Dobrý den, dnes se čím dál více zaobíráme tím, co se týká pouze a jen nás samých. Už se neohlížíme kolem sebe. Děti nám vyrůstají ve virtuální realitě a bez nás. Jsme otroky této doby, onou štvanou zvěří demokracie. Děláme od svítání do stmívání, abychom mohli něco dopřát těm našim ratolestem. Je to vůbec tak správně, že ve většině rodin vyrůstají děti samy, že na ně nemáme čas, který by si zasloužily, že se jim nedokážeme věnovat, když přijdeme domů, jsme tak urvaní z práce, že povětšinou ani nevnímáme, co po nás chtějí, že jsme tak unavení a tudíž nervozní, že po nich spíše startujeme. Nevím, možná to tak vnímám pouze já, ale přijde mi dřívější mentalita v tomto ohledu taková humánnější, kdy se žena starala o chod domácnosti a hlavně o to, aby z našich potomků vyrůstali plnohodnotní lidé.

Nechci tím říci, že ženy nemají vůbec chodit do práce nebo jim jakkoliv ubírat práva, ale přišlo mi, že díky tomu, že se mnou a s mými sourozenci byla moje máma doma, že nám dala daleko více jak dnes dnešním dětem sociální síť. To samé bych onu sociální síť omezil věkově, dnes je možné od dvanácti být na různých sociálních sítích a leckdy tam jsou i děti ranějšího věku. Potom se potýkáme s různými zneužitími atd.       

To samé v manželství, dnes už zbytečný papír, jak tvrdí mladí. Blbost je to, taková vnitřní jistota pro dítě a myslím, že i pro manžele. Promiňte mi, ale dnešní rychlost rozchodů a rozvodů, to je hnus. Vždyť se to střídá jako ponožky, dívky se naučily, že si pořídí dítě, otce vystřídají a stát se o ně postará a otce neustále nutí platit  - promiňte, pokud ten chlap odejde, chápu, ale pokud ona si najde jiného a odejde, tak proč má na to doplácet ten muž. A tak ta mladá maminka přijde zase do jiného stavu a se stejným koncem - a tak to pokračuje celý život. 

Myslím, že tudy cesta nevede a ta dotyčná ztrácí veškeré morální hodnoty a pomyslí některá vůbec na ten dopad? Na to dítě, které nakonec ztrácí pojem, kam vůbec patří. Co z takového tím vším narušeného dítěte asi vyroste?  Asociál bez jakýchkoliv morálních citů a sociální způsobilosti. Tak mi prosím poraďte, co s tím můžeme udělat. Napište mi svůj názor a váš pohled na věc. Mysleme vždy na dopad našich neuvážených činů a především na naše děti. Co jim do života dáme a jakým směrem je povedeme. 

Pracuji ve škole a potýkám se s neurvalostí, samorůstem a sprostotou už u těch nejmladších. Nemají úctu ke komukoliv a k čemukoliv. To jsme klesli snad na úplné morální dno. A kdo za to může? Rodiče nikoliv, kantor, ten má za úkol učit a ne vychovávat, od toho jsou rodiče, kteří musí spolupracovat s tím kantorem, a ne vše na něj nakonec svádět. Sáhněme si do svědomí a zamysleme se nad tím. Nad sebou samými. Děkuji, František