Rozvod neovlivnil v žádném případě vztah mého syna a jeho tatínka. S Martinem jsme se rozvedli po šesti letech společného manželství, Martínek měl právě pět let. Jeho táta si ho ale k sobě bral, kdykoli chtěl, a já mu nestála v cestě. Pořád to byl jeho táta, Martínek ho měl rád a Martin k němu měl vždy pěkný vztah.

Soudem měl přiklepnuty návštěvy syna vždy o víkendech, já mu ale, pokud chtěl a mně to vyhovovalo, svěřila syna bez obav i častěji. Někdy si ho bral k sobě také na noc. Nebála jsem se, Martin by mu neublížil.

Brzy znal Martínek každou restauraci ve městě. Vyprávěl mi, jak je uvnitř, co tam s tátou jedl, a já zjistila, že si můj bývalý muž usnadňuje práci tím, že místo aby synovi uvařil, dovede ho do restaurace a tam mu koupí, co si kluk sám vybere. Když jsem jednou do naší restaurace na sídlišti zaběhla pro knedlík, který tam vařili, a byl velmi dobrý, vedla jsem Martina za ruku. Vešli jsme dovnitř a servírka hned zdravila mého syna. Znala ho jménem. Bodejť by ne, když ho táta vodil do této restaurace nejčastěji.

„Tady jsem měl naposledy steak,“ prohlásil Martin hrdě a ihned se hrnul ke kulečníku v rohu místnosti.

Tak takhle ne!

Vyčinila jsem bývalému manželovi a od té doby jsem synovi přibalila k věcem také krabičky s jídlem a sklenici s polévkou. To aby měl domácí stravu a ne nějaké blafy z restaurace. Jenže Martínek se jednou přiznal, že táta snědl domácí polévku, co jsem navařila, omáčku i těstoviny a Martínkovi udělal smažený sýr, který si poručil. To se mi také nelíbilo. Smažený sýr není zrovna to nejlepší pro malého kluka. Tak jsem synovi vždy přibalila dvojitou porci polévky i druhého chodu. Až teprve nyní Martínek jedl i u táty kvalitně.

„A okurky mi nechal všechny,“ hlásil Martínek při příchodu domů.

To se dalo čekat. Maso, to snědl, ale okurky nechal můj bývalý všechny synovi. Na druhou stranu mě ale těšilo, že si můj bývalý mou stravu tolik oblíbil. Nikdy nebyl velký kuchař.

 Po čase mi Martínek vyprávěl, když byl u tatínka na celý víkend, že táta má zaručeně nejlepší pěnu do vany.

„Moc voní, jsou to takové koule,“ vyprávěl syn a celý se rozplýval.

„Koule, říkáš?“

Myslela jsem si, že můj bývalý dal synovi do vany takové šumivé koule s koupelovou solí. To ale Martínek popíral. Kouličky prý krásně držely a mohl si s nimi hrát.

„A v balíčku byly různé barvy. Pokaždé si můžu vybrat, jakou kouličku chci.“

Přestože jsem pro syna kupovala kvalitní dětské pěny, začalo mě zajímat, v čem se koupe u tatínka. Pokaždé, když jsem syna vzala s sebou na nákup a zašli jsme do oddělení se sprchovými gely, pěnami apod., nabádala jsem syna, aby mi ukázal ty kouličky, co má u tatínka. A pokaždé syn nemohl kouličky najít.

Jednoho dne, po víkendu u tatínka, se u syna objevila podivná vyrážka. Lékařka vyloučila běžné dětské nemoci a řekla, že to bude nejspíš alergie. Předepsala mi na ni lék, a vyrážka zmizela.

Když se ale opět vypravil k tatínkovi, vyrážka se po návratu opět objevila. Nejvíc ji měl na bříškách prstů, měl ji ale i na trupu. Začala jsem tušit, že výskyt vyrážky nějak souvisí s návštěvou u jeho otce. Když jsem se ale bývalého ptala, co u něj Martínek jedl, neříkal mi nic, co by doma neměl. Hlavní jídlo si navíc přinesl Martin uvařené ode mne z domu. Začala jsem Martinovi dávat preventivně léky na alergii, kdykoli měl jít ke svému otci. Tím byl problém zatím vyřešen.

Dál jsme se synem hledali koupelovou pěnu v koulích, aniž bych tušila, že to s problémem nějak souvisí.

Byli jsme opět v supermarketu. Bez nejmenší známky naděje jsem si opět vzpomněla a vedla syna do oddělení s koupelovými přípravky. Když jsme se k nim blížili, procházeli jsme kolem regálů se zbožím do domácnosti. Byly zde různé čističe koupelen a toalet. Náhle Martínek vypískl a utíkal k regálu:

 „To jsou ty voňavé kuličky!“

Můj syn se šťastně usmíval a nad hlavou držel jeden z produktů. Byl jím čistič na toalety. Jistě ho znáte, závěsný držák se čtyřmi barevnými voňavými kuličkami.

K tomu, že můj bývalý muž čistič toalet použil při koupání vlastního dítěte, přispělo to, že při jedné z návštěv si syn vyžadoval do vany pěnu. Ten ale žádnou doma neměl. Napadlo ho vyloupnout jednu kuličku z držáku a vložit ji synovi do koupele. Vonělo to, syn byl kuličkou nadšený a koupání se mu o to víc líbilo. Od té chvíle prý vyžadoval kuličky do koupele stále. Hrál si s kuličkou a mačkal ji mezi prsty. Právě proto měl syn největší pokrytí vyrážkou právě na bříšcích prstů. Zdroj alergie byl tím odhalen. Bývalému manželovi jsem vysvětlila, že dítě není záchodová mísa a podobné jednání mohlo našemu synovi vážně ublížit. Pokud chce syna dál vídat, koupí si pro něj koupelovou pěnu,  a to pro děti.

Pro jistotu jsem syna při další návštěvě tatínka vybavila mimo sklenic s polévkou a krabičkami s hlavním jídlem také jedním provedením dětské koupelové pěny. To kdyby tatínek netušil, jak to vypadá.

Martínek si brzy zvykl, že barevným kuličkám odzvonilo. Táta mu prý místo kuliček koupil krásný parník do vany a tím mu to vynahradil.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10