Po letech byl v Praze sníh a byl by hřích toho nevyužít, to si říkala seriálová Erika, a tak se vydala sáňkovat s neteří Klárkou. „Nebyla jsem na horách, jen jsme v Praze vytáhly sáně, a já nešťastně spadla a skřípla si nohu. V tuhle chvíli jsem už s ortézou, ale na nohu ještě nemohu došlápnout. Mám po operaci lýtkové kosti a moc ráda bych poděkovala všem ve vinohradské nemocnici, kde se o mě krásně starali.“

Když se úraz stal, herečka hned volala na produkci a oznámila, že do ateliérů se chvíli nepodívá. „Ze začátku se nevědělo, jestli půjdu na operaci, nakonec lékaři rozhodli, že ano, a já tak strávila pět dní v péči lékařů a sester. Do té doby jsem nikdy neležela v nemocnici ani jsem nebyla na operaci. Dostala jsem se na pokoj, kde jsem ležela s dámami, kde nejmladší bylo sedmdesát dva. Bylo to neuvěřitelné, vzájemně jsme se podporovaly, a i po propuštění z nemocnice jsem jim párkrát volala, jak se mají,“ popisuje herečka, která se cítila nesvá, protože štábu Slunečné nechtěně zavařila.

„Bylo to nepříjemné, řešila jsem to, protože jsem věděla, že komplikuji natáčení. Obzvláště v této době, kdy je někdo v karanténě, a natáčecí plán se tak mění ze dne na den. Měla jsem špatné svědomí. Z několika scén mě museli vypsat, až po operaci jsem nastoupila zpět. Natáčení se mi přizpůsobilo v tom smyslu, že jsem si to prostě odehrála vsedě za stolem,“ prozrazuje herečka, která se tak nechtěně dostala do celkem úsměvné situace. „Můžu prozradit, že jsme natáčeli scény, kdy můj parťák Filip Blažek je jako Tom odkázán na vozík a já zase s berlemi pajdala na plac. Kdybyste chtěli, tak to nevymyslíte,“ usmívá se herečka a prozrazuje, že nakonec její zranění vstoupilo do hry a scenáristé napsali, že i Erika bude zraněná.

„Točili jsme jednu radostnou scénu, kdy jsem byla o berlích, Filip seděl na vozíku za stolem a režisér chtěl, abychom se dostali k sobě a objali se. No, zvládněte to za této situace. Vyřešili jsme to tak, že jsem berle odhodila, doskákala jsem k Filipovi a skočila mu na klín,“ směje se Kristýna, která se i dnes občas štábu omluví za komplikace. „Všichni jsou zlatí a pomáhají mi.“

S ortézou se už sžila a od dubna nastoupí na rehabilitace. Za jak dlouho bude opět tančit na place, netuší, ale věří, že to od této chvíle bude už jen lepší. „Čeká mě ještě jedna operace, tak uvidíme, ale teď už se tolik nebojím jako na začátku. Ještě jednou bych chtěla poděkovat lékařům a sestrám, protože jsem zblízka viděla, jak jedou na doraz – a nemají to v této době vůbec lehké.“