Můj tehdejší přítel choval hady. Vlastnil dvě korálovky a krajtu královskou, které říkal Pepa.

Byla jsem mladá a Michala jsem měla ráda. Ani jeho hadi mi nevadili. Naopak, dokázala jsem jak korálovky, tak i Pepu vzít do ruky. Jediné, co mi nebylo příjemné, bylo krmení potkany, které choval taky, jako stravu. Po několika měsících jsme začali bydlet spolu. Hadi měli krásná terária a potkani byli v kleci. Často jsem pozorovala tyto chytré hlodavce.

„Nechej je být, nebo si na ně zvykneš,“ napomínal mě Michal. Já ale ráda hladila ten jemný kožíšek, a na krmení jsem chodila raději ven. Nemohla jsem u toho být a nechápala jsem, že Michal, ke mně něžný a pozorný, má na to srdce. On ale uznával Pepu, svou krajtu, a dvě malé korálovky. A tak mu nedělalo problém obětovat jedno pro život druhého. Navíc mi vysvětloval, že krajta se, na rozdíl od potkana, dožije až třiceti let. „To potkan tak tři roky,“ rozumoval.

Tehdy přinesl Michal novou várku potkanů. Byl mezi nimi i jeden tmavě šedý krasavec. Chodila jsem ho tajně drbat a přikrmovat. Byl, na rozdíl od ostatních, velmi přítulný od samého začátku. A tak jsem ho brala z klece a on mi chodil po ramenou. Vždy se mi schoulil do ruky a nechal se drbat, nastavoval hlavičku. Jindy mi olizoval oddaně ruce. Když jsem Kulíška, jak jsem mu začala říkat, vzala jednou tajně do postele a Michal se vrátil z práce dřív, než jsem ho stačila vrátit do klece, nastal doma cirkus. Michal mi to samozřejmě vyčetl a chtěl jako prvního zkrmit právě Kulíška. Vždy jsem ho dokázala ubránit.

Ubíhaly týdny i měsíce, a Kulíšek byl stále v kleci, mnohem větší, než ostatní jeho druhu. Vždy jsem si ho ubránila. Michal za kus dobrého jídla, koláče, anebo jinou pozornost nakonec vzal jako delikatesu pro Pepu jiného chudáka.

Tak jako spousta vztahů mladých lidí se i náš vztah s Michalem začal po čase kazit. Přestali jsme si rozumět a po nějaké době jsme se dohodli na tom, že se radši odstěhuji a každý půjdeme dál svou cestou. Oběma nám to bylo líto, měli jsme ale život před sebou. Vždyť poznáme ještě hodně lidí…

Společně s oblečením a ostatními svými věcmi jsem si tenkrát odnesla i nového kamaráda. Byl jím Kulíšek. A přestože Michal tehdy tvrdil, že potkan se nedožije v zajetí víc než dvou a půl let, Kulíšek se dožil bez měsíce krásných čtyř let a přinesl mi mnoho radostných okamžiků.

A tak nejen pes a kočka mohou člověku přinést radost a potěšení. Záleží, jak je člověk bere.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10