítává Richtrová. Dodala, že je třeba při cvičení respektovat aktuální rozpoložení dítěte. Délka domácího tréninku by měla být doporučena individuálně, v souladu nejen s věkem, ale především s druhem poruchy a dalšími doprovázejícími vadami – tedy stavem jednotlivých oblastí nerovnoměrně se vyvíjejícího psychomotorického vývoje, aktuálními potřebami dítěte, a také v souladu s nastaveným rodinným harmonogramem.

Zdroj, foto: Hláskování s Lipánkem